Nositelé domácího štěstí: Kde se v Čechách vzali kominíci

21.03.2016 - Roman Malach

Ve středověku bychom kominíky mezi českými řemeslníky hledali marně. Odborné vymetání komínů přinesli do Čech především Italové až v 16. století


Reklama

„Kominík nenosí jenom žebřík a černou tvář. Kominík nosí také štěstí. To vědí všichni lidé a hlavně ti, co mají knoflíky u kabátu. Když jde kolem, honem se za některý chytí a myslí si na to, po čem touží,“ tak začíná pohádka O kominíkovi od Jiřího Wolkera. Tahle pověra má ale reálný základ. Dobře vyčištěný komín neohrožoval dům požárem a zajišťoval teplo.

Dlouhá cesta ke komínům

Odvod kouře z obytné místnosti se ve středověku vůbec neřešil, ba ještě v 18. století přetrvávaly v chudších čtvrtích měst střední Evropy domy bez komínů. Přestože byly v českých zemích už v 17. století povinné, lidé s jejich výstavbou velmi otáleli. Z každého komínu museli totiž odvádět „komínovou daň“. Ve městech a pozvolna i na venkově se kouř začal odvádět pomocí takzvaného dymníku s dřevěnou rámovou konstrukcí, čepovanými spoji a výpletem, který byl pro ochranu před žárem obalen hliněnou omazávkou. V důsledku častých požárů se ve stavitelství začaly prosazovat nehořlavé materiály a dřevěné dymníky postupně nahrazovaly zděné komíny.

„Mastkomínové“ a „mastkominíci“

Komínářská či kominická živnost vznikla v českých zemích v průběhu 16. století, kdy se obecněji rozšířilo užívání kamen a s ním stavba úzkých „vlašských“ komínů.  Těm, kdo ji provozovali, se nejčastěji říkalo „mastkomínové“ nebo „mastkominíci“. Roku 1564 v Jindřichově Hradci smejčil vrchnosti jistý italský kominík 21 komínů. Zmiňováni jsou koncem 16. století také v Pardubicích, v Mladé Boleslavi, ve Stříbře a jinde. Ještě v první polovině 19. století působili kominíci pouze ve velkých městech, do těch menších a do vesnic zacházeli spíš zřídka. Na venkově služby kominíků dlouho odmítali. Než aby čekali, až kominík zavítá do jejich vsi, raději si komíny vyčistili sami. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Živá historie 1-2/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Název dugong pochází z malajštiny, kde „duyung“ znamená „mořská dáma“. Vzhledově tato paralela dost vázne, ale je pravda, že v přítomnosti potápěčů se tito tvorové chovají velmi povzneseně.

Příroda

Rekonstrukce vikingské osady v L'Anse aux Meadows.

Věda

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Tropické cyklóny dostávaly jména už před několika staletími. Bouře byly tehdy pojmenovávány podle míst, kde působily velké škody nebo podle svatých.

Zajímavosti

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907