Ostuda železné lady: Nevydařený převrat v Rovníkové Guineji (1)

05.08.2021 - Richard Ehl

Neúspěšný pokus o převrat v Rovníkové Guineji z roku 2004 by mohl klidně zapadnout mezi mnoha dalšími podobnými akcemi, kterých Afrika zažila celou řadu. Tentokrát ale vše zásadně změnilo zapojení Marka Thatchera – syna proslulé britské premiérky

<p>Skupině žoldnéřů zatčených v Harare velel <strong>Simon Mann</strong> (uprostřed), bývalý důstojník SAS a spoluzakladatel firem Exexutive Outcomes a Sandline International.</p>

Skupině žoldnéřů zatčených v Harare velel Simon Mann (uprostřed), bývalý důstojník SAS a spoluzakladatel firem Exexutive Outcomes a Sandline International.


Reklama

Rovníkovou Guineu, zemi o rozloze asi jedné třetiny České republiky, sužovaly již od získání nezávislosti v říjnu 1968 mnohé problémy. Od srpna 1979 úřadující prezident Teodoro Mbasogo dlouhodobě potlačoval lidská práva a obohacoval se na úkor obyvatel, což se ještě znásobilo po objevu ložisek ropy v pobřežních vodách. V roce 2002 se v zemi těžilo 220 000 barelů této strategické suroviny denně, o dva roky později již šlo o 360 000 barelů. Za této situace obrátili k Rovníkové Guineji pozornost mnozí agresivní obchodníci, kteří tušili příležitost ke zbohatnutí.

Šanci jim měl poskytnout nástup nového politického vedení v podobě vůdce opozice Severa Mota, toho času žijícího ve španělském exilu. Ten údajně slíbil, že spiklenci dostanou v případě úspěchu 1 800 000 amerických dolarů a hlavně práva na těžbu černého zlata.

Žoldnéři v zajetí

Sedmého března 2004 zadržela zimbabwská policie na letišti v hlavním městě Harare bývalého příslušníka britských SAS Simona Manna a dva jeho kumpány, kteří čekali, než budou do jejich letounu naloženy zbraně. Na palubě stroje se pak nacházela tříčlenná osádka a dalších 64 žoldnéřů, takže se počet zatčených vyšplhal na 70. Většina z nich byli bývalí členové jihoafrického 32. praporu, což byla elitní jednotka lehké pěchoty, dokud ji vláda v roce 1993 zrušila.

Mann hájil sebe i své muže tím, že směřovali do Konga, kde měli údajně střežit diamantové doly, ale neuspěl. Již devátého března bylo přímo v Rovníkové Guineji zatčeno dalších 15 mužů. Pod velením obchodníka se zbraněmi a bývalého důstojníka 32. praporu Nicka du Toita sloužili jako předvoj hlavní skupiny a měli obsadit letiště v hlavním městě Malabo, změnit vysílací frekvence, spojit se se skupinou přilétající ze Zimbabwe a zajistit její bezpečné přistání.

Přicházejí rozsudky

Du Toit mimo to sháněl zbraně potřebné pro převrat. Mannův sedmdesátičlenný oddíl absolvoval mezipřistání v Harare právě proto, aby doplnil výzbroj. Výpovědi u soudu objasnily, že ji chtěli koupit od státního podniku Zimbabwe Defense Industries. Ten si příliš nelámal hlavu s tím, kam výrobky přijdou, a později se jeho představitelé chabě hájili, že šlo o lest a snahu napomoci odhalení zločinu. Mannova objednávka přitom nebyla zrovna malá – šlo o 20 kulometů, 61 útočných pušek AK-47, 10 protitankových granátometů RPG-7 se stovkou projektilů, 150 ručních granátů a 75 000 kusů munice do pěchotních zbraní.

Skupina z Harare stanula před tamním tribunálem v srpnu. Mannovi u soudu přitížila kontrola jeho účetnictví, která odhalila dva miliony dolarů, jež na jeho konto přišly z nevystopovatelných zdrojů. Část těchto peněz pak odešla k du Toitovi, aby za ně nakoupil zbraně. Pod tíhou důkazů byl bývalý britský důstojník odsouzen k sedmiletému trestu odnětí svobody, někteří jeho kumpáni vyfasovali po jednom roku, většina byla osvobozena. Zimbabwe kromě toho zabavilo najaté letadlo a 180 000 dolarů, které měli žoldnéři na palubě.

Věznice Black Beach

Podstatně hůř dopadla skupina zatčená přímo v Rovníkové Guineji. Prezident Mbasogo se s dodržováním lidských práv nikdy příliš nezatěžoval a v tomto případě dokonce hrozila žoldnéřům poprava, byť nakonec odešli „pouze“ s tresty několika desítek let odnětí svobody. Nájemní vojáci byli zavřeni ve věznici Black Beach, která má pověst jednoho z nejhorších zařízení tohoto typu v Africe, a údajně přežili pouze čtyři z nich.

Velitel předvoje Nick du Toit si odseděl pět roků a osm měsíců, přičemž podstatnou část z nich strávil na samotce v cele o rozměrech 150 × 210 cm. Dozorci jej často bili pažbami pušek, pálili cigaretami a odpírali mu zdravotní péči. V listopadu 2009 se pak dostal po udělení prezidentské milosti na svobodu.

Dokončení: Ostuda železné lady: Převrat v Rovníkové Guineji (2) 

Tou dobou se již v Black Beach nacházel i Simon Mann, kterého Zimbabwe v lednu 2008 vydalo do Rovníkové Guineje výměnou za ropu. Hlavní vykonavatel nezdařeného puče ale měl dostatek peněz na uplacení stráží, které mu pak nosily jídlo z nedalekého hotelu a dovolily mít na cele běžecký pás. Také Manna se týkal pardon z listopadu 2009, svou roli v tom mohl sehrát i tlak některých britských politiků na jeho osvobození.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Vojska

  • Zdroj fotografií:

    Profimedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907