Osudový mezník českých dějin: Smrt krále Ludvíka v bitvě u Moháče

Vše se odehrálo odpoledne 29. srpna 1526. Ludvík sehnal do své poslední bitvy sotva 25 tisíc vojáků. Včetně tehdy již zastaralé železem obrněné jízdy. Proti více než dvojnásobné přesile Turků to bylo jen plivnutí. Jeho nepřátelé ho předčili zejména dělostřelectvem, což nakonec bitvu rozhodlo. Bitvu mimořádně krvavou. Na obou stranách padlo po šestnácti tisících vojáků. Celý masakr trval necelou hodinu. Ludvík pozdě zjistil, že prohrává. Doufal, že se zachrání rychlým útěkem…

Smrt krále Ludvíka

Panoval ohromný zmatek. Král vyrazil sám, doprovod mu tvořil pouze jeho truksas, čili osobní stolník: slezský rytíř Kundrát Cetryc z Lorenzdorfu a jakýsi István Acíl, pravděpodobně voják z Ludvíkovy osobní stráže. Všichni tři ujížděli bažinatou krajinou, která po dlouhotrvajících deštích navíc nasákla vodou jak houba.

Potřebovali přebrodit říčku Csele, jenže ta se rozlila v bažinách. Cetryc pádil jako první, patrně aby vyzkoušel terén. Projel. Za ním jel král. Snad se jeho kůň chtěl z říčky napít… ale král jej pohnal bičíkem. Jenže kůň asi špatně šlápl, probořil se a převrátil. Král se ocitl v hlubokém bahně. Oděný do těžké plátové zbroje. To ona jej stáhla do močálu. Utopil se. Acíl chtěl svému panovníkovi pomoci, ale zapadl do bahna a zahynul s ním. Cetryc se tak stal bezmocným svědkem smrti obou.

TIP: Úsvit rodu Habsburků: Co obětoval Ferdinand I. pro českou korunu?

Kdyby Ludvík nezahynul, ztratil by Uhry, alespoň dočasně, a musel by se usadit v Praze. S manželkou Marií Habsburskou by patrně zplodil dědice. Bylo to více než žádoucí. Rod jagellonský se totiž v té době chystal k vymření v obou svých větvích. Nic z toho se ale nestalo a králova smrt otevřela cestu na český trůn Habsburkům, kteří jej pevně drželi skoro čtyři sta let.