Reklama


Novozélandský Napier: Město, kde se zastavil čas

12.11.2017 - Kamila Hamalčíková

Na silnicích zní rachot starých veteránů, dámy si nasadí koketní flitrové čelenky s peřím a gentlemani v oblecích s kšandami jim nabídnou rámě při procházce po pobřežní promenádě. Novozélandský Napier se zkrátka zapomněl ve 20. a 30. letech minulého století

Pánové během festivalu v Napieru volí mezi kostýmy lázeňského šviháka a uhlazeného gangstera.
Pánové během festivalu v Napieru volí mezi kostýmy lázeňského šviháka a uhlazeného gangstera.

Reklama

Elegantní paraplíčka proti slunci, slaměné klobouky a šaty s třásněmi nepatří jen do maskéren filmových studií, která ve snímcích jako Velký Gatsby oživují retro atmosféru začátku 20. století. Staromódní garderobu totiž každý rok v únoru oblékají také obyvatelé města Napier, jež leží na východě novozélandského Severního ostrova. 

Architektonickou perlu ve stylu art deco udělala z Napieru paradoxně ničivá pohroma v roce 1931. Tehdy se město otřáslo v základech při zemětřesení o síle 7,8 Richterovy škály: V troskách zahynulo 258 lidí a mnoho budov zpustošily následné požáry. V době hospodářské krize však jako zázrakem povstal Napier během pouhých 22 měsíců z popela. Místní vybudovali nové stavby v tehdy moderním stylu, který v architektuře kombinuje prvky secese s kubismem, futurismem a funkcionalismem. Napier se tak stal městem s největší koncentrací art deco budov na světě.

Jazzový karneval

Úzké ulice, kde dřív na každém kroku překážely dráty elektrického vedení, se změnily v prostorné bulváry. Nové domy zářily světlými barvami a kabely se ukryly pod zem. Znovuzrození města si místní každý rok připomínají festivalem Art Deco Weekend, během nějž se Napier na pět dní opět ponoří do atmosféry bouřlivých 20. let minulého století.

Hravé jazzové melodie zní při pouličních vystoupeních tanečníků, na opulentních banketech i při večerním kabaretu. V parku poblíž pobřežní promenády se to hemží lidmi v dobových kostýmech promyšlených do posledního detailu, staromódními piknikovými košíky, historickými zahradními lehátky a stolky s jídlem. Piknik ve velkolepém stylu zlaté éry nejde odbýt obyčejným sendvičem a limonádou. Na odiv se tak stavějí prvotřídní porcelánové soupravy na čaj, patrové mísy plné důmyslných zákusků či chladicí nádoby s vínem a šampaňským. Zahlédnete však i starý gramofon, síťky na motýly či historický fotoaparát na vysoké dřevěné trojnožce.

Návštěvníci z budoucnosti

Starousedlíci festivalem doslova žijí a dokonalé šaty, klobouky či obleky si připravují skoro celý rok. Babičky z Napieru vybírají korálové náhrdelníky, péřová boa a dekorativní vějíře, aby se při slavnosti proměnily v okouzlující dámy. Pánové volí mezi stylem lázeňského šviháka se slamákem a uhlazeného gangstera ve smokingu. Na velkou parádu se podle dobové módy oblékají také děti a mladí. Ženy vypadají jako kamarádky Coco Chanel.

Celkový obraz trochu narušují pouze turisté v džínách a teniskách. V pestrobarevném reji kostýmů se však ztratí a nanejvýš působí jako návštěvníci z jiné planety či z budoucnosti. Pocit návratu starých časů dokresluje i přehlídka veteránů na čtyřech kolech: Z centra města zmizí vozy moderních značek a nahradí je vyleštěné vintage automobily z doby, kdy Model T Henryho Forda zažíval největší slávu.

Bronzové vzpomínky

I když vám festival art deco uteče, město přezdívané „Nice Pacifiku“ stále stojí za návštěvu kvůli jedinečné architektuře. Na hlavní třídě Emerson Street potkáte slečnu, která pamatuje slavnou zlatou éru. „Prochází“ se tam totiž jeden ze symbolů Napieru, socha Sheily Williamsové, dcery Ernesta Williamse, jenž značně přispěl k obnově města po pustošivém zemětřesení. U pobřežní kolonády pak do příboje hledí bronzová „Panie na útesu“. Odkazuje k maorské legendě, jež trochu připomíná Andersenovu pohádku o malé mořské víle.

Až se nabažíte uměleckých děl, můžete si zaskočit třeba do svérázného muzea Opossum World zasvěceného boji s possumy (viz Novozélandský teror), kteří ve velkém ničí místní přírodu. Milovníci zvířat tam možná zažijí několik horkých chvilek: Hned zpočátku se dočtou, že 70 milionů possumů na Novém Zélandu spořádá za jedinou noc 21 tisíc tun vegetace. Poté minou několik vycpaných vačic a nevinných informačních tabulí o jejich rozmnožování a potravě, až skončí u lehce morbidních scénářů ze života těchto vačnatců.

Nepřítel číslo jedna

Vycpaná vačice leze do klecové pasti. Vačice čichá u nastražené kyanidové návnady. Tělo přejeté vačice leží u krajnice a slétají se nad ním mouchy. Kdo by snad nepochopil, že se jedná o happy end příběhu boje se škodnou, toho nenechá na pochybách závěrečná atrakce: Za pár drobných si můžete na figurky nevelkých živočichů zastřílet ze vzduchovky jako na pouti. Coby suvenýr si pak z Opposum World odnesete rukavice či šálu vyrobenou z těchto lítých šelem – či nebohých zvířat. Záleží na úhlu pohledu.

Vačicím nic nedarují ani místní: Při krátké vycházce na kopec Bluff Hill, kde se vám otevře nádherný výhled na část města a přístav, spatříte další památník „války s chlupatými škůdci“. Na cedulích se totiž dočtete, že radnice od roku 2009 přistoupila k řízenému vybíjení přemnoženého druhu. Spolupracují i samotní obyvatelé, kteří na svých zahradách pravidelně plní návnady do pastí. Jelikož se vačice kromě rostlin živí také ptačími vejci, od začátku ofenzivy proti nepříteli se prý květinám a opeřencům daří lépe. 

Malotraktorem po pláži

Pokud se vám noblesní art deco i masové vraždění vačic přejí, možná vás zláká procházka podél členitého pobřeží k mysu Únosců (Cape Kidnappers). Cesta tam i zpět zabere pět až šest hodin, proto si výlet naplánujte podle přílivu a odlivu. Kdo nerad chodí pěšky, může se nechat svézt traktorem – jízda po pláži patří dokonce k vyhlášeným atrakcím oblasti Hawke’s Bay. Ušetříte si tak většinu z dvacetikilometrové trasy, ale k mysu se už přece jen budete muset vyškrábat sami. 

Těsně před cílem vás udeří do nosu zápach, protože od září do dubna sídlí v místě kolonie terejů australských. Vypadají jako větší racci se žlutou hlavou a na mysu Únosců se vyskytuje jejich největší pevninská kolonie na světě. 

Novozélandský teror

Possumové se na ostrovní stát dostali na lodích Evropanů, kteří si slibovali zisk z obchodu s kožešinou. Jenže vačice v nové zemi nenarazily na žádného přirozeného nepřítele, a proto se jejich počty vymkly kontrole. Dnes jich novozélandskou přírodu pustoší až 70 milionů a vláda s nimi bojuje pomocí kontroverzního jedu známého pod číslem 1 080. Problém je, že 1 080 zabíjí všechno, nejen vačice, a ve zbytku civilizovaného světa je zakázaný – Zéland skupuje 80 % jeho globální produkce. 

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: archiv autorky, Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Za nešťastné datum označovali zloději to, kdy je poprvé zatkli

Historie
Věda

Podle konspiračních teoretiků nastane 23. dubna konec světa - zkázu prý předznamenávají hvězdy.

Revue

Hladina Mrtvého moře klesá a dno se stále více odhaluje. Snímek pořízený poblíž izraelské oázy Ejn Gedi, která je západně od Mrtvého moře.

Příroda

Obránci ostrova spustili na vetřelce smrtící palbu. Parašutisté, kteří přežili, se však okamžitě po dopadu pustili do boje

Válka

Sac Actun je dlouhá 347,7 km. Její vnitřní prostory vznikly narušením měkkého pískovcového podloží.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907