Ostrov Kypr: Kočky, jídlo a ortodoxie

31.07.2014 - David Bimka

Kypr by se bez nadsázky dal označit za tunel do minulých časů. Pomiňme, že kamkoli zde zaryjete do země, objevíte kus antického chrámu. I současnost se nese ve znamení tradic. Zbožnost, jakou zde uvidíte, už se nenosí nikde jinde v Evropě


Reklama

Jednou z věcí, která vás ihned po příjezdu udeří do očí, je neobvyklé množství koček. Zvířata všech možných podob a barev se zde procházení po verandách hotelů a nádvořích klášterů a zcela samozřejmě se tváří, že jim všechno okolo patří. Mají na to nárok. Od byzantských časů, kdy je podle legendy přivezla svatá Helena, matka byzantského císaře Justiniána, obývají ostrov v neobvyklém množství. Kvůli suchu se zde kdysi přemnožili hadi a bylo potřeba se jich zbavit. A kočky se ukázaly jako ideální způsob vyhubení škůdců. Jsou to shovívaví vládci a nechávají se fotit nebo hladit bez nároku na honorář. 

Ostrov mnoha kultur 

Totéž ovšem zdaleka neplatilo o lidských vládcích ostrova. Pokud pomineme původní kmeny, které vzaly ostrov za svůj už před dvanácti tisíci let, klíčovým se pro něj stala helénská kultura. Řekové Kypr osídlili už v mýtických dobách a řada měst byla podle legend založena hrdiny z trójské války okolo roku 1200 př.n.l.  Něco na tom bude, protože turecké pobřeží a ruiny Tróje skutečně nejsou daleko.

Řekové vtiskli Kypru neopakovatelný ráz své domoviny. Například v Pafosu vyrostla ukázková řecká polis s amfiteátry, stadiony a chrámy zasvěcenými bohyni Afrodítě. Průvodci vám samozřejmě nezapomenou říct, že v jejích svatyních nestály žádné sochy, zato pořádné několikametrové kusy falických kamenů (vytesaných do podoby penisu), což je milý detail.

Kult lásky se tak hluboce vryl do obrazu ostrova, že jej nedokázaly smazat ani následné vlny římské, arabské, byzantské, benátské, turecké a britské kultury, která přicházela společně s postupujícími armádami uchvatitelů. Najdete zde dokonce mohutné skalisko čnící do moře, kde se podle legendy zrodila Afrodíta z mořské pěny. Dnes tam moc mořské pěny neuvidíte, zato keře poseté stužkami lemují široké okolí. Pokud máte sexuální problém, stačí sem něco přivázat a bohyně už to za vás vyřídí. A pokud je vám to málo, můžete si skálu třikrát obeplout dokola, abyste omládli o deset let. Faktem ovšem je, že kvůli zrádným okolním proudům se omlazovací kúra doporučuje jen zdatným plavcům, kteří takové mládnutí nejspíše nepotřebují. 

Ostrov klášterů

Pokud nejste právě typy pro válení se na písku, vyrazte na jih ostrova a pokud možno mimo sezónu. Ta začíná v květnu a končí v září, kdy se teplota v průměrný den vyšplhá na 37 stupňů Celsia a Kypr začne potýkat s nedostatkem vody. Na jaře a na podzim si nejlépe užijete do daleka se valících zelených kopců, olivovníkových hájů a bíle svítících klášterů, vystrčených na ta nejnesmyslnější místa.

Jedním z těch vůbec nejsvatějších je klášter svatého Neofyta. Ten svým  způsobem zosobňuje všechno, co mnišský život obnáší.  Ve 12. století století si mladý farmář Neofytus vymínil, že se nikdy neožení, protože měl k Bohu blíž než ke světských radostem. Rodina se jej přesto pokusila dovléct k oltáři násilím, což skončilo Neofytovým útěkem do kláštera. Po peripetiích s cestou do Svaté země se nakonec utáhl do hor nad Pafosem a rozšířil zde jeskyni na příbytek. Vymaloval ji přesně v duchu byzantské tradice a vysvětil ji. Ve svém „engleistra“ (samotce) zamýšlel strávit zbytek života. Ale jak už to obvykle to chodí, postavil si kostel a chodili mu do něj lidi.

Poustevník Neofytus přitáhl zakrátko celé davy obdivovatelů a žáků a na jeho meditace mu najednou nezbýval čas a klid. Vyhloubil si tedy další jeskyni o pár metrů výš a pro  jistou ji udělal přístupnou pouze po žebříku. Vlna už se ale nedala zastavit a zanedlouho stál na úpatí vedlejší skály klášter. Neofytus už místo neopustil. Klášter dodnes doslova obléhají poutníci a můžete zde potkat autobusy plné ruských věřících, kteří přijeli na ostrov jen a pouze kvůli klášterům. 

Víra v životě

V kostele kláštera Chrysorrogiatissa je přítmí, ticho a odlesky svíček na zlatých rámech ikon. Tady se má udát zázrak a člověk na podobné může zcela náhodou natrefit kdekoli na Kypru. Pětiletý kluk Stanos drží mezi koleny svíčku, která je téměř tak veliká jako on sám a jeho rodiče se žehnají. Pak svíčku zasadí mezi les jiných, menších a hocha vezmou do náručí. Když vycházejí z chrámu, tváří se spokojeně, protože odteď už bude všechno dobré. Co byl za problém? Nehoda na kole a poškozené nervy v dolní části páteře. Teď je ovšem všechno na Bohu a ten to nějak vyřeší.

Víra má v životě Kypřanů obrovskou roli. Svatí tu nejsou vzdálené portréty na ikonách, ale skutečně bdí na lidskými životy. Víra se stala hrází proti kulturnímu tlaku dobyvatelů a hluboce se zaryla do místní mentality. Být Kypřan a být křesťan je na mnoha místech ostrova ještě stále synonymum. Neexistuje zde vesnice, ve které by chyběl kostel nebo alespoň malá kaple. Nové svatostánky stále vznikají a – podobně jako ikony – pouze v přísně tradičním duchu. Na novoty tady nikdo moc nedá.

Postavení církve je zde nejsilnější ze všech zemí Řecké ortodoxie. Při okupaci ostrova roku 1571  totiž zvolili turečtí uchvatitelé chytrou strategii. Aby udrželi Řeky na uzdě, obnovili dominanci ortodoxní církve a potlačili katolicismus. Navíc církvi zaručili nedotknutelnost jejích majetků a pověřili ji výběrem daní. Taková právní ochrana se samozřejmě běžných Kypřanů netýkala a tak mnozí z nich raději svůj majetek věnovali církvi, než si jej nechali zkonfiskovat. Nabyté jmění církev velmi pečlivě obstarávala a dodnes tak tvoří nejbohatší nestátní instituci na ostrově. Patří jí nejvíce pozemků, nejlepší pětihvězdičkové hotely, vlastní Helénskou banku i důlní společnosti. A až do nedávna nemusela zaplatit ani jedné euro na daních. Po dlouhých jednání se nakonec církev počátkem tohoto dubna dobrovolně zavázala státu vypomoci v současné finanční krizi. 

Mozaiky a hrobky

Neofytův klášter není zdaleka jedinou věcí, kterou si milovník historie může užít. Pomiňme teď jednu z perel seznamu UNESCO, deset malovaných kostelů rozesetých v pohoří Trodos. Na Kypru totiž čekají ještě dvě unikátní místa.

Ve městě Larnaka čeká návštěvníky hrob svatého Lazara – toho Lazara, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. Podle ortodoxní tradice po svém oživení totiž opustil Palestinu kvůli intrikám, které ho mohly stát život. Odešel na Kypr a stal se prvním biskupem Kitionu, což byl starý název Larnaky. Hrob byla nalezen roku 890 s nápisem „Lazarus, přítel Kristův“. Je to skutečný hrob skutečného Lazara? Křesťané v tom nejsou zajedno, protože v Palestině se na Západním břehu nachází ještě jeden v al-Eizarii. Tak či onak, návštěva hrobky je silným zážitkem, protože dovnitř se dostanete pouze shrbení a nebo klečící.

Tím druhým pověstným místem jsou antické mozaiky v Pafosu. Takzvaná Dionýsova vila byla objevena během druhé světové války, kdy Britové hloubili protiletecké kryty. Přitom narazili na archeologický poklad – asi nejlépe dochované antické mozaiky v Evropě a možná na celém světě. Vila je součástí rozsáhlého komplexu staveb města Kourion, které bylo v antice hlavním městem ostrova a v římské době sídlem guvernéra. Na stovkách čtverečních metrů se zjevují mýtičtí hrdinové a bohové, a gladiátoři zápasí s dravými šelmami. Mozaiky přitom vypadají, jako by je jejich tvůrci dokončili jen nedávno. Pro milovníka antiky jde téměř o orgastický zážitek.

Jako vrchol si pak mohou užít pouze čtyři kilometry vzdálené Hrobky králů, které jsou vyřezány do skály a některé pocházejí už období okolo roku 4 000 př.n.l. Typicky helénský výzor se sloupy ale hrobky dostaly až ve třetím století př.n.l. kdy zde bylo pohřbeno na sto významných ptolemaiovských aristokratů. Bohužel, žádný král se mezi nimi nikdy opravdu nenacházel.

Na Kypru se nějaký kus sloupu nebo oltáře prý podaří najít každou chvilku a drobné objevy už vůbec nikoho nevzrušují. Například v Kourionu se po některých poškozených mozaikách, které evidentně nestály za rekonstrukci, můžete dokonce projít. Přesně tak, jako to dělali jejich majitelé před dvěma tisíci lety. No není to země zaslíbená?

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: autor, vysitcyprus.com

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Zprvu jednotné husitské hnutí se rozdělilo na několik názorově odlišných frakcí

Historie

Pilot lunárního modulu Buzz Aldrin se stal druhým člověkem, který kdy vstoupil na povrch Měsíce. Tím prvním byl jeho kolega Neil Armstrong.

Vesmír

Madagaskar patří mezi hlavní místa zvýšeného výskytu chráněných savců a zde žijící lemur vari je jedním k nejohroženějším druhům

Příroda

Něco jako místo s nulovou gravitací ve vesmíru neexistuje

Vesmír

V Benátkách trvale žije asi jen 261 tisíc lidí, ale ročně je navštíví přes 27 milionů turistů.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907