Reklama


Plaménky nejen z Evropy: Rostliny s ukrytým ohněm

06.07.2018 - Pavel Sekerka

České jméno plaménků nenaznačuje podobnost se skutečnými plameny. Vztahuje se k palčivé chuti rostlin, která je dána obsahem jedovatých glykosidů (ranunkulin, protoanemonin), saponinů a dalších fyziologicky účinných látek

K otravám plaménky ovšem dochází díky jejich odporné chuti jen vzácně a zvířata se rostlinám na pastvě vyhýbají. V případě požití způsobují plaménky průjmy a droga má rovněž močopudné účinky. Styk šťávy s pokožkou může vyvolat svědění a těžko hojitelné záněty, jedovaté látky se ovšem z plaménků ztrácejí sušením a varem.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně: Požáry lesa a krajiny

Plaménky jsou velmi pestrá skupina rostlin. Patří mezi ně drobné skalničky, byliny, ale také mohutné liány. Příslušnost plaménků k čeledi rozchodníkovitých (Ranunculaceae) dotvrzují květy, které mají velké množství tyčinek i pestíků. Jejich květní lístky považují někteří botanici za okvětí, jiní za netypický zbarvený kalich. Lístky bývají nejčastěji čtyři, ale u některých druhů jich může být šest nebo i víc. Většina druhů je jednodomých a samosprašných, novozélandské druhy jsou obvykle dvoudomé. Plody plaménků (nažky) se díky chmýru rozšiřují pomocí větru. Vzácněji mají pouze krátký háček, kterým se přichycují na srst zvířat.

<h3>Plamének skalkový (<em>Clematis marmoraria</em>)</h3><p>Tento nejmenší plamének byl objeven až v roce 1973. Jedná se o stálezelenou, drobnou rostlinu, která se šíří podzemním kořenujícím oddenkem. Stejně jako ostatní novozélandské druhy plaménků, je i tento dvoudomý.</p><p>Rozrůstá se v suti a pro poměrně velké květy, které mají v průměru až 2 cm, se brzy stal oblíbenou skalničkou. Pěstuje se především v Anglii, u nás je vhodný jen pro skalničkové skleníky. Kříží se i s jinými novozélandskými plaménky a takto vzniklé odrůdy se občas objevují v nabídce zahradnických firem.</p><p><strong>Výška:</strong> 5–10 centimetrů</p><p><strong>Barva květu:</strong> zelenobílá</p><p><strong>Rozšíření:</strong> Národní park Kahurangi, severozápadní Nelson, Jižní ostrov Nového Zélandu</p><p><strong>Ekologie:</strong> vápencové sutě, kary, alpínské louky</p><p><strong>Status: </strong>ohrožený druh Nového Zélandu</p>

Plamének skalkový (Clematis marmoraria)

Tento nejmenší plamének byl objeven až v roce 1973. Jedná se o stálezelenou, drobnou rostlinu, která se šíří podzemním kořenujícím oddenkem. Stejně jako ostatní novozélandské druhy plaménků, je i tento dvoudomý.

Rozrůstá se v suti a pro poměrně velké květy, které mají v průměru až 2 cm, se brzy stal oblíbenou skalničkou. Pěstuje se především v Anglii, u nás je vhodný jen pro skalničkové skleníky. Kříží se i s jinými novozélandskými plaménky a takto vzniklé odrůdy se občas objevují v nabídce zahradnických firem.

Výška: 5–10 centimetrů

Barva květu: zelenobílá

Rozšíření: Národní park Kahurangi, severozápadní Nelson, Jižní ostrov Nového Zélandu

Ekologie: vápencové sutě, kary, alpínské louky

Status: ohrožený druh Nového Zélandu

<h3>Plamének celolistý (<em>Clematis integrifolia</em>)</h3><p>V trsech rostoucí bylina s přímou nevětvenou nebo jen řídce větvenou lodyhou. Každá větev nese na vrcholu jen jeden květ. Listy jsou jednoduché, vstřícné, postavené křížem.</p><p>U nás byl k vidění ještě na začátku 20. století v jihomoravských úvalech, pak byl dlouho na našem území považován za vyhynulý. V roce 2009 byla v oblasti soutoku Moravy a Dyje nalezena jedna sterilní rostlina. Protože Slovenské lokality nejsou příliš vzdálené, může být i u nás v přírodě znovu objeven.</p><p><strong>Výška: </strong>kolem 50 centimetrů</p><p><strong>Barva květu: </strong>modrá</p><p><strong>Rozšíření:</strong> od střední a jihovýchodní Evropa po Kavkaz, západní Sibiř a Střední Asii</p><p><strong>Ekologie:</strong> vlhké a zaplavované louky, říční nivy</p><p><strong>Status: </strong>vyhynulý či kriticky ohrožený v ČR, chráněný na Slovensku a v Maďarsku</p>

Plamének celolistý (Clematis integrifolia)

V trsech rostoucí bylina s přímou nevětvenou nebo jen řídce větvenou lodyhou. Každá větev nese na vrcholu jen jeden květ. Listy jsou jednoduché, vstřícné, postavené křížem.

U nás byl k vidění ještě na začátku 20. století v jihomoravských úvalech, pak byl dlouho na našem území považován za vyhynulý. V roce 2009 byla v oblasti soutoku Moravy a Dyje nalezena jedna sterilní rostlina. Protože Slovenské lokality nejsou příliš vzdálené, může být i u nás v přírodě znovu objeven.

Výška: kolem 50 centimetrů

Barva květu: modrá

Rozšíření: od střední a jihovýchodní Evropa po Kavkaz, západní Sibiř a Střední Asii

Ekologie: vlhké a zaplavované louky, říční nivy

Status: vyhynulý či kriticky ohrožený v ČR, chráněný na Slovensku a v Maďarsku

<h3>Plamének přímý (<em>Clematis recta</em>)</h3><p>Vytrvalá bylina, která má v zemi válcovitý, uzlinatý oddenek. Z něj vyrůstají přímé, větvené stonky, které u základny občas dřevnatějí. Květy jsou oboupohlavné, známé jsou ale i populace s rostlinami dvoudomými. Na vrcholu stonku vytvářejí bohaté vidlany.</p><p>Občas se pěstuje jako zahradní rostlina, především je známá forma s tmavě purpurovými stonky a listy. Celá rostlina je jedovatá, usušením se palčivost ztrácí. Dříve se sbíral jako léčivá rostlina užívaná především na dnu a revmatismus, příjice a nádorové vředy. Dnes má využití v homeopatii.</p><p><strong>Výška:</strong> do 1 metru</p><p><strong>Barva květu:</strong> bílá</p><p><strong>Rozšíření:</strong> od severního Španělska po evropskou část Ruska, zplanělý je v S. Americe</p><p><strong>Ekologie: </strong>křovinaté stráně, světlé lesy, lesostepi obvykle na vápencích či spraších</p><p><strong>Status:</strong> ohrožený druh ČR, chráněný také v Polsku a na Slovensku </p>

Plamének přímý (Clematis recta)

Vytrvalá bylina, která má v zemi válcovitý, uzlinatý oddenek. Z něj vyrůstají přímé, větvené stonky, které u základny občas dřevnatějí. Květy jsou oboupohlavné, známé jsou ale i populace s rostlinami dvoudomými. Na vrcholu stonku vytvářejí bohaté vidlany.

Občas se pěstuje jako zahradní rostlina, především je známá forma s tmavě purpurovými stonky a listy. Celá rostlina je jedovatá, usušením se palčivost ztrácí. Dříve se sbíral jako léčivá rostlina užívaná především na dnu a revmatismus, příjice a nádorové vředy. Dnes má využití v homeopatii.

Výška: do 1 metru

Barva květu: bílá

Rozšíření: od severního Španělska po evropskou část Ruska, zplanělý je v S. Americe

Ekologie: křovinaté stráně, světlé lesy, lesostepi obvykle na vápencích či spraších

Status: ohrožený druh ČR, chráněný také v Polsku a na Slovensku 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vlče z doby ledové je skoro jako živé

Věda

Panoramatický pohled z vyhlídkové terasy na čajové plantáže Cameron Bharat

Příroda

První letušky Československých státních aerolinií: zleva Marie Stará, Hana Fuchsová a Marie Müllerová, 1937

Historie

Povrch Ceres na snímku sondy Dawn. Ahuna Mons je v horní části.

Vesmír

Větrná farma a bitcoinový důl

Věda

Inhalátory promění přírodní látky v páru, dochucenou třeba vanilkovou nebo jahodovou příchutí. Takto vypadá balení verze nazvané Strawberry Fields, která má příchuť jahod a obsahuje vitamíny

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907