Odkud vzešli Přemyslovci: Měli moravský, německý nebo franský původ?

26.06.2022 - Vojtěch Klíma

O prvních přemyslovských knížatech toho stále víme velmi málo, což nahrává různým více či méně uvěřitelným teoriím o jejich původu. Mohli pocházet z rodu velkomoravských Mojmírovců, být potomky franského kupce Sáma nebo dokonce sdílet předky s dolnosaskými Oldenburky?

<p>Přemyslovští králové – Vratislav II., Vladislav II., Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III. <em>(ilustrace: panovnici.estranky.cz)</em></p>

Přemyslovští králové – Vratislav II., Vladislav II., Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III. (ilustrace: panovnici.estranky.cz)


Reklama

Jakkoli se nejstarší české dějiny skládají spíše z osaměle stojících střípků informací a souvislý příběh z nich složený stojí na poměrně vratkých nohou, o tom, že Přemyslovci jsou jedinou původem českou dynastií, která kdy v českých zemích vládla, panuje mezi domácí vědeckou obcí a odbornou veřejností poměrně jasná a dlouhodobá shoda. Hledání kolébky prvních knížat a králů kmene Čechů mimo jeho domovskou kotlinu, dříve doména spíše příznivců různých fantaskních teorií, dostalo impuls hodný zaznamenání (a s ním i určitou mediální pozornost) až v posledních letech, a to nikoli přímo z řad historiků, ale spíše archeologů a molekulárních genetiků. 

Moravská teorie

Takzvaná „moravská“ teorie původu Přemyslovců, založená na domněnce, že první doložený člen rodu Bořivoj (852/853–888/890) byl potomkem velkomoravského knížete Rostislava (846–870), se poprvé objevila někdy v osmdesátých letech 20. století. V jejím základě stálo vedle bádání historika Lubomíra Havlíka zejména zjištění antropologa Emanuela Vlčka, že ostatky velkomoravského velmože pohřbeného v Sadech u Uherského Hradiště a osoby z hrobu K1 pod někdejší rotundou sv. Víta na Pražském hradě vykazují stejnou anomálii ve zvukovodu. 

Na základě této shody začal archeolog Luděk Galuška o dekádu později rozvíjet teorii, podle které pohřeb v Sadech náležel moravskému knížeti Svatoplukovi (871–894), zatímco tělo uložené v hrobě K1 bylo až donedávna přisuzováno českému knížeti Bořivojovi.

U obou skupin ostatků se podařilo prokázat shodnou krevní skupinu B, naopak znaky, které by určovaly příbuznost v přímé linii, chyběly. Svatopluk tedy měl být podle této teorie Bořivojovým bratrancem, což by z prvního českého knížete za určitých okolností mohlo činit syna moravského knížete Rostislava. 

Výzkumy z dalších let však potvrdily dvě skutečnosti, které myšlenku na moravský původ přemyslovského rodu silně problematizují. Jednak se totiž ukázalo, že ona domnělá zvukovodová anomálie se objevuje i na ostatcích, které by ani s Mojmírovci, ani s Přemyslovci neměly mít nic společného, a dále také průzkum DNA osoby uložené ve svatovítské rotundě v sousedním hrobě K2 s velkou pravděpodobností vyloučil možnost, že v hrobě K1 je pohřben kníže Bořivoj. 

Podle analýzy provedené roku 2019 totiž v hrobě K2 leží žena. Jelikož ale Bořivojova manželka, kněžna Ludmila, je prokazatelně pohřbena v nedaleké bazilice sv. Jiří, bylo nutné hledat novou hypotézu.

Stav bádání na základě skutečnosti, že skelety hrobů pocházejí z materiálu, který se v době prvních Přemyslovců koncem 10. století ještě nepoužíval, po nějakou dobu zavdával domněnku, že hrob K2 patří západofranské kněžně Emmě, zatímco v hrobě K1 odpočívá její manžel, kníže Boleslav II. Dnes se ale jeví jako pravděpodobnější, že tato pohřební místa patří „neznámému“ nejstaršímu synovi Boleslava I., v pramenech doloženému k roku 950, a jeho případné manželce. Teorie o moravském původu Přemyslovců tak zůstává pouze slepou uličkou.

Německá domněnka

Okolo roku 2010 se v některých domácích médiích objevila zpráva, že by rod Přemyslovců mohl pocházet z „kolébky“ evropských panovnických rodin v dolnosaském Oldenburgu. Jak se však zakrátko ukázalo, celá „teorie“ vznikla pouhým neuváženým vyjádřením, v němž mohla jistou roli hrát i záměna dvou geografických pojmů.

Tým forenzního genetika Daniela Vaňka se okolo roku 2000 podílel na výzkumu raně středověkého pohřebiště ze 7. století poblíž dolnobavorského města Ergolding, kde měl mimo jiné za úkol potvrdit či vyvrátit příbuzenský vztah dvou mužů, ležících v jednom hrobě vedle sebe a držících se za ruce. Za pomoci analýzy DNA a shody v jejím chromozomu Y, dědičném v mužské linii, se příbuzenství opravdu podařilo prokázat.

Velkou podobnost tohoto ukazatele ale následně potvrdily i kosterní pozůstatky ruského cara Mikuláše II. a jeho potomků, kteří byli povražděni bolševiky v Jekatěrinburgu v červnu roku 1918. Velmoži, zabití patrně v boji v 7. století, tak mohli být vzdálenými příbuznými členů rodu, který měl své kořeny právě v dolnosaském Oldenburgu.

Vaňkovo vyjádření „Přemyslovci jako bratranci vévodů z Ergoldingu? Nic není vyloučeno. Dozvědět se to ale můžeme jen z testů DNA“ následně vyvolalo komentáře několika českých historiků a archeologů, ukazujících na mizivou pravděpodobnost takového spojení z geografických i kulturních důvodů. Konec konců dolnosaský Oldenburg, jehož vládci v 15. století vyženili dánskou, norskou a švédskou královskou korunu a o další tři staletí později pronikli i na ruský carský trůn, v době prvních Přemyslovců dost možná vůbec neexistoval – první pramenné zmínky o něm existují až z počátku 12. století.

Něco málo přes 200 kilometrů vzdušnou čarou severovýchodně, v sousedním Holštýnsku, leží jiný Oldenburg, před jehož založením na místě existovalo slovanské hradiště Starigrad. Ani zde však možné kontakty kmene Čechů s místními obyvateli nestojí na jakékoli doložitelné bázi a sestávají tak pouze z domněnek fabulujících na více či méně fantastických výkladech přemyslovského mýtu.

Franská stopa

Zkoumání genetického profilu z kostí přemyslovských knížat, spočívajících v areálu současného Pražského hradu, přineslo ještě jednu zajímavou informaci. V DNA, získané z kostí mužských příslušníků rodu, se bez výjimky vyskytoval chromozom R1B. Co tato buněčná struktura o původu panovnické dynastie může vypovídat?

Koncentrace osob s haploskupinou R1B je v současnosti k nalezení zejména v západní Evropě a na Britských ostrovech. Podle dvou etnik, pro která je typická, se nazývá také keltsko-germánská. Naproti tomu haploskupina R1A do Evropy dorazila o něco později – šířila se zde zejména v souvislosti s migrací Slovanů v 5. století. V současné české populaci mají obě výrazné zastoupení: u R1A je to 37 %, což z ní činí vůbec nejpočetnější haploskupinu, v případě R1B pak 26 %. 

TIP: Jsou Češi Slované? Co o našem původu prozradila analýza DNA?

Hledat předky přemyslovského rodu v západní Evropě by se v dnešní době s největší pravděpodobností nesetkalo s úspěchem. Sotva ale můžeme v této souvislosti zcela pominout osobu franského kupce Sáma, který měl v 7. století ve střední Evropě vytvořit rozsáhlý kmenový svaz. Pravděpodobně ale nebyl jediný.

Území Čech představovalo odedávna přirozenou křižovatku obchodních cest, na kterých se setkávali příslušníci mnoha evropských i mimoevropských etnik. Informace o tom, že českým velmožům kolovala v žilách germánská či keltská krev ještě předtím, než kníže Bořivoj vstoupil skrze dochované prameny do dějin, v tomto světle vyznívá spíše samozřejmě.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pachacuti, tvůrce velkolepé říše Tawantinsuyu, na anonymní malbě cuzské školy ze 17. století (foto: Wikimedia CommonsCC0 + Wikimedia Commons, Emmanuel DyanCC BY 2.0)

Zajímavosti

Krajina na Marsu, na snímku robotické laboratoře Curiosity

Vesmír

Světelná show Tribute in Light je pastí pro ptáky přelétající nad New Yorkem. (foto: Wikimedia Commons, King of HeartsCC BY-SA 4.0)

Příroda

Masivní závrt u chilského měděného dolu Alcaparrosa. (foto: Profimedia (Johan Godoy, AFP)

Věda

Zasahující hasiči Rubal a Torres. (foto: Brinnon Fire Department)

Revue

Emauzský klášter na přelomu 19. a 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Deport & Panzer, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907