Nenápadné závislosti: Když se z nevinného hobby stane posedlost
O škodlivosti alkoholu nebo kouření pro lidské zdraví snad nikdo nepochybuje. Jsou to nebezpečné závislosti, jejichž důsledky vás pravděpodobně budou stát život. Oblast fyzických a psychických nutkání, puzení, osobnostních poruch a závislostí je ale mnohem pestřejší. Život vám však neprodlouží žádná z nich.
Závislost na práci
Workholismus je široce vymezený pojem, který má jen velmi nejasné hranice. Spadat mezi závisláky mohou vrcholní manažeři, letoví dispečeři i učitelé. Jinými slovy lidé, jejichž práce nikdy nekončí. A oni proto pořád pracují. Je to na škodu? V momentě, kdy kvůli práci odstavíte na vedlejší kolej svou rodinu, přátele, zájmy či koníčky a zbude vám už jen ta práce, tak máte nejspíš problém.
Řešení je složité: na rozdíl od alkoholiků, kteří musí abstinovat, se zaměstnání vzdát nemůžete. Jen musíte svůj výkon umírnit a vhodně usměrnit. Nenosit si práci domů (a začít chodit domů). Pochopit, že práce není všechno. Workholismus je závislost jako každá jiná. I při něm se dostavují abstinenční příznaky: nervozita, když nemůžete zkontrolovat svůj e-mail, a stres, když se ocitnete v místě bez telefonního signálu. Vztah společnosti k workoholikům je rozporuplný. „Úderníky“, kteří vydrží dvanáct hodin v práci, oceňujeme pro jejich výkon. Alespoň do doby, než psychicky vyhoří nebo se zdravotně složí. Nejsou v pořádku, jsou nemocní.
Nezdravé opalování
Když se vaší kůže po dlouhé zimě konečně dotknou hřejivé sluneční paprsky, je to příjemné a osvobozující. A co teprve bronzově exotické opálení, které můžete po pár dnech na slunci získat! Jen pozor, ať si pro samé nadšení nevyvoláte závislost na opalování. Psychologové sice pořád nemají jasno, zda je takzvaná tanorexie skutečnou poruchou chování, ale její rizika nepopírají. Fyzická nebo psychická forma závislosti na slunění je totiž reálná. Možná víte o někom ve svém okolí, kdo se průběžně dopuje karoteny a ze solária „nevystrčí nos“, protože je nespokojen se svým fádním neopáleným provedením.
Příčinou může být i fakt, že dopadající UV záření má na lidský organismus podobný vliv jako vnější opiáty. Produkuje v pokožce beta-endorfiny a zaplavuje tak organismus příjemnými pocity. Po čase si tělo vytvoří toleranci, a tak je zapotřebí ke stejnému efektu slunění nebo pobyt v soláriu prodlužovat. Závislost na opalování není neškodná, jejím důsledkem může být i vyvolaná rakovina kůže.
Věčně nespokojení
Lidé trpící dysmorfobickou poruchou mají skutečný mentální problém: jsou přesvědčeni, že jejich vzhled je ovlivněn řadou nedokonalostí, a neváhají využít jedinou příležitost k nápravě. Své tělo se snaží „vytunit“ jako fanouškové extrémního motorismu své auto. Často tak dosáhnou stejně esteticky pochybného výsledku. Spokojení však nejsou nikdy. Co jim vadí? Je to různé, ale mohou to být zdánlivě křivé zuby či třeba pihy na tváři. V konečném důsledku pak naléhají na stomatology, dermatology nebo plastické chirurgy, aby je dali do formy. Živoucí panenky Barbie a lidští Kenové, modelky s umělým poprsím velikosti vodních melounů, lidé absolvující bezdůvodně desítky plastických operací jsou typickými zástupci této skupiny.
Když se výlet za kabelkou zvrhne
Vyrazíte koupit jedinou věc do sousedního krámu, ale vrátíte se za několik hodin ověšení nákupními taškami a bez peněz. Máte problém? Pokud nemáte na účtu miliony, tak ano. Navíc nejspíš trpíte oniománií, chronickou poruchou, která vás nutí (ne)výhodně nakupovat. Proč? Dobré koupě vám činí radost a často ve vás vyvolávají chvění srovnatelné se sexuálním vzrušením. Skrze nákupy lidé uvolňují stres a jedou na vlně euforie. Někdy se oniománie nazývá shopaholismem.
Chronickou potřebou nakupovat trpí především ženy, ale mužům se zdaleka nevyhýbá. Často si kompenzují svou mužnost tím, že nakupují „chlapské věci“, zbraně, sportovní potřeby, elektroniku. Ženy preferují předměty posilující jejich vlastní sebeobraz: oděvy, obuv, kosmetiku. Pro obě pohlaví však platí, že v případě oniománie trpí poruchou osobnosti.
Vzrušení z rizika
Posouvat hranice lidských možností, balancovat na hraně mezi životem a smrtí, vystavovat se riskantním situacím. Stačí jen špatný pohyb a je po vás. Ale když to přežijete? Vaše tělo zaplaví úleva a pocit, že jste mnohem více naživu. Jízda na adrenalinu je návyková a je přitom vcelku jedno, jak riskantní situaci jste se vystavili. Když už jednou padáte ze střechy nebo z útesu do neznámé hlubiny, ostatní zážitky vedle toho blednou.
Lidé závislí na extrémech, ať už divokých sportech, dramatických zážitcích, nebo kriminalitě (ano, i ta je svým způsobem pro troufalé pachatele vzrušující) potřebují prvotní stres, za kterým pak přijde úleva. Odměna v podobě endorfinu. A proto bohužel většinou nehledí na možné dopady svých činů na okolí. Právě proto bývá závislost na adrenalinu dávána do souvislosti s psychopatickými či narcistickými osobnostními rysy. Touha po další extázi vyvolává u závislých na adrenalinu kolotoč vyhledávání dalších riskantních situací.
Být on-line je in
Závislost na virtuálních technologiích neboli netolismus je fenoménem současnosti. V zásadě se ale nemusí jednat jen o internetové aplikace: spadá sem i závislost na televizi, mobilním telefonu nebo počítačových hrách. Realita těchto uměle vytvořených světů přijde postiženým vábnější než fádní skutečnost. Kritický stav nastane, když se závislý vzdá sociálních vztahů, rodiny i přátel a také zaměstnání či vzdělání, aby se mohl ve virtuálním světě plně realizovat.
S netolismem je to složité: spousta notorických počítačových hráčů dokáže fungovat v běžném životě, aniž by jakkoliv spadali do definice medicínské závislosti. Virtuálno jim spíše nahrazuje nedostatečné společenské podněty. Se závislostí na internetu se také pojí fenomén FoMo, tedy Fear of missing out. Nechcete prostě o nic přijít a rádi jste o všem informováni mezi prvními. Proto jste také pořád on-line a neustále kontrolujete přijaté zprávy a profily přátel.
Pořádný binec, nebo domácnost bez smítka?
Dvě různé psychologické poruchy, závislosti, které ale vytváří svůj funkční protipól. Na jedné straně stojí chronická potřeba všudypřítomné hygienické čistoty. Jedná se o obsedantně kompulzivní poruchu, která postižené může vést ke snaze mít všechno kolem srovnané. Jejich obydlí je jako ze škatulky, čisté a voňavé. Běda jestli někde zanecháte jen otisk prstů, spustíte tím u nich lavinu dalšího čištění. Představa všudypřítomných bakterií a virů je děsí. Zdrojem této poruchy může být potřeba získat kontrolu nad okolním prostředím, které se jim v reálném životě nedostává.
A chroničtí bordeláři? Ti obvykle trpí syndromem chorobného hromadění věcí a patologickou nepořádností. Nechtějí se ničeho ze své minulosti zbavit. Věří, že skladují užitečné a potřebné předměty, které se budou jednou hodit. A slušně řečeno jim to přerůstá přes hlavu, pokud je nashromážděné odpadky rovnou nezavalí. Startem do hoardingu (hromadění, křečkování) může být i vychýlená závislost na sběratelství a archivářství. Z podivínské závislosti se (podobně jako u čističů) postupně může stát porucha, podporující rozvoj schizofrenie, paranoie či depresí.
Když touha po zdraví škodí
Přijímat plnohodnotnou stravu a přitom prospívat vlastnímu zdraví chce nejspíš každý. Jenže ne všichni tomu věnují tolik úsilí jako ortorektikové (od názvu závislosti orthorexie), tedy lidé závislí na zdravé stravě. Někteří se upínají k nejrůznějším dietám, dotaženým do absurdních extrémů (vitariáni a frutariáni), jiní jen preferují mít stravu „čistou“, tedy bez průmyslových „éček“ a konzervantů.
Jenže pozor, tady už nejde o vlastní zdraví, ale posedlost. Postižení se při orthorexii cítí provinile, když musí pozřít něco mimo duševní rámec své ideální stravy. A tato porucha stravovacích návyků může vyústit až k vyhladovění a smrti.
