Noční obloha v září: Prozkoumejte dva zajímavé shluky hvězd v Mléčné dráze

Podíváme-li se nad jih, spatříme souhvězdí Střelce s jasnými planetami Jupiter a Saturn. V první polovině noci se dvojice přesune k jihozápadu a ocitne se natolik nízko nad horizontem, že si ji nezasvěcení pozorovatelé možná spletou s některými světly na obzoru… V téže době už bude na nebi viditelný i naoranžovělý Mars v souhvězdí Ryb. 

Planety s doprovodem

Poslední oběžnici na zářijové obloze představuje jitřenka Venuše, která se objeví v ranních hodinách nad východem: na počátku měsíce v souhvězdí Blíženců, poté v Rakovi a na sklonku září ve Lvovi. Každá z planet má samozřejmě něco do sebe, ještě pohlednější však budou v přítomnosti Měsíce. Řazeno chronologicky, jako první dostane takovou příležitost ke zviditelnění Mars, a to 5. a 6. září večer. Dne 14. září zrána se pak náš přirozený satelit objeví přímo nad Venuší, ovšem už jen v podobě velmi úzkého srpku, přičemž osvětleno bude pouhých 15 % jeho disku. A konečně 24. a 25. září večer se zpola osvětlený Měsíc v první čtvrti ocitne nedaleko Jupitera a Saturnu. 

Doleťte k Šípu

Po výčtu nejnápadnějších nebeských objektů zářijových nocí se nyní můžeme zaměřit i na ty o poznání slabší, viditelné jedině v dalekohledu. Tentokrát zabrousíme do končin, které opanovaly zdrobněliny, a to nejen co se názvu týče: Vždyť souhvězdí Koníček, Delfín, Šíp či Lištička patří k nejmenším. Z uvedené čtveřice nejsnáz dohledáte Delfína a Šíp. Skládají se totiž ze stálic snadno viditelných pouhýma očima, které jsou navíc rozestavěny tak, že nebeské obrazce vcelku věrně odrážejí svůj název – což je mezi 88 souhvězdími spíš výjimečné.

Pokud je netrefíte hned, vyhledejte Jupiter se Saturnem nad jihem, poté se přesuňte o něco výš nad obzor, k jasné hvězdě Altair z Orla, a pak ještě o kousek dál. Do očí vám nejspíš padne kosodélníková hlava Delfína s „ocáskem“ na konci. Šíp – zanořený do Mléčné dráhy a letící z Orla někam k předním nohám Pegasa – bude potom po pravé straně směrem na západ. 

Obrazec Šípu sestává ze čtyř podobně jasných hvězd 3.–4. velikosti, a jelikož jeho úhlový průměr dosahuje zhruba 4,5°, bez problému se vejde do dalekohledu s velkým zorným polem. Určitě se o to pokuste, protože pod tmavou oblohou spatříte na pozadí nejen záplavu slaboučkých hvězd Mléčné dráhy, ale i dvojici zajímavých nebeských objektů. 

Snadný cíl

V prvním případě se stačí zahledět přímo do Šípu, mezi stálice Delta a Gama Sagittae. V polovině cesty mezi nimi se na nebi ukrývá kulová hvězdokupa M71: dost jasná, abyste ji odhalili třeba i loveckým triedrem, a dostatečně velká, abyste její hvězdy zahlédli v přístroji s objektivem o průměru zhruba 15 cm a víc. 

Řečí čísel představuje M71 alias NGC 6838 objekt 9. hvězdné velikosti s úhlovým průměrem 5′. Světlo jejích hvězd putuje k Zemi asi 13 tisíc roků, přičemž poprvé je lidé zaregistrovali v roce 1746. Stalo se tak prostřednictvím dalekohledu švýcarského astronoma Jeana-Philippa Loyse de Cheseauxe, jenž mimochodem pracoval na podobném soupisu mlhavých nebeských objektů jako jeho slavnější francouzský kolega Charles Messier. 

De Cheseaux však nebyl jen zdatným pozorovatelem, nýbrž i průkopníkem kosmologie a mimo jiné uvažoval o nekonečnosti vesmíru. Dospěl přitom k závěru, že pokud by byl kosmos nekonečný, měl by obsahovat nekonečné množství rovnoměrně rozprostřených stálic. Pak by ovšem hvězdné nebe nemělo být temné, ale jasné, protože bychom v každém směru viděli vždy nějakou, byť velmi vzdálenou hvězdu. Popsaný myšlenkový konstrukt se nazývá Olbersův paradox. 

Odhalená hvězdokupa

Jako hvězdokupu však M71 identifikoval teprve anglický astronom William Herschel, který v ní v roce 1783 rozlišil jednotlivé stálice pomocí „dvacetistopového“ dalekohledu (zde se myslí délka přístroje, nikoliv průměr objektivu).

A jak vypadá M71 v současných dalekohledech? Ty menší, s objektivem zhruba o průměru 5 cm, ji zobrazí coby okrouhlou skvrnu s jasnějším středem plující v Mléčné dráze. S rostoucím průměrem objektivu však získá nepravidelný trojúhelníkovitý tvar a velké přístroje s 15–20cm objektivy ji při zvětšení 120× a víc rozloží na jednotlivé stálice. Nebude jich ovšem příliš mnoho, a M71 tak připomíná spíš kompaktní otevřenou hvězdokupu. Ostatně, stejným způsobem o ní astronomové smýšleli až do 70. let 20. století. 

V pestrých barvách

Druhý slíbený objekt se sice nachází poblíž Šípu, ale formálně již náleží do sousedního souhvězdí Lištičky. I tentokrát bude nezbytný dalekohled, použijte však jen malé zvětšení při dostatečném zorném poli. S pozorováním začněte u Delty Sagittae ze Šípu. Poté se přesuňte zhruba 3° severozápadně do Lištičky, ke stálici páté velikosti 9 Vulpeculae, a od ní směřujte další 2° na západ. Co můžete čekat? Ramínko na šaty…

Nejspíš ho budete mít vzhůru nohama – záleží na konstrukci dalekohledu – ale po chvilce jej na nebi jistě rozeznáte: Zhruba desítka hvězd 5.–7. velikosti v popsané části oblohy opisuje tvar šatního ramínka nečekaně věrně. A zatímco jeho základnu tvoří modrobílé stálice, hvězdy v „háčku“ jsou žlutooranžové. 

Dřív se Ramínko považovalo za otevřenou hvězdokupu a v tomto směru získalo také katalogové označení Collinder 399. Dnes už víme, že spolu jeho stálice nijak nesouvisejí a ve vesmíru je dělí desítky až stovky světelných roků. Jde tudíž o asterismus – sice výrazné, avšak zcela nahodilé seskupení hvězd, které nepatří mezi oficiální souhvězdí. Každopádně mimořádně hezká náhoda, co myslíte? 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Panny, 22. září 2020 v 15:31 SELČ vstupuje Slunce do znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost, začíná astronomický podzim.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše –  viditelná vráno vysoko nad východem
• Mars – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Jupiter – viditelný v první polovině noci
• Saturn – viditelný v první polovině noci
• Uran – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Neptun – viditelný celou noc

Zajímavé úkazy v září 2020

•  5. a 6. září – setkání Měsíce a Marsu na noční obloze; nejmenší vzdálenost cca 1,5° v ranních hodinách 6. 9. nad jihozápadem
• 8. a 9. září – setkání ubývajícího Měsíce a Aldebaranu z Býka na nočním nebi
• 11. září – Neptun v opozici se Sluncem
• 13. září – setkání měsíčního srpku a hvězdy Pollux z Blíženců na ranní obloze nad východem, vzdálenost cca 5°; níž nad obzorem pozorovatelná i Venuše
• 14. září – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na ranním nebi nad východem, vzdálenost cca 4°
• 22. září – setkání dorůstajícího Měsíce a hvězdy Antares ze Štíra na večerní obloze nad jihozápadem, vzdálenost cca 5,5°
• 24. a 25. září – seskupení Měsíce, Jupitera a Saturnu v první polovině noci: 24. 9. na ploše o průměru cca 14°, 25. 9. cca 15°

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno