Omamné květy a písně: Svícny jírovců a slavičí zpěv

30.03.2019 - Jaroslav Monte Kvasnica

Mohutné bílé laty koňských kaštanů se objevují už v dubnu a dodávají vzrostlým stromům nečekaný půvab, který zaujme ve dne i za měsíčné noci. Když budete mít štěstí, mohou vás navíc v rozkvetlé aleji překvapit jedinečné slavičí árie

<p>Klenba kvetoucích kaštanů v městském parku</p>

Klenba kvetoucích kaštanů v městském parku


Reklama

Jakmile rozkvetou mámivé svícny jírovců maďalů neboli kaštanů koňských, je jisté, že jaro je tu! V literatuře se sice donekonečna opakuje, že jírovec maďal rozkvétá v květnu, ale realita posledního desetiletí jasně dokazuje, že v plném květu je již v dubnu. Možná, že i tyto překrásné vonné květy popohání globální oteplování…

Červená pro vyjedený stůl

Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), jenž patří do čeledi kaštanovitých, je impozantní strom. Dorůstá výšky 25–30 metrů a průměr kmenu může být i dvoumetrový. Pyšní se pravidelnou a hustou korunu, na níž jsou na jaře rozesety bílé květy se žlutými a červenými skvrnami. Jsou uspořádány ve 20–30 cm dlouhých, vzpřímených latách, jež básníkům odjakživa připomínají svícny.

Květy uplatňují pikantní fintu: ty mladé mají žluté skvrny, které opylujícímu hmyzu signalizují přítomnost nektaru. Skvrna u starších květů je oranžová nebo červená. Podle ní hmyz okamžitě pozná, že tady už je stůl vyjedený a nenajdou zde ani pyl ani nektar.

Odkud se vzal?

Historie jírovce maďalu v Evropě je nejasná. Některé zdroje tvrdí, že tento nepřehlédnutelný strom byl kdysi rozšířen po celé Evropě, ale od poslední doby ledové byl vytlačován, až se nakonec uchoval jen ve středohoří Řecka. Podle jiných informací se druh původně vyskytoval pouze v lokalitách na Balkánu, přesněji na části území dnešního Řecka, Bulharska, Makedonie, Albánie a Srbska a odtud se šířil uměle vysazováním.

Ani na způsobu pozdějšího rozšíření se vědci neshodují. Jedni tvrdí, že se počal šířit díky válečným tažením Turků, kteří jeho semena používali jako posilňující prostředek pro tažné koně a při koňské dýchavičnosti. Podle další teorie přivezl semena do Evropy roku 1576 nebo 1577 vlámský doktor a botanik Carolus Clusius, jemuž se je podařilo získat ze zahrad tureckého sultána v Cařihradu (Konstantinopoli). Existuje ovšem i verze, která říká, že roku 1615 koupil v Cařihradu plody jírovce jakýsi francouzský cestovatel a zasadil je v Paříži. V průběhu následujícího století se pak jírovec maďal dostal do celé Evropy.

Ve zmatku jsem se nezorientoval ani po konzultaci s významným botanikem Lubomírem Tichým, který mi napsal: „Ani mnohaměsíční studium svazků knih paleobotaniky by nepřineslo jednoznačné vysvětlení a absolutní pravdu. Každá z hypotéz může být pravdivá, ale i chybná.“ Nevadí, nejistota poznání alespoň otevírá prostory fantazii…

Neúnavní pěvci

V dubnu se k nám rovněž vracejí proslulí pěvci slavíci obecní (Luscinia megarhynchos). Nebýt jejich úchvatného zpěvu, málokdo by si těchto nenápadných rezavých ptáčků velikosti vrabce vůbec povšiml.
Na hnízdiště přilétají nejprve samečci, kteří obsazují teritoria a nedlouho po nich jsou tu i samičky. Slavíci se pohybují v hustém podrostu, rychle pobíhají po zemi a při vyrušení ihned odlétají. Živí se členovci, pavouky, kuklami, larvami atd. Usazují se v hnízdní jamce na zemi v hustých keřích, hnízdí většinou jedenkrát ročně, výjimečně dvakrát a zcela ojediněle třikrát. V přírodě se dožívají průměrného věku osmi let, v zajetí však žil jeden „rekordman“ dokonce 27 let!

TIP: Vlci a zubři v paměti Vysočiny - Krajinou posledního vlka

Neúnavní pěvci zpívají v noci i ve dne. Za tmy vábí samičky a ve dne si akusticky označují hnízdní teritorium. Slavičí zpěv se skládá z mnoha slok, které na sebe rychle navazují a delší se střídají s kratšími. Zpěv začíná flétnovitými hvizdy, které postupně zesilují a vrcholí tzv. trylkovitým tlukotem. Hlas malého slavíka je možné uslyšet na vzdálenost několika stovek metrů a za příznivých podmínek v noci i na více než jeden kilometr! Ne nadarmo se slavičí zpěv objevuje i jako pohádkový motiv! Je vyhlášený svou líbezností a určitě stojí zato si ho na jaře vychutnat!

Kde je najdete

Kam za jírovcem maďalem

V našich krajinách jde o hojný a oblíbený strom. Najdete jej ve většině parků, v alejích i vysazené na okrajích lesů a pasek.

Kam za slavíky

Mají rádi sušší listnaté podrosty zpravidla do 600 m n. m. Žijí nenápadným způsobem života i v těsné blízkosti lidí – v parcích (i pražských), zahradách a v chatových koloniích. V první polovině 20. století zaznamenala slavičí populace prudký a drastický pokles, patrně zejména kvůli ztrátě vhodných biotopů. Ve druhé polovině 20. století se však opět začali slavíci obecní šířit. Dokonce i tam, kde dříve nebyli zaznamenáni (např. na Tachovsko, Jindřichohradecko, Českobudějovicko a Zábřežsko). Nejvyhlášenější lokalitou výskytu slavíků obecných jsou ovšem Lednické rybníky na jižní Moravě. V roce 2001–2003 byla celková slavičí populace u nás ornitology odhadnuta na 8 000–16 000 párů (což je o 30 % více než v letech 1985–89).

Poslechněte si slavičí zpěv:

Co o kaštanech ještě nevíte

  • Kalifornští indiáni házeli drcené kaštany do jezer a řek, aby omámili ryby a mohli je snadněji ulovit.
  • Podle starých evropských pověr je dobré kaštany nosit stále u sebe, protože člověka chrání před zlem. Ochranné účinky kaštanu proti zlu prý vydrží do doby, kdy si plod drží charakteristický lesk.
  • Plody jírovce – kaštany se využívají v lékařství. Obsažené účinné látky mají antisklerotický učinek – používají se při léčbě a rehabilitaci mozkových příhod. Rovněž podporují léčbu bércových vředů, zánětů žil a hemeroidů, zvyšují odolnost vlásečnic a zlepšují žilní tonus.
  • Celý strom je ovšem považován za toxický, přičemž největší obsah toxické látky (saponin escin) je v semenech – kaštanech.
  • Někteří savci (např. kozy a vepři) jsou schopni toxiny z plodů jírovce odbourat a konzumovat je zcela bezpečně.
  • Označení jírovec pochází od slova jarý (v původním smyslu hořký) a maďal má původ v maďarském slově magyal, tedy durman.
  • V našich zemích nazývali lidé jírovec maďal kaštanem, koňským kaštanem, divokým kaštanem, planým kaštanem a sviňským kaštanem.
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sara Plazová stojí v místech, kde se dřív nacházely rozlehlé louky, kam pastevci naháněli své ovce.

Zajímavosti
Revue

Kometa na své poslední cestě

Vesmír

Ulrich von Lichtenstein

Historie

Autonomní nákladní automobil v barvách TuSimple.

Věda

LST u pláže v Inčchonu v září 1950

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907