Pět osudů z časů Velké hospodářské krize: Ze soucitného kantora vězněm a tulákem

07.02.2021 - Richard Švanda

<p>Učitelé za velké krize pomáhali nemajetným žákům, jak se dalo.</p>

Učitelé za velké krize pomáhali nemajetným žákům, jak se dalo.


Reklama

Václav Cibulka byl učitelem od roku 1920, kdy po návratu z vojny dokončil studium na učitelském ústavu u sv. Anny v Praze. Hned nato začal učit na Obecné škole chlapecké v Praze-Bubnech. 1. září 1928 byl jmenován výpomocným učitelem při Obecné škole smíšené v Hostivaři. Jeho nástupní měsíční plat činil zhruba 750 Kč. V porovnání s dělnickými profesemi to byla práce dobře placená a vážená. Václav se stal třídním učitelem IV. b s 45 žáky.

S prvními projevy krize se setkal už ke konci roku 1929. Pět dětí pocházelo z nuzných poměrů nemajetných rodin, které s nastupující krizí neměly žádné finanční prostředky. Hostivařská škola takovým dětem rozdávala mléko a školní obědy zdarma. O Vánocích dostaly poukázku na potraviny pro rodiče v hodnotě 25 Kč od místní organizace Červeného kříže.

Václav Cibulka se snažil těmto dětem pomoci, proto opakovaně žádal na městském školním výboru o finanční pomoc. Nakonec uspěl – byla uvolněna částka 1 000 Kč. Přesto nastaly perné chvíle, když se ukázalo, že ve třídě dochází ke krádežím. Nejprve se ztrácely drobnosti, později i hodnotnější věci. Podezření padlo na jednoho z žáků z nemajetné rodiny, který se záhy ke krádežím přiznal. Jak sám vysvětlil panu učiteli, kradl „protože rodiče a malí sourozenci měli hlad“

Soucitný kantor z Prahy

Až přílišný soucit s chudým žactvem však byl trnem v oku některým kolegům. Ti začali Václava pomlouvat u ředitele školy, poukazujíce na jeho „nezdravý zápal pro řešení situace nemajetných a problémových žáků, které řešit nemusí, neboť to ani není v jeho kompetenci“.  Přestože se hospodářská krize v jeho pracovní sféře zatím citelně neprojevila, narážel na její důsledky tam, kde by to nejméně čekal. Několikrát musel své postoje a chování obhajovat před učitelskou kárnou komisí a opakovaně byl předvolán před zástupce městského školního výboru, když se řešila otázka, zdali a jak se má učitel snažit pomoci svým žákům v nastalém období hospodářské krize.

Václav své postoje neustále obhajoval, ale bylo mu jasně dáno najevo, že do budoucna si škola ani výbor takové jednání nepřejí a nebudou ho tolerovat. Nakonec došlo k nejhoršímu. V lednu 1930 se opět prošetřovaly krádeže v několika třídách. Přispěním jednoho z učitelů, jenž je dával za vinu právě Václavovi, byl soucitný učitel připraven o práci. Rázem přišel o postavení, plat i služební byt. Odvolání se nikde nedomohl. Po této zkušenosti se rozhodl odejít z hlavního města. 

TIP: Bylo za Tatíčka lépe? Aneb nejslavnější hospodářské mýty První republiky

Zatrpklý z nastalé situace a obvinění bez důkazů se pokoušel najít zaměstnání až v Jihlavě. Bohužel nepravdivé zvěsti o jeho pražském působení doputovaly až na Vysočinu. Když chtěl 11. března 1930 pokračovat v cestě vlakem dál, osopil se na něj z neznámé příčiny drážní vrátný. Po výměně názorů dorazil strážník, jemuž Václav vynadal taky. Ten ho podrobil osobní prohlídce, při níž Václavovi zabavil básně a jiné spisy, v nichž osobitým způsobem zlehčoval postavení a důležitost školských úřadů a vtipnými glosami komentoval úděl trestanců.

Poněvadž Václav neměl stálé bydliště a policejní orgány ho vyhodnotily jako tuláka, pohnaly ho před jihlavský soud pro potulku. Za veřejné pobuřování byl odsouzen na měsíc žaláře. Po propuštění třel bídu s nouzí, potloukal se jako tulák po Vysočině a jen čas od času získal krátkodobé zaměstnání v zemědělství nebo průmyslu. 

Pět osudů z časů Velké hospodářské krize

Reklama

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií:

    Alamy Stock Photo, Scherl/Süddeutsche Zeitung Photo

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907