Neobvyklé kapradiny: Rostliny, které umí překvapit

09.09.2022 - Pavel Sekerka

Seznamte se s kapradinami, které se výrazně odlišují od naší zažité představy o životě a vzhledu této skupiny rostlin

<p><strong>Vláskatec tajemný</strong> <em>(Trichomanes speciosum)</em> patří ke kapradinám, které rostou v místech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Listy tohoto druhu se skládají pouze z jedné řady buněk, jsou na pohled průsvitné, sklovité a podobají se listům mechů. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) patří ke kapradinám, které rostou v místech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Listy tohoto druhu se skládají pouze z jedné řady buněk, jsou na pohled průsvitné, sklovité a podobají se listům mechů. (foto: Shutterstock)

<h3>Vláskatec tajemný <em>(Trichomanes speciosum)</em></h3><p>Některé kapradiny, jež rostou v místech s vysokou vzdušnou vlhkostí, jako jsou mlžné lesy či okolí vodopádů, se přizpůsobily podmínkám zvláštní anatomickou stavbou listu. Jejich listy se skládají pouze z jedné řady buněk, jsou na pohled průsvitné, sklovité a podobají se listům mechů. Na rozdíl od nich však mají v listech žilky. Blanité listy jsou charakteristické pro jednu celou čeleď kapradin – blánatcovité <em>(Hymenophyllaceae)</em>. Vyskytují se ale také u jednoho druhu mexického puchýřníku a u rodu <em>Leptopteris</em>, který je příbuzný podezřením <em>(Osmunda)</em>. <em>(foto: Wikimedia Commons, Krzysztof Ziarnek, CC BY-SA 3.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> Až 40 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> Dospělí jedinci se vyskytují velice vzácně při pobřeží Británie, v Bretani, Španělsku, Portugalsku, Itálii. Hojnější jsou na ostrovech v Makaronézii <br /><strong>Ekologie:</strong> Vlhké skály, skalní kapsy, vstupy do jeskyní<br /><strong>Status:</strong> Kriticky ohrožený druh</p>

Vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum)

Některé kapradiny, jež rostou v místech s vysokou vzdušnou vlhkostí, jako jsou mlžné lesy či okolí vodopádů, se přizpůsobily podmínkám zvláštní anatomickou stavbou listu. Jejich listy se skládají pouze z jedné řady buněk, jsou na pohled průsvitné, sklovité a podobají se listům mechů. Na rozdíl od nich však mají v listech žilky. Blanité listy jsou charakteristické pro jednu celou čeleď kapradin – blánatcovité (Hymenophyllaceae). Vyskytují se ale také u jednoho druhu mexického puchýřníku a u rodu Leptopteris, který je příbuzný podezřením (Osmunda). (foto: Wikimedia Commons, Krzysztof Ziarnek, CC BY-SA 3.0)

Výška: Až 40 cm
Rozšíření: Dospělí jedinci se vyskytují velice vzácně při pobřeží Británie, v Bretani, Španělsku, Portugalsku, Itálii. Hojnější jsou na ostrovech v Makaronézii 
Ekologie: Vlhké skály, skalní kapsy, vstupy do jeskyní
Status: Kriticky ohrožený druh

<h3>Hadí jazyk obecný <em>(Ophioglossum vulgatum)</em></h3><p>Jazykovité kapradiny <em>(Ophioglossaceae)</em> jsou zajímavá izolovaná skupina drobných kapradin. Ze spor vyrůstá saprofytický zárodek, který je podobně jako klíčící semena orchidejí zcela odkázaný na výživu pomocí symbiotické houby. U mnohých druhů přetrvává symbióza do dospělosti. Přibližně za čtyři roky po oplození vyroste první list. Mladé listy jsou nedělené, dospělé listy jsou rozděleny na dvě části. Plodná část nese velké kulovité výtrusnice, které se otevírají příčnou štěrbinou. Neplodná část listu je různého tvaru, u hadích jazyků celokrajná, u vratiček jednou či vícekrát zpeřená.</p><p>Hadí jazyky patří k rostlinám s největším počtem chromozomů. U druhu <em>Ophioglossum reticulatum</em>, byl zjištěn počet chromozomů 2n=1 440, hadí jazyk obecný má pouze 2n=480, přesto je to rostlina s nejvyšším počtem chromozomů v české flóře. Nať hadího jazyku byla kdysi používána v lékařství pod jménem <em>Lance Christii</em>. <em>(foto: Wikimedia Commons, Frank Vassen, CC BY 2.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> Maximálně 20 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> V celé Evropě, na Islandu, v Severní Americe, Africe, Makaronézii, ve Střední a východní Asii<br /><strong>Ekologie:</strong> Roste na mokrých rašelinných půdách, vzácněji v lužních lesích v Evropě, Asii a S. Americe<br /><strong>Status:</strong> Silně ohrožený druh naší květeny</p>

Hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum)

Jazykovité kapradiny (Ophioglossaceae) jsou zajímavá izolovaná skupina drobných kapradin. Ze spor vyrůstá saprofytický zárodek, který je podobně jako klíčící semena orchidejí zcela odkázaný na výživu pomocí symbiotické houby. U mnohých druhů přetrvává symbióza do dospělosti. Přibližně za čtyři roky po oplození vyroste první list. Mladé listy jsou nedělené, dospělé listy jsou rozděleny na dvě části. Plodná část nese velké kulovité výtrusnice, které se otevírají příčnou štěrbinou. Neplodná část listu je různého tvaru, u hadích jazyků celokrajná, u vratiček jednou či vícekrát zpeřená.

Hadí jazyky patří k rostlinám s největším počtem chromozomů. U druhu Ophioglossum reticulatum, byl zjištěn počet chromozomů 2n=1 440, hadí jazyk obecný má pouze 2n=480, přesto je to rostlina s nejvyšším počtem chromozomů v české flóře. Nať hadího jazyku byla kdysi používána v lékařství pod jménem Lance Christii. (foto: Wikimedia Commons, Frank Vassen, CC BY 2.0)

Výška: Maximálně 20 cm
Rozšíření: V celé Evropě, na Islandu, v Severní Americe, Africe, Makaronézii, ve Střední a východní Asii
Ekologie: Roste na mokrých rašelinných půdách, vzácněji v lužních lesích v Evropě, Asii a S. Americe
Status: Silně ohrožený druh naší květeny

<h3>Pnulka dlanitá <em>(Lygodium palmatum)</em></h3><p>Pnulky jsou zřejmě jediné liány mezi kapradinami. Na rozdíl od jiných lián se ale po okolní vegetaci nepnou pomocí stonků, ale díky listům, které mají ovíjivá vřetena a neukončený růst. Na vřeteni se vytvářejí adventivní pupeny, které postupně raší a list prodlužují.</p><p>Pnulky jsou tropické a subtropické stálezelené kapradiny, pouze pnulka dlanitá zasahuje do mírného pásma. V zemi má krátký, vidličnatě větvený oddenek porostlý tmavými chlupy, ze kterého vyrůstají velice dlouhé lysé listy s ovíjivými vřeteny. Lístky jsou výrazně řapíkaté, dlanitě dělené. Lístky nesoucí výtrusnice se tvarově odlišují od lístků neplodných, bývají užší s redukovanou asimilační čepelí a více dělené. Výtrusnice vyrůstají jednotlivě na lalocích lístků, netvoří kupky. <em>(foto: Wikimedia Commons, Jhapeman, CC BY-SA 4.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> Až 3 metry<br /><strong>Rozšíření:</strong> Východní státy USA<br /><strong>Ekologie:</strong> Chudé kyselé půdy, rašeliniště. Často na obnažených surových půdách<br /><strong>Status:</strong> V některých státech chráněná</p>

Pnulka dlanitá (Lygodium palmatum)

Pnulky jsou zřejmě jediné liány mezi kapradinami. Na rozdíl od jiných lián se ale po okolní vegetaci nepnou pomocí stonků, ale díky listům, které mají ovíjivá vřetena a neukončený růst. Na vřeteni se vytvářejí adventivní pupeny, které postupně raší a list prodlužují.

Pnulky jsou tropické a subtropické stálezelené kapradiny, pouze pnulka dlanitá zasahuje do mírného pásma. V zemi má krátký, vidličnatě větvený oddenek porostlý tmavými chlupy, ze kterého vyrůstají velice dlouhé lysé listy s ovíjivými vřeteny. Lístky jsou výrazně řapíkaté, dlanitě dělené. Lístky nesoucí výtrusnice se tvarově odlišují od lístků neplodných, bývají užší s redukovanou asimilační čepelí a více dělené. Výtrusnice vyrůstají jednotlivě na lalocích lístků, netvoří kupky. (foto: Wikimedia Commons, Jhapeman, CC BY-SA 4.0)

Výška: Až 3 metry
Rozšíření: Východní státy USA
Ekologie: Chudé kyselé půdy, rašeliniště. Často na obnažených surových půdách
Status: V některých státech chráněná

<h3><em>Schizaea pusilla</em></h3><p>Zástupci rodu <em>Schizaea</em> jsou většinou pozemní kapradiny. Jejich oddenky jsou porostlé krátkými hustými chlupy a četnými kořeny. Listy jsou dvojtvaré, nahloučené v růžici. Asimilační listy jsou jednoduché, níťovité, často spirálovitě stočené. Plodné listy mají krátkou zpeřenou čepel nesoucí četné výtrusnice. Výtrusnice jsou umístěny v jedné až čtyřech řadách na větvených nebo nevětvených výrůstcích na vrcholu plodných listů skládajících prstovitý či hřebenitý útvar. <em>(foto: Unsplash, Oliver Fetter, CC0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> Přibližně 10 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> Severovýchod S. Ameriky<br /><strong>Ekologie:</strong> Na bažinných místech, vlhkých písčinách s řídkým porostem<br /><strong>Status:</strong> Chráněna v některých státech USA</p>

Schizaea pusilla

Zástupci rodu Schizaea jsou většinou pozemní kapradiny. Jejich oddenky jsou porostlé krátkými hustými chlupy a četnými kořeny. Listy jsou dvojtvaré, nahloučené v růžici. Asimilační listy jsou jednoduché, níťovité, často spirálovitě stočené. Plodné listy mají krátkou zpeřenou čepel nesoucí četné výtrusnice. Výtrusnice jsou umístěny v jedné až čtyřech řadách na větvených nebo nevětvených výrůstcích na vrcholu plodných listů skládajících prstovitý či hřebenitý útvar. (foto: Unsplash, Oliver Fetter, CC0)

Výška: Přibližně 10 cm
Rozšíření: Severovýchod S. Ameriky
Ekologie: Na bažinných místech, vlhkých písčinách s řídkým porostem
Status: Chráněna v některých státech USA

<h3>Anograma jemnolistá <em>(Anogramma leptophylla)</em></h3><p>Naprostá většina kapradin jsou vytrvalé rostliny, které na stanovišti zůstávají značně dlouho. Výjimkou je právě tento druh. Jeho životní cyklus je zvláštní v tom, že sporofyt je pouze jednoletý zatímco prokel je víceletý. Prokel vytváří pod povrchem substrátu drobné hlízky, které mu umožňují přečkat nepříznivé období, jež může být delší než 2,5 roku. Gametofyt bývá jednopohlavný nebo oboupohlavný, asi v 10 % případů nevytváří pohlavní orgány a přetrvává dlouhodobě na stanovišti. Předpokládá se, že hlízky žijí v symbióze s mykorhizními houbami, přesto gametofyt potřebuje k růstu světlo. Sporofyty může produkovat jeden gametofyt opakovaně. <em>(foto: Leon Perrie, CC BY-NC 3.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> Až 20 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> Tropy a subtropy celého světa, Nový Zéland, Středomoří, Atlantské pobřeží západní Evropy, okolí Černého moře<br /><strong>Ekologie:</strong> Roste ve skalních štěrbinách, puklinách, zídkách na zastíněných vlhkých místech. Většinou na kyselých horninách</p>

Anograma jemnolistá (Anogramma leptophylla)

Naprostá většina kapradin jsou vytrvalé rostliny, které na stanovišti zůstávají značně dlouho. Výjimkou je právě tento druh. Jeho životní cyklus je zvláštní v tom, že sporofyt je pouze jednoletý zatímco prokel je víceletý. Prokel vytváří pod povrchem substrátu drobné hlízky, které mu umožňují přečkat nepříznivé období, jež může být delší než 2,5 roku. Gametofyt bývá jednopohlavný nebo oboupohlavný, asi v 10 % případů nevytváří pohlavní orgány a přetrvává dlouhodobě na stanovišti. Předpokládá se, že hlízky žijí v symbióze s mykorhizními houbami, přesto gametofyt potřebuje k růstu světlo. Sporofyty může produkovat jeden gametofyt opakovaně. (foto: Leon Perrie, CC BY-NC 3.0)

Výška: Až 20 cm
Rozšíření: Tropy a subtropy celého světa, Nový Zéland, Středomoří, Atlantské pobřeží západní Evropy, okolí Černého moře
Ekologie: Roste ve skalních štěrbinách, puklinách, zídkách na zastíněných vlhkých místech. Většinou na kyselých horninách

Reklama







Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Příslušníci Wehrmachtu v civilu tráví slunečný den v jedné z francouzských vil. (foto: Wikimedia Commons, Joachim DöhlerCC BY-SA 4.0)

Válka

Neptun na výřezu snímku kamery NIRCam, ze 12. července 2022. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI; Joseph DePasqualeCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907