Nenápadná krása škornic: Okrasné rostliny z Asie

17.03.2017 - Pavel Sekerka, botanik

Škornice se pěstují jako zajímavé okrasné rostliny, jejichž kultura má původ v Japonsku. Tam vzniklo mnoho hybridů odvozených především z trsnatě rostoucí škornice velkokvěté

Epimedium grandiflorum -<p>Mladé listy škornice velkokvěté se v Japonsku vaří jako zelenina</p>
Epimedium grandiflorum -

Mladé listy škornice velkokvěté se v Japonsku vaří jako zelenina


Reklama

Mladé listy škornice velkokvěté se v Japonsku vaří jako zelenina. Dříve se používaly i jako léčivá rostlina proti astmatu, bakteriálním infekcím a jako tonikum. V Číně je zase jako léčivá rostlina ceněná škornice Epimedium sagittatum. Lidoví lékaři ji nasazují proti revmatismu, jako tonikum a afrodisiakum. Již ve středověku se s tímto druhem čile obchodovalo – byl dovezen do Japonska, kde se pěstoval a místy zplaněl.

Nenáročná okrasa

Škornice jsou vytrvalé byliny, které mají v zemi buď dlouhý plazivý vodorovně rostoucí oddenek, nebo vytvářejí husté trsy. Z oddenku vyrůstají jednak samostatné listy a dále stonky nesoucí květy. Listy jsou složené ze 2–40 lístků. V mládí jsou svěže zelené, můžou být i purpurové nebo měděné či výrazně purpurově skvrnité. Bývají přezimující nebo stálezelené.

TIP: Baobaby aneb Pozapomenutí králové sucha

Jsou to ideální trvalky do polostínu a stínu. Používají se jako podrost pod vzrostlé stromy a keře, pěkně působí i jako náhrada trávníku na větších plochách. Hustý koberec listů a kořenů brání růstu plevele. Většina druhů dobře snáší i suchý stín, což je mezi zahradními rostlinami zcela výjimečné. Na stanovišti vydrží i desítky let a vyžadují jen minimální péči. Díky těmto vlastnostem jsou nepřekonatelnými hajničkami.

Listoví v bohaté paletě

Popsáno je kolem padesáti druhů, vesměs ve východní Asii. Dva druhy rostou v Evropě a dva na Kavkaze. Stonky škornic můžou být bezlisté či nesou 1–8 listů. Květenství jsou řídká s několika málo květy nebo bohatá – jednoduchá i složená. Květy jsou drobné, ale protože jich bývá velké množství, jsou kvetoucí rostliny velice ozdobné.

Při pohledu zblízka zjistíte, že mají velice zajímavou stavbu. Kališní lístky jsou ve dvou řadách po čtyřech. Lístky první řady jsou drobné a často brzy opadají. Lístky druhé řady jsou velké, barevné a připomínají korunní lístky. Často bývají protažené v ostruhu, která je někdy nápadně dlouhá a také nesou medníky. Jednotlivé kališní a korunní lístky můžou mít rozdílnou barvu, ostruha může být také jinak zbarvená. To vytváří neobyčejnou barevnou pestrost květů.

Křížení a nové druhy

Introdukce škornic do evropských zahrad probíhala ve dvou vlnách a evropští pěstitelé v jejich křížení také přiložili ruku k dílu. Původní evropské druhy ovšem nejsou příliš ozdobné, a tak se pěstovaly poměrně vzácně jen jako zajímavost.

Teprve v roce 1830, když byly do botanické zahrady v tehdy holandském Gentu dovezeny  Philippem Franzem von Sieboldem první rostliny z Japonska, se Evropané začali o škornice zajímat jako o perspektivní zahradní rostliny. Šéfzahradník této botanické zahrady, André Donckelaar zkřížil E. grandiflorum (viz obr. 1) s E. alpinum (viz obr. 2) a vzniklo tak E. x rubrum popsané roku 1854 (viz obr. 3). Druhým krokem bylo zkřížení E. grandiflorum s E. pinnatum ssp. colchicum (viz obr. 4), jehož výsledkem bylo E. versicolor, popsané roku 1859 (viz obr. 5). Vznikly tak vynikající půdopokryvné zahradní rostliny, které dodnes patří k základu pěstovaného sortimentu. Díky  popisu a importu nových čínských druhů v osmdesátých letech minulého století se škornice dostaly opět do popředí zahradnického zájmu.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Příroda 11/2010

  • Zdroj fotografií: David Vojtuš

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda

U Tannenbergu Rusové ztratily desetitisíce mužů, ale tisk bitvu označil za pouhý lokální neúspěch.

Válka

Američtí vědci dočasně napojili prasečí ledvinu na člověka a sledovali její fungování. Jde o další krok ve výzkumu možnosti využívat jednou zvířecí orgány při transplantacích, které zachrání lidský život.

Věda

Johanka z Arku během korunovace krále Karla VII. v katedrále v Remeši. Obraz francouzského malíře Jeana Auguste Dominique Ingrese z roku 1854.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907