Pionýr z ocele a betonu: Vratislavská Hala století jako symbol technické revoluce
Přechod od velkých budov k těm gigantickým byl možný díky posunu v kvalitě stavebního materiálu. Jako revoluční se ukázal železobeton, který dovolil konstrukci vzdušných, přesto ohromně pevných architektonických děl – tak jako v případě vratislavské Haly století.
Pohled na Halu století z přilehlých zahrad je imponující: Prosklený dóm se zvedá nad vodní hladinu bazénů čeřených vodotrysky, zatímco masivní horizontální linie stavby odlehčují ohromná okna. Do klenutého dómu vpouštějí dostatek světla, aby mohl sloužit jako hlediště pro divadlo, sport i výstavy. Přesně takové funkce pro stavbu zamýšlel její architekt Max Berg.
Kříž a kupole
Budova vznikla mezi léty 1911 a 1913 a stala se pomníkem předválečného optimismu i víry v úžasné 20. století, jež bude plné technických divů a sociálního rozvoje. Současně měla oslavovat 100. výročí vítězství Pruska nad Napoleonovými vojsky u Lipska: Ačkoliv Vratislav původně představovala polské město, v 18. století se stala součástí pruského a později německého státu a do polských rukou se vrátila teprve roku 1945.
Berg pro budovu navrhnul neobvyklý tvar. Základ tvořil kříž a na něm vyrostla kupole nesená masivními žebry, která zajišťují dostatečnou oporu pro váhu stavby. Dané řešení bylo možné uplatnit díky novince v podobě betonu vyztuženého ocelovými pruty (viz Zázračný beton). Hala století tak jako skutečně první velká budova vznikla s využitím popsané technologie.
Nová estetika
Technické řešení mělo značný vliv na estetický dojem a ozdoby typické pro secesi ustoupily rovným hladkým plochám. Došlo tak i k vizuální revoluci, která ovlivnila celou generaci nastupujících architektů jako Ludwiga Miese van der Roheho a Le Corbusiera nebo německou školu Bauhaus. Otevřela se tím cesta k novým stylům včetně funkcionalismu či brutalismu, jež poté zcela změnily tvář mnoha světových metropolí.
Zázračný beton
Ačkoliv byla technologie železobetonu vyvinuta už okolo roku 1850, pro mosty a stavby posloužila teprve o 25 později. Architekti k novému materiálu dlouho chovali nedůvěru a teprve výpočty statiků kolem roku 1890 prokázaly jeho pevnost. Trvalo však dalších dvacet let, než se skutečně naplno prosadil.
