Pivo, víno, pečínka aneb Vítejte na novověké šlechtické veselce!

Jak vypadala pravá šlechtická veselka? Nejspíš podobně, jako svatba Adama ze Schwarzenberku a Markéty z Pallantu, k níž došlo na počátku 17. století

09.02.2018 - Kristina Popelka



Adam ze Schwarzenberku a Markéta z Pallantu spojili své životy 27. listopadu 1613 na zámku Hambach nedaleko Kolína nad Rýnem. Ženich, tehdy dvacetiletý, byl synem proslulého válečníka Adolfa I. ze Schwarzenberka a Markéty Alžběty Wolffové z Metternichu. Adolf I., chrabrý přemožitel Turků u pevnosti Raab, padl v létě roku 1600 zasažen zbloudilou střelou v bojích s francouzskými žoldnéři a malý Adam zůstal jediným pokračovatelem jeho rodu.

Byl vychován matkou na rodovém panství Gimborn a v osmnácti letech vstoupil do služeb arcivévody a pozdějšího císaře Matyáše, kde si začal budovat slušnou politickou kariéru. K dokonalosti mu tehdy chybělo jediné: potřeboval založit rodinu a přivést na svět dědice. Svatbu s urozenou nevěstou stvrdil dokument o dvaceti osmi stránkách z 9. září 1613.

K snědku i na podívanou

Podle dobových zvyklostí se dalo očekávat, že na jídelníčku svatební hostiny budou především masité pokrmy, že víno a pivo poteče proudem a že nebude chybět velkolepý svatební dort. Armáda schwarzenberských kuchařů připravila hody ze stovek kusů zvěřiny, tisícovek kusů drůbeže a sladkovodních i mořských ryb. Svůj život pro oslavu sňatkové aliance položil také bezpočet telat, jehňat a selat, proměněných na delikatesní pečínky i nejjemnější paštiky.

Za poněkud extravagantní součást velmožského svatebního menu je možné považovat pávy, labutě či tuleně, kteří zvyšovali jeho prestiž stejně jako šneci či ústřice. Ty začala středoevropská aristokracie po francouzském vzoru pojídat právě na počátku 17. století. Na hodovním stole nemohlo chybět ani cizokrajné ovoce, především citrusy a granátová jablka. Citrony a pomeranče byly pro renesančního člověka symbolem lásky a věrnosti, granátová jablka měla manželskému páru zaručit plodnost.

Vrchol hodokvasu představovala sladká sekce, které vévodil svatební dort zdobený marcipánovými a cukrovými figurkami. Při jejich výrobě se schwarzenberský dvorní cukrář inspiroval nejen křesťanskou symbolikou, ale sáhl i po antické mytologii. Po obvodu dortu stály postavy bohyň Diany, Juno, Justitie a Fortuny, dále Římanky Lukrécie, mytického hrdiny Herkula, bůžka Kupida a posla bohů Merkura. Uprostřed pak byla umístěna figurka delfína, jenž byl jednak symbolem Ježíše Krista, jeho umučení a zmrtvýchvstání, a jednak ztělesňoval šťastný osud a harmonii mezi novomanželi.

Samotný dort byl určen ke konzumaci, většina dalších cukrářských výtvorů zhotovených z bílého, hnědého či ovocného cukru, ale také vosku, plátna, slámy a dřeva, se ovšem řadila mezi takzvaná Schauessen, neboli jídla na podívanou. Tyto sladké skvosty představovaly spíše dekorace a byly ukázkami umění cukrářského mistra a jeho pomocníků. Hosté se mohli obdivovat obřímu dortu ve tvaru hradu s rozkvetlou zahradou a tekoucí fontánou na nádvoří, dortu ve tvaru zahrady s rozkvetlým stromem s větvemi ověšenými ovocem, ale i cukrové kolébce s dítětem vyjadřující přání, aby se nevěsta brzy proměnila v matku.

Plýtvání s jasným cílem

Na zapití slavné sňatkové aliance byl nachystán omezený počet lahví prvotřídního španělského a muškátového vína. K uhašení žízně jinak sloužilo bílé a červené víno a pivo. Dnes obvyklá konzumace čisté vody se v renesanční epoše příliš nepěstovala, voda sloužila spíše k užitkovým účelům.

TIP: Je libo šneka, bobra, či žábu? Aneb Jak se postili naši předci

Pokud by měl někdo pocit, že množství nachystaného jídla není adekvátní počtu pozvaných hostů, je třeba, aby si uvědomil, že „vznešené plýtvání“ patřilo k distinktivním znakům velmožského způsobu života. Stoly prohýbající se pod množstvím jídla, tonoucí v jemné záři plaménků stovek voskových svící mihotajících se v křišťálových ověscích těžkých lustrů, to vše bylo spolu s přísným dodržováním dvorské etikety způsobem, jak dát najevo své místo ve společnosti.

Cílem svatební hostiny bylo ohromit pozvané hosty směsicí chutí, vůní a vizuálního obžerství a přitáhnout jejich pozornost k ženichovi a nevěstě. Ti, odění ve velkolepých róbách určených výhradně pro tuto zvláštní příležitost, ve svůj slavný den vymezovali sociální prostor pro budoucí rodinu a doufali, že ti, které teď zahrnují luxusem a pozorností, budou v budoucnu podporovat jejich vlastní cíle a zájmy kdykoliv to bude třeba.

  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci