Nomen omen: Čím se řídíme při volbě jmen našich potomků?

06.10.2020 - Barbora Jelínková

Již odpradávna se výběru jména pro čerstvě narozené děti přikládala mimořádná váha, protože pojmenování mohlo magicky ovlivnit celý jejich budoucí život. Čím se lidé v různých oblastech světa při této zásadní volbě řídí?

<p>Tradice „křtu“ se různí napříč zeměmi i etniky. Někde přichází ke slovu svěcená voda, jinde třeba slunce a kukuřičná zrna.</p>

Tradice „křtu“ se různí napříč zeměmi i etniky. Někde přichází ke slovu svěcená voda, jinde třeba slunce a kukuřičná zrna.


Reklama

Než lidé vynalezli písmo, nemohli o sobě zanechat zprávu jinak než pomocí otisků dlaní a maleb na stěnách jeskyní. Můžeme se tak jen dohadovat, zda se již v pravěkých dobách oslovovali jmény. Teprve kolem 3. tisíciletí př. n. l. se v Mezopotámii, na území dnešního Iráku, objevily hliněné tabulky s vyrytými znaky. Na jedné z nich rozluštili archeologové prastarý záznam o obchodní transakci s podpisem konkrétního člověka. Jednoduché sdělení zní: „29 086 měr ječmene, 37 měsíců.“ Podepsán je jistý Kušmin, což z něj činí zřejmě první osobu, jejíž signatura se dochovala. Třebaže nemůžeme se stoprocentní jistotou říct, že se jedná o mužské jméno – mohlo by jít třeba o název pro obchodní společnost – odborníci se kloní k první variantě. 

Rozklíčovat přesný význam nejstaršího autogramu světa už asi nedokážeme. Na zjištění, podle čeho obyvatelé starověké Mezopotámie pojmenovávali své děti, máme o jejich kultuře a jazyce příliš málo poznatků. Zato jiné civilizace nám poskytují daleko pestřejší paletu zdrojů. Jde o natolik širokou doménu, že dnes existuje dokonce samostatná věda zabývající se tvořením a významem osobních jmen – antroponomastika. Stejně jako se u různých národů liší náboženství, politický systém, rodinné tradice či řeč, různí se i jejich způsob udílení jmen.

Z Jezevce Býkem

V našich zeměpisných šířkách si pod jednotlivými jmény obvykle nepředstavíme nic konkrétního. Ačkoliv v původním významu zpravidla označovala nějakou vlastnost – například „Kateřina“ se popisuje jako „čistá, cudná a mravná“ – během staletí se tento „překlad“ postupně zcela vytratil. Když evropští rodiče pojmenovávají svého potomka, málokdy uvažují nad přesným významem a řídí se spíš tím, zda se jim jejich volba jednoduše líbí.

Zato třeba severoameričtí indiáni zaujímají úplně jiný postoj. Význam jména pro ně představuje nejdůležitější faktor, proto nemají žádný předem daný seznam, ale mohou vytvářet zcela unikátní spojení, jež má nositele co nejpřesněji charakterizovat. Navíc se v průběhu života může jméno změnit, pokud se ukáže, že prvotní volba osobnosti jedince neodpovídá. Například známý náčelník Sedící býk z kmene Siouxů byl prý v dětství Skákající jezevec.

Kromě toho i samotný proces udílení jména zůstává u domorodců na hony vzdálený prostému zápisu do matriky. Například lidé kmene Hopi na jihozápadě USA pojmenovávají své novorozence podle tradice dvacátý den po příchodu na svět, a to přesně ve chvíli, kdy se paprsky vycházejícího slunce dotknou čela dítěte. Tvář mu přitom zasypávají zrny kukuřice, jež symbolizují život.

Matka se vrátila

Specifické zvyklosti související s „pokřtěním“ novorozence si dodnes uchovávají mnohé přírodní národy. Žákům v některých regionech Afriky se téměř nemůže stát, že by ve škole usedli do lavic hned s několika svými jmenovci, protože každý z nich nese zcela unikátní jméno vymyšlené rodiči „na míru“. Řada kmenů například zohledňuje okolnosti, za jakých přišel potomek na svět, přičemž takové jméno často představuje dokonce celou větu. 

V jazyce nigerijských Jorubů se lze setkat třeba s dívčím jménem Yetunde s významem „matka se vrátila“. Volí se tehdy, když krátce před narozením děvčátka zemře některá ze starších ženských příbuzných. U jihoafrických Zuluů zas existuje jméno Lindiwe s významem „dočkali jsme se“ a připadne dívkám, které přijdou na svět po dlouhé řadě bratrů. Známe však i kurióznější případy: Jistá Etiopanka se jmenovala Misrak, což znamená „východ“. Matka jméno zvolila proto, že otec v době narození dcerky pobýval v Japonsku.

Neštěstí a Odpadky

Poněkud překvapivě nemusejí jméno vždy provázet příznivé konotace. V Zimbabwe žije mnoho mužů pojmenovaných Nhamo, což znamená „neštěstí“, a z poměrně početného kmene Hausů známe nositele jména s doslovným překladem „narozen na hromadě odpadků“. Rodiče takových nemluvňat totiž už dřív o syna či dceru přišli a věří, že „negativní“ pojmenování odradí zlé duchy – nadpřirozené bytosti dojdou k závěru, že dítě není milováno, a ztratí o něj zájem. 

TIP: Matka přejmenovala svého syna poté, co tatér popletl jeho jméno

S podobným vysvětlením se lze ještě smířit, ovšem nelehkou budoucnost zřejmě připravili rodiče ghanskému dítěti, které dostalo jméno Melevevio. V jazyce kmene Ewe to znamená „nepotřebný“, a vysvětlení je přesně takové, jaké se nabízí: Chlapec zkrátka přišel na svět až poté, co se jeho rodiče rozhodli další potomky už nemít.

Donald Trump z Keni

Děti některých afrických etnik mívají hned několik jmen a každé se vztahuje k jiné okolnosti, tudíž o svém nositeli ledacos prozradí: třeba zda je miminko starší, či mladší než jeho sourozenci, který den v týdnu přišlo na svět a v jaké denní době. Můžeme se tak setkat se Soumrakem, Svítáním, Slunečným polednem, nebo dokonce s Obdobím dešťů. Není přitom výjimkou mít třeba i dvanáct jmen, přestože běžně se používá jen jedno. 

Poměrně častá, a to i v našich končinách, je inspirace předky. Jména dědečků a babiček se předávají z generace na generaci, což má symbolicky připomínat, že jejich duch žije dál. Ne vždy ovšem rodiče volí památku na vlastní příbuzné a zřejmě ve snaze zajistit potomkům v životě úspěch se nechají ovlivnit známými osobnostmi. Obzvlášť tím proslul kmen Luo ze západní Keni, kde od roku 2008 přišly na svět stovky malých Obamů. V daném případě je důvod zřejmý, neboť otec předchozího amerického prezidenta pocházel právě z tohoto etnika. Nicméně mezi luuskými dětmi běhá i řada Churchillů, Clintonů, a dokonce nejméně jeden Donald Trump, který se narodil v roce 2016.

Nomen omen není náhoda

Když potkáme pana Kuchaře pracujícího v restauraci nebo pana Doktora, který se živí jako lékař, obvykle to považujeme jen za úsměvnou shodu okolností. Nicméně z pohledu psychologie takové „nomen omen“ – z latinského „jméno jako znamení“ – vůbec nemusí znamenat náhodu. Časopis New Scientist publikoval roku 1994 rozsáhlou studii na téma, zda může příjmení nějak ovlivnit budoucí výběr povolání. Ukázalo se, že mezi oběma faktory existuje větší souvislost, než by odpovídalo pouhé statistické odchylce. 

Například tuzemský průzkum společnosti Bisnode z roku 2015 prokázal, že 8,1 % mužů s příjmením Zedník skutečně podniká ve stavebnictví. Vůbec nejsilnější vazbu s profesí pak analýza odhalila u Kovářů a vysokou pravděpodobnost, že si budoucí zaměstnání vyberou ve shodě se svým jménem, prokázali také Sedláci a Krejčí. Psychologové hovoří o tzv. nominativním determinismu a mají pro něj hned několik vysvětlení. To nejpravděpodobnější zní, že v minulosti příjmení vycházela z popisu činnosti daného člověka, takže je možné, že se „sklon“ ke stejné práci přenášel na další generace. 

Příjemná role podvědomí

Vztah k vlastnímu jménu může psychologům prozradit překvapivě mnoho. Už od 70. let minulého století odborníci vědí, že máme při rozhodování sklon k volbám, jež se nějak asociují s námi samými – včetně iniciál jména. Platí to i v situacích, které zásadním způsobem ovlivní naši budoucnost, například co se týče výběru partnera či povolání. 

V roce 1985 američtí psychologové Richard Kopelman a Dorothy Langová v rozsáhlé studii více než čtyřiceti tisíc manželských párů zjistili, že se první písmena jejich jmen nápadně často shodují. A šťastnější bývají také dvojice, jejichž křestní jména znějí podobně – při vzájemném oslovování to v partnerech vyvolává příjemnou podvědomou asociaci s vlastní osobou. V anglosaském prostředí se zas prokázal zvýšený počet nositelů jména Lawrence vykonávajících právnické profese („law“ znamená „právo“), zatímco Dennisové nadprůměrně často volí kariéru zubařů – dentistů. 

TIP: Trolebuzina, Dazdraperma, Perkosraka: Bizarní křestní jména sovětského socialismu

Popsaný fenomén se však projevuje i v každodenním životě: Zjistilo se, že lidé mají sklon preferovat písmena abecedy, jež se vyskytují v jejich jménech. A pokud si musejí vybrat například mezi různými výrobky, přikloní se opět spíš k těm s odpovídajícím názvem. V jedné z dalších studií měli účastníci otestovat několik čajů různých značek. Ve skutečnosti byly všechny chutě stejné, ale respondenti v naprosté většině případů označili za lepší ty, které se jmenovaly podobně jako oni. A jak v roce 2002 prokázal psycholog Brett Pelham, stejné pravidlo lze vysledovat v souvislosti s datem narození a preferencí čísel. 

Skrytá moc písmen

Při výběru jména mohou rodiče ovlivnit budoucnost svých potomků víc, než se zdá. Řada výzkumů opakovaně prokázala, že už od útlého školního věku čelí děti ze strany spolužáků i učitelů různému zacházení – byť zřejmě ne vždy zcela vědomému – podle toho, jak se jmenují. Dle britské psycholožky Sally-Anne McCormackové musejí žáci s bizarně či neobvykle znějícími jmény častěji snášet posměch a nepříznivé přijetí okolí, což se s nimi může táhnout po zbytek života

TIP: Indonéskému chlapci dali rodiče jméno Google. Má mu to usnadnit život

Obecně platí, že „šťastnější“ jsou v kolektivu ti s krátkým a snadno zapamatovatelným jménem: Podle výzkumů se s nimi ostatní víc baví a snáz si je oblíbí. Dokonce mají takové děti údajně vyšší šanci získat později lepší práci. Překvapivě hraje rovněž důležitou roli, kolikáté v abecedě je první písmeno jména, respektive příjmení. Čím víc se totiž blíží jejímu konci, tím těžší je pro jeho nositele se prosadit, a již od školních let proto musí být bojovnější.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zredukování počtu bizonů v parku je potřeba k udržení rovnováhy v tamním ekosystému a využití dobrovolníků je pro úřady levným způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout.

Zajímavosti

Podle vědců z Oxfordu neexistují žádné důkazy o souvislosti mezi používáním moderních technologií a duševním zdravím dospívajících.

Věda

Venuše na snímku zařízení WISPR, během třetího průletu Parker Solar Probe kolem Venuše.

Vesmír

Pařížané byli na zimní záplavy zvyklí, nečekali však, že roku 1910 dostanou tak obrovské rozměry. 

Historie

Britský generál Douglas Haig dokázal přežít válku v relativním dostatku - polní pošta mu doručovala lososí i tetřeví maso, kvalitní francouzská vína nebo třeba brandy.

Válka

Labyrint je symbolem mediteránu, a rovněž tvoří kamennou dominantu na dně lomu v Pavlíkově botanické zahradě.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907