Neuvěřitelné příběhy pirátů: Romantičtí hrdinové, nebo krvelační zločinci?

27.07.2018 - Lenka Hrabalová

Pověst pirátů se v historii postupně mění – z obyčejných zločinců se časem stali spíše romantičtí hrdinové, a po úspěchu filmové série Piráti z Karibiku dokonce komediální hvězdy. Jací však byli doopravdy?

<h3>USA versus barbarští piráti</h3><p><strong>Kdy:</strong> přelom 18. a 19. století<br /><strong>Kde:</strong> severní Afrika</p><p>V 18. a 19. století se Spojené státy americké musely potýkat s hrozbou pirátů ve vodách severní Afriky, jimž se říkalo piráti z barbarského pobřeží nebo barbarští piráti. Do vyhlášení nezávislosti v roce 1776 chránily zemi britské dohody se severoafrickými vládci. Panovníci černého kontinentu ovšem záhy (Maroko dokonce jako první na světě) nezávislost Ameriky uznali, a mohli tudíž začít přepadat její lodě. Jakmile se k útokům připojili i další severoafričtí vůdci, musely s nimi Spojené státy podepsat mírové smlouvy a platit jim tribut. <strong>V roce 1800 činily zmíněné „poplatky za ochranu“ a výpalné 20 % veškerých amerických výdajů</strong>.</p><p>Ačkoliv Spojené státy zvítězily ve dvou barbarských válkách v letech 1801 a 1815 a přestaly tribut vyplácet, konec pirátů ze severní Afriky znamenala až francouzská okupace Alžíru v roce 1830.</p>

USA versus barbarští piráti

Kdy: přelom 18. a 19. století
Kde: severní Afrika

V 18. a 19. století se Spojené státy americké musely potýkat s hrozbou pirátů ve vodách severní Afriky, jimž se říkalo piráti z barbarského pobřeží nebo barbarští piráti. Do vyhlášení nezávislosti v roce 1776 chránily zemi britské dohody se severoafrickými vládci. Panovníci černého kontinentu ovšem záhy (Maroko dokonce jako první na světě) nezávislost Ameriky uznali, a mohli tudíž začít přepadat její lodě. Jakmile se k útokům připojili i další severoafričtí vůdci, musely s nimi Spojené státy podepsat mírové smlouvy a platit jim tribut. V roce 1800 činily zmíněné „poplatky za ochranu“ a výpalné 20 % veškerých amerických výdajů.

Ačkoliv Spojené státy zvítězily ve dvou barbarských válkách v letech 1801 a 1815 a přestaly tribut vyplácet, konec pirátů ze severní Afriky znamenala až francouzská okupace Alžíru v roce 1830.

<h3>Caesar a postrach Středozemí</h3><p><strong>Kdy:</strong> 1. století př. n. l.<br /><strong>Kde:</strong> Středozemní moře</p><p>O životě jednoho z nejznámějších vojevůdců evropských dějin se již napsalo mnohé. Jen málokdo však ví, že se i slavný <strong>Gaius Julius Caesar</strong> stal obětí námořních lupičů. <strong>V roce 75 př. n. l., tedy ve věku 25 let, jej zajali piráti z Kilikie (oblast na území dnešního Turecka), kteří v té době ovládali celé Středozemní moře</strong>. Do té doby proti nim Římané nikdy nezasáhli, protože od nich kupovali otroky. Popis celé události zaznamenal <strong>Plútarchos z Chairóneie</strong> ve druhém díle <em>Života Julia Caesara</em>. </p><p>Caesar byl zajat během cesty na Rhodos, kde se chtěl zdokonalit v řečnickém umění. <strong>Piráti požadovali zaplacení výkupného ve výši dvaceti talentů, neboť prý netušili, s kým mají tu čest</strong>. Caesar vyslal posly pro peníze a sám s několika sluhy zůstal na místě. Podle Plútarcha ho však pověst krvežíznivých zloduchů nezaskočila a choval se jako jejich vládce – kdykoliv chtěl spát, poslal k nim poslíčka se vzkazem, aby přestali mluvit. <strong>Zadržovali jej celkem 38 dní, během nichž se účastnil jejich her a cvičení jako velitel</strong>. Napsal také řadu básní a proslovů, které jim předčítal, a pokud je neocenili, nazýval je nevzdělanými divochy a vyhrožoval, že je všechny pověsí. Oni jej považovali za jednoduchého a neškodného, takže ho nechali dělat, co uzná za vhodné. </p><p><strong>Jakmile z Milétu dorazilo výkupné, byl Caesar propuštěn. Popuzený vojevůdce obratem sehnal lodě a okamžitě se vrátil, své věznitele zajal, zabavil jejich majetek a kořist a dal je vsadit do vězení v Pergamonu</strong>. Od správce provincie Asie pak požadoval, aby je potrestal. Ten však řešení celé záležitosti oddaloval a nakonec se rozhodl prodat piráty do otroctví. Když se to Caesar dozvěděl, jednal s rozhodností sobě vlastní – vězení přepadl a většinu zloduchů dal ukřižovat, jak jim to ostatně slíbil. </p>

Caesar a postrach Středozemí

Kdy: 1. století př. n. l.
Kde: Středozemní moře

O životě jednoho z nejznámějších vojevůdců evropských dějin se již napsalo mnohé. Jen málokdo však ví, že se i slavný Gaius Julius Caesar stal obětí námořních lupičů. V roce 75 př. n. l., tedy ve věku 25 let, jej zajali piráti z Kilikie (oblast na území dnešního Turecka), kteří v té době ovládali celé Středozemní moře. Do té doby proti nim Římané nikdy nezasáhli, protože od nich kupovali otroky. Popis celé události zaznamenal Plútarchos z Chairóneie ve druhém díle Života Julia Caesara

Caesar byl zajat během cesty na Rhodos, kde se chtěl zdokonalit v řečnickém umění. Piráti požadovali zaplacení výkupného ve výši dvaceti talentů, neboť prý netušili, s kým mají tu čest. Caesar vyslal posly pro peníze a sám s několika sluhy zůstal na místě. Podle Plútarcha ho však pověst krvežíznivých zloduchů nezaskočila a choval se jako jejich vládce – kdykoliv chtěl spát, poslal k nim poslíčka se vzkazem, aby přestali mluvit. Zadržovali jej celkem 38 dní, během nichž se účastnil jejich her a cvičení jako velitel. Napsal také řadu básní a proslovů, které jim předčítal, a pokud je neocenili, nazýval je nevzdělanými divochy a vyhrožoval, že je všechny pověsí. Oni jej považovali za jednoduchého a neškodného, takže ho nechali dělat, co uzná za vhodné. 

Jakmile z Milétu dorazilo výkupné, byl Caesar propuštěn. Popuzený vojevůdce obratem sehnal lodě a okamžitě se vrátil, své věznitele zajal, zabavil jejich majetek a kořist a dal je vsadit do vězení v Pergamonu. Od správce provincie Asie pak požadoval, aby je potrestal. Ten však řešení celé záležitosti oddaloval a nakonec se rozhodl prodat piráty do otroctví. Když se to Caesar dozvěděl, jednal s rozhodností sobě vlastní – vězení přepadl a většinu zloduchů dal ukřižovat, jak jim to ostatně slíbil. 

<h3>Svatá armáda mořských mnichů</h3><p><strong>Kdy:</strong> 16. století<br /><strong>Kde:</strong> východní pobřeží Číny</p><p>Čína se kdysi s piráty vypořádala po svém. V roce 1553 povolal císař skupinu šaolinských mnichů, kteří svým uměním kung-fu prosluli po celé zemi, a měli proto porazit mořské nájezdníky z Japonska a východního pobřeží. Většina pirátů se v té době vydávala na lup právě kvůli bezvládí v zemi vycházejícího slunce: tamní chaos vedl k ekonomickému kolapsu a pro běžné obyvatele bylo extrémně obtížné si vydělat na živobytí. </p><p><strong>Mniši a piráti se poprvé střetli na jaře zmíněného roku a v průběhu několika následujících měsíců se svatí bojovníci zúčastnili hned čtyř bitev. Jedna z nejkrvavějších se strhla 21. července a střetlo se v ní zhruba 250 mužů na obou stranách</strong>. Mniši zahnali piráty na útěk a pronásledovali je celých deset dní – dokud všechny nezabili. Jejich poslední bitva však skončila porážkou kvůli špatnému velení přiděleného generála. Většina mnichů tehdy raději vypověděla službu, načež se vrátili do kláštera.</p>

Svatá armáda mořských mnichů

Kdy: 16. století
Kde: východní pobřeží Číny

Čína se kdysi s piráty vypořádala po svém. V roce 1553 povolal císař skupinu šaolinských mnichů, kteří svým uměním kung-fu prosluli po celé zemi, a měli proto porazit mořské nájezdníky z Japonska a východního pobřeží. Většina pirátů se v té době vydávala na lup právě kvůli bezvládí v zemi vycházejícího slunce: tamní chaos vedl k ekonomickému kolapsu a pro běžné obyvatele bylo extrémně obtížné si vydělat na živobytí. 

Mniši a piráti se poprvé střetli na jaře zmíněného roku a v průběhu několika následujících měsíců se svatí bojovníci zúčastnili hned čtyř bitev. Jedna z nejkrvavějších se strhla 21. července a střetlo se v ní zhruba 250 mužů na obou stranách. Mniši zahnali piráty na útěk a pronásledovali je celých deset dní – dokud všechny nezabili. Jejich poslední bitva však skončila porážkou kvůli špatnému velení přiděleného generála. Většina mnichů tehdy raději vypověděla službu, načež se vrátili do kláštera.

<h3>Věrné přítelkyně v krvavém boji</h3><p><strong>Kdy:</strong> 18. století<br /><strong>Kde:</strong> Karibské moře</p><p>Z historie známe i ženy, které před vyšíváním dávaly přednost šavlím. Nejslavnější pirátkou všech dob se zřejmě stala <strong>Anne Bonnyová</strong>. Na Bahamských ostrovech se začala v místních lokálech družit s piráty, načež si jednoho z nich, <strong>Johna Rackhama</strong> zvaného také Calico Jack, vzala a na Kubě mu porodila dítě.  </p><p>Později se k dvojici přidala jistá <strong>Mary Readová</strong>: v Nassau pak ukradli loď a začalo jejich pirátské řádění. Říká se, že si obě ženy byly velmi blízké – prý se z nich dokonce staly milenky. Anne a Mary bojovaly, pily a klely stejně jako jejich mužské protějšky. Podle zajatých námořníků také nabádaly své posádky k ještě většímu krveprolití a násilí. Na lodích se pak oblékaly jako ženy a po mužském oděvu sahaly jen před bojem. </p><p>V roce 1720 byly obě i s posádkou po mohutně propité noci zajaty – ovšem zatímco muži se při přepadení pokoušeli schovat, Anne a Mary se zuřivě bránily. <strong>U soudu pak propukla senzace: piráti skončili na šibenicích, kdežto obě ženy prohlásily, že jsou těhotné, což se záhy potvrdilo – a jejich poprava se tak musela odložit</strong>. Když Anne naposledy navštívila ve vězení svého manžela Calico Jacka, údajně mu řekla: <em>„Je mi líto, že tě tu vidím, ale kdybys bojoval jako muž, nemusel bys viset jako pes.“</em></p><p>Mary Readová zemřela ve vězení, zatímco pozdější osud Anne Bonnyové je nejistý. Podle jedné verze se vrátila ke svému bohatému otci a žila spořádaně s novým manželem. Jiná svědectví uvádějí, že zůstala v Karibiku, znovu se vdala a porodila několik dětí. <strong>Anne a Mary se plavily jako pirátky pouhé dva roky, přesto se zařadily po bok důležitých postav historie a staly se hrdinkami pro stovky dívek viktoriánské éry</strong>.</p>

Věrné přítelkyně v krvavém boji

Kdy: 18. století
Kde: Karibské moře

Z historie známe i ženy, které před vyšíváním dávaly přednost šavlím. Nejslavnější pirátkou všech dob se zřejmě stala Anne Bonnyová. Na Bahamských ostrovech se začala v místních lokálech družit s piráty, načež si jednoho z nich, Johna Rackhama zvaného také Calico Jack, vzala a na Kubě mu porodila dítě.  

Později se k dvojici přidala jistá Mary Readová: v Nassau pak ukradli loď a začalo jejich pirátské řádění. Říká se, že si obě ženy byly velmi blízké – prý se z nich dokonce staly milenky. Anne a Mary bojovaly, pily a klely stejně jako jejich mužské protějšky. Podle zajatých námořníků také nabádaly své posádky k ještě většímu krveprolití a násilí. Na lodích se pak oblékaly jako ženy a po mužském oděvu sahaly jen před bojem. 

V roce 1720 byly obě i s posádkou po mohutně propité noci zajaty – ovšem zatímco muži se při přepadení pokoušeli schovat, Anne a Mary se zuřivě bránily. U soudu pak propukla senzace: piráti skončili na šibenicích, kdežto obě ženy prohlásily, že jsou těhotné, což se záhy potvrdilo – a jejich poprava se tak musela odložit. Když Anne naposledy navštívila ve vězení svého manžela Calico Jacka, údajně mu řekla: „Je mi líto, že tě tu vidím, ale kdybys bojoval jako muž, nemusel bys viset jako pes.“

Mary Readová zemřela ve vězení, zatímco pozdější osud Anne Bonnyové je nejistý. Podle jedné verze se vrátila ke svému bohatému otci a žila spořádaně s novým manželem. Jiná svědectví uvádějí, že zůstala v Karibiku, znovu se vdala a porodila několik dětí. Anne a Mary se plavily jako pirátky pouhé dva roky, přesto se zařadily po bok důležitých postav historie a staly se hrdinkami pro stovky dívek viktoriánské éry.

<h3>Nejkrutější pirát v dějinách Číny</h3><p><strong>Kdy:</strong> 19. století<br /><strong>Kde:</strong> východní pobřeží Číny</p><p>Obří flotila pod vedením jisté <strong>Čching-š’</strong> terorizovala Čínu celých deset let. Armáda této výjimečné ženy čítala desítky lodí a tisíce mužů. A ona sama se toužila stát nejobávanějším pirátem všech dob.</p><p>Čching-š’ vstoupila na scénu v roce 1801, když ji coby prostitutku odvedli ke slavnému kapitánovi pirátů Čengovi. Po jeho smrti v roce 1807 pak převzala moc, ovšem posádka nebyla příliš nadšená, že se jejich admirálem stala žena. Proto Čching sepsala nový zákoník, který proslul svou tvrdostí. <strong>Krádež z pirátské pokladny, loupení v podrobených městech, ale také znásilňování zajatkyň se trestaly stětím. Pokud byl pirát přistižen při sexu během služby, rovněž přišel o hlavu a jeho společnici přivázali k dělovým koulím a svrhli do moře</strong>.</p><p>Čching se vypořádala s každým pokusem o protest a zlikvidovala všechny nepřátele na pobřeží, kteří se jí odvážili postavit, a to už v roce 1807. O rok později se panovník rozhodl jednat a vyslal proti pirátce císařskou flotilu. Čching jí čelila v otevřeném boji, zcela ji rozdrtila a zajala 36 lodí. Každý námořník měl poté dvě možnosti: buď se přidat k pirátům, nebo být svázán a ubit k smrti. Nemilosrdnou ženu provázela tak děsivá pověst, že admirál císařského loďstva raději spáchal sebevraždu, než aby se nechal zajmout.</p><p>V následujících dvou letech porazila Čching také nizozemské a britské námořnictvo, které Čína požádala o pomoc. V roce 1810 však pirátka přijala od panovníka nabídku amnestie. <strong>Její armáda sedmnácti tisíc mužů a dvou set lodí se vzdala, načež bylo všem dovoleno ponechat si lup a klidně dožít</strong>. Čching zemřela v 69 letech jako šéfka kasina a vyhlášeného nevěstince.</p>

Nejkrutější pirát v dějinách Číny

Kdy: 19. století
Kde: východní pobřeží Číny

Obří flotila pod vedením jisté Čching-š’ terorizovala Čínu celých deset let. Armáda této výjimečné ženy čítala desítky lodí a tisíce mužů. A ona sama se toužila stát nejobávanějším pirátem všech dob.

Čching-š’ vstoupila na scénu v roce 1801, když ji coby prostitutku odvedli ke slavnému kapitánovi pirátů Čengovi. Po jeho smrti v roce 1807 pak převzala moc, ovšem posádka nebyla příliš nadšená, že se jejich admirálem stala žena. Proto Čching sepsala nový zákoník, který proslul svou tvrdostí. Krádež z pirátské pokladny, loupení v podrobených městech, ale také znásilňování zajatkyň se trestaly stětím. Pokud byl pirát přistižen při sexu během služby, rovněž přišel o hlavu a jeho společnici přivázali k dělovým koulím a svrhli do moře.

Čching se vypořádala s každým pokusem o protest a zlikvidovala všechny nepřátele na pobřeží, kteří se jí odvážili postavit, a to už v roce 1807. O rok později se panovník rozhodl jednat a vyslal proti pirátce císařskou flotilu. Čching jí čelila v otevřeném boji, zcela ji rozdrtila a zajala 36 lodí. Každý námořník měl poté dvě možnosti: buď se přidat k pirátům, nebo být svázán a ubit k smrti. Nemilosrdnou ženu provázela tak děsivá pověst, že admirál císařského loďstva raději spáchal sebevraždu, než aby se nechal zajmout.

V následujících dvou letech porazila Čching také nizozemské a britské námořnictvo, které Čína požádala o pomoc. V roce 1810 však pirátka přijala od panovníka nabídku amnestie. Její armáda sedmnácti tisíc mužů a dvou set lodí se vzdala, načež bylo všem dovoleno ponechat si lup a klidně dožít. Čching zemřela v 69 letech jako šéfka kasina a vyhlášeného nevěstince.

<h3>Český pirát na světových mořích</h3><p><strong>Kdy:</strong> 17. století<br /><strong>Kde:</strong> Karibské moře</p><p><strong>Augustin Heřman</strong> strávil mládí v Novém Amsterodamu neboli dnešním New Yorku, kam odjel v roce 1633. Kariéru zahájil jako obchodník s kožešinami a tabákem a jeho pozdější život se pojí s korzárskou lodí La Grace, což znamená „půvabná“.</p><p>Ve své době šlo o jednu z nejslavnějších lodí Karibiku; měla dokonce povolení guvernéra přepadat nepřátelská plavidla v oblasti. Heřman však na její palubě brázdil evropské i americké vody nejen kvůli kořisti, ale také kvůli poctivému obchodu. <strong>Jeho počestný život přitom převýšil pirátské úspěchy, jež si připsal: stal se členem správní rady Nového Amsterodamu a opakovaně působil jako vyslanec v jiných koloniích</strong>. </p><p>Sehrál rovněž důležitou roli v anglicko-nizozemském vyjednávání: vytvořil první mapy Marylandu a Virginie, načež je daroval anglickému guvernérovi. <strong>Od Angličanů pak dostal rozsáhlé pozemky v Marylandu a v zálivu Chesapeake, které měly nést jméno Bohemia Manor neboli České panství</strong>. Heřman se stal lordem z Bohemia Manor, jeho území se dále rozšiřovala, a snil dokonce o vytvoření celé provincie s názvem Nova Bohemia. Zemřel v roce 1686 nikoliv jako pirát, ale jako bohatý obchodník, výjimečný diplomat, geniální kartograf a vlivný měšťan.</p>

Český pirát na světových mořích

Kdy: 17. století
Kde: Karibské moře

Augustin Heřman strávil mládí v Novém Amsterodamu neboli dnešním New Yorku, kam odjel v roce 1633. Kariéru zahájil jako obchodník s kožešinami a tabákem a jeho pozdější život se pojí s korzárskou lodí La Grace, což znamená „půvabná“.

Ve své době šlo o jednu z nejslavnějších lodí Karibiku; měla dokonce povolení guvernéra přepadat nepřátelská plavidla v oblasti. Heřman však na její palubě brázdil evropské i americké vody nejen kvůli kořisti, ale také kvůli poctivému obchodu. Jeho počestný život přitom převýšil pirátské úspěchy, jež si připsal: stal se členem správní rady Nového Amsterodamu a opakovaně působil jako vyslanec v jiných koloniích

Sehrál rovněž důležitou roli v anglicko-nizozemském vyjednávání: vytvořil první mapy Marylandu a Virginie, načež je daroval anglickému guvernérovi. Od Angličanů pak dostal rozsáhlé pozemky v Marylandu a v zálivu Chesapeake, které měly nést jméno Bohemia Manor neboli České panství. Heřman se stal lordem z Bohemia Manor, jeho území se dále rozšiřovala, a snil dokonce o vytvoření celé provincie s názvem Nova Bohemia. Zemřel v roce 1686 nikoliv jako pirát, ale jako bohatý obchodník, výjimečný diplomat, geniální kartograf a vlivný měšťan.

<h3>Slavný admirál sultán Sulejmán </h3><p><strong>Kdy:</strong> 16. století<br /><strong>Kde:</strong> Středozemní moře</p><p>Barbarští piráti sužovali Středomoří a hlavně sever Afriky už od dob křížových výprav. Podle legend se dostali až na Island. K nejslavnějším z nich patřil legendární <strong>kapitán Barbarossa</strong>, admirál osmanského sultána.</p><p>Synové vysloužilého tureckého vojáka <strong>Oruč</strong> a <strong>Chizr</strong> se ze skromných poměrů vypracovali na kapitány pirátských lodí. Jejich úspěchy jim zajistily nejdříve přízeň tuniského sultána, jemuž prodávali zajatce do otroctví. <strong>V roce 1517 starší Oruč zemřel a jeho post vládce Alžíru zaujal Chizr, který vstoupil do povědomí Evropanů jako Barbarossa neboli Rudovous. Mezi muslimy zase proslul jako Chajruddín, Ochránce víry</strong>. Osvobozoval muslimské otroky ze španělského zajetí a naopak zotročoval křesťany, načež je posílal panovníkovi do Istanbulu. </p><p>Sultán Sulejmán si kapitána pirátů považoval natolik, že ho jmenoval vrchním velitelem osmanského loďstva. Patnáct dalších let bojoval Chajruddín s Italy, Španěly a dobýval středomořská území. Jeho vítězství přispěla k upevnění pozice Osmanské říše, měla ovšem za následek i naprosté přehlcení trhu s otroky – křesťané se prodávali „po cibuli za kus“. </p><p><strong>Neporažený Barbarossa zemřel ve věku 63 let, obdivován alžírskými křesťany i muslimy, neboť se dokázal vypracovat z neznámého vojáka na admirála osmanského loďstva</strong>. Námořní hegemonie říše však trvala jen do roku 1571, kdy sultánovo loďstvo utrpělo absolutní porážku u Lepanta. </p>

Slavný admirál sultán Sulejmán 

Kdy: 16. století
Kde: Středozemní moře

Barbarští piráti sužovali Středomoří a hlavně sever Afriky už od dob křížových výprav. Podle legend se dostali až na Island. K nejslavnějším z nich patřil legendární kapitán Barbarossa, admirál osmanského sultána.

Synové vysloužilého tureckého vojáka Oruč a Chizr se ze skromných poměrů vypracovali na kapitány pirátských lodí. Jejich úspěchy jim zajistily nejdříve přízeň tuniského sultána, jemuž prodávali zajatce do otroctví. V roce 1517 starší Oruč zemřel a jeho post vládce Alžíru zaujal Chizr, který vstoupil do povědomí Evropanů jako Barbarossa neboli Rudovous. Mezi muslimy zase proslul jako Chajruddín, Ochránce víry. Osvobozoval muslimské otroky ze španělského zajetí a naopak zotročoval křesťany, načež je posílal panovníkovi do Istanbulu. 

Sultán Sulejmán si kapitána pirátů považoval natolik, že ho jmenoval vrchním velitelem osmanského loďstva. Patnáct dalších let bojoval Chajruddín s Italy, Španěly a dobýval středomořská území. Jeho vítězství přispěla k upevnění pozice Osmanské říše, měla ovšem za následek i naprosté přehlcení trhu s otroky – křesťané se prodávali „po cibuli za kus“. 

Neporažený Barbarossa zemřel ve věku 63 let, obdivován alžírskými křesťany i muslimy, neboť se dokázal vypracovat z neznámého vojáka na admirála osmanského loďstva. Námořní hegemonie říše však trvala jen do roku 1571, kdy sultánovo loďstvo utrpělo absolutní porážku u Lepanta. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie
Věda

Obliba Papinova hrnce stoupla zejména v době druhé světové války, kvůli šetření paliva a kratší době vaření.

Zajímavosti

Kosmická loď s jaderným termálním pohonem

Vesmír

LST mají místo i v moderní době, v tomto případě se jedná o korejské plavidlo.

Válka

Část sloního stáda. Možná právě od potyčky se stromem má největší slon v popředí snímku zlomený jeden kel.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907