Plaménky nejen z Evropy: Rostliny s ukrytým ohněm

06.07.2018 - Pavel Sekerka

České jméno plaménků nenaznačuje podobnost se skutečnými plameny. Vztahuje se k palčivé chuti rostlin, která je dána obsahem jedovatých glykosidů (ranunkulin, protoanemonin), saponinů a dalších fyziologicky účinných látek

K otravám plaménky ovšem dochází díky jejich odporné chuti jen vzácně a zvířata se rostlinám na pastvě vyhýbají. V případě požití způsobují plaménky průjmy a droga má rovněž močopudné účinky. Styk šťávy s pokožkou může vyvolat svědění a těžko hojitelné záněty, jedovaté látky se ovšem z plaménků ztrácejí sušením a varem.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně: Požáry lesa a krajiny

Plaménky jsou velmi pestrá skupina rostlin. Patří mezi ně drobné skalničky, byliny, ale také mohutné liány. Příslušnost plaménků k čeledi rozchodníkovitých (Ranunculaceae) dotvrzují květy, které mají velké množství tyčinek i pestíků. Jejich květní lístky považují někteří botanici za okvětí, jiní za netypický zbarvený kalich. Lístky bývají nejčastěji čtyři, ale u některých druhů jich může být šest nebo i víc. Většina druhů je jednodomých a samosprašných, novozélandské druhy jsou obvykle dvoudomé. Plody plaménků (nažky) se díky chmýru rozšiřují pomocí větru. Vzácněji mají pouze krátký háček, kterým se přichycují na srst zvířat.

<h3>Plamének skalkový (<em>Clematis marmoraria</em>)</h3><p>Tento nejmenší plamének byl objeven až v roce 1973. Jedná se o stálezelenou, drobnou rostlinu, která se šíří podzemním kořenujícím oddenkem. Stejně jako ostatní novozélandské druhy plaménků, je i tento dvoudomý.</p><p>Rozrůstá se v suti a pro poměrně velké květy, které mají v průměru až 2 cm, se brzy stal oblíbenou skalničkou. Pěstuje se především v Anglii, u nás je vhodný jen pro skalničkové skleníky. Kříží se i s jinými novozélandskými plaménky a takto vzniklé odrůdy se občas objevují v nabídce zahradnických firem.</p><p><strong>Výška:</strong> 5–10 centimetrů</p><p><strong>Barva květu:</strong> zelenobílá</p><p><strong>Rozšíření:</strong> Národní park Kahurangi, severozápadní Nelson, Jižní ostrov Nového Zélandu</p><p><strong>Ekologie:</strong> vápencové sutě, kary, alpínské louky</p><p><strong>Status: </strong>ohrožený druh Nového Zélandu</p>

Plamének skalkový (Clematis marmoraria)

Tento nejmenší plamének byl objeven až v roce 1973. Jedná se o stálezelenou, drobnou rostlinu, která se šíří podzemním kořenujícím oddenkem. Stejně jako ostatní novozélandské druhy plaménků, je i tento dvoudomý.

Rozrůstá se v suti a pro poměrně velké květy, které mají v průměru až 2 cm, se brzy stal oblíbenou skalničkou. Pěstuje se především v Anglii, u nás je vhodný jen pro skalničkové skleníky. Kříží se i s jinými novozélandskými plaménky a takto vzniklé odrůdy se občas objevují v nabídce zahradnických firem.

Výška: 5–10 centimetrů

Barva květu: zelenobílá

Rozšíření: Národní park Kahurangi, severozápadní Nelson, Jižní ostrov Nového Zélandu

Ekologie: vápencové sutě, kary, alpínské louky

Status: ohrožený druh Nového Zélandu

<h3>Plamének celolistý (<em>Clematis integrifolia</em>)</h3><p>V trsech rostoucí bylina s přímou nevětvenou nebo jen řídce větvenou lodyhou. Každá větev nese na vrcholu jen jeden květ. Listy jsou jednoduché, vstřícné, postavené křížem.</p><p>U nás byl k vidění ještě na začátku 20. století v jihomoravských úvalech, pak byl dlouho na našem území považován za vyhynulý. V roce 2009 byla v oblasti soutoku Moravy a Dyje nalezena jedna sterilní rostlina. Protože Slovenské lokality nejsou příliš vzdálené, může být i u nás v přírodě znovu objeven.</p><p><strong>Výška: </strong>kolem 50 centimetrů</p><p><strong>Barva květu: </strong>modrá</p><p><strong>Rozšíření:</strong> od střední a jihovýchodní Evropa po Kavkaz, západní Sibiř a Střední Asii</p><p><strong>Ekologie:</strong> vlhké a zaplavované louky, říční nivy</p><p><strong>Status: </strong>vyhynulý či kriticky ohrožený v ČR, chráněný na Slovensku a v Maďarsku</p>

Plamének celolistý (Clematis integrifolia)

V trsech rostoucí bylina s přímou nevětvenou nebo jen řídce větvenou lodyhou. Každá větev nese na vrcholu jen jeden květ. Listy jsou jednoduché, vstřícné, postavené křížem.

U nás byl k vidění ještě na začátku 20. století v jihomoravských úvalech, pak byl dlouho na našem území považován za vyhynulý. V roce 2009 byla v oblasti soutoku Moravy a Dyje nalezena jedna sterilní rostlina. Protože Slovenské lokality nejsou příliš vzdálené, může být i u nás v přírodě znovu objeven.

Výška: kolem 50 centimetrů

Barva květu: modrá

Rozšíření: od střední a jihovýchodní Evropa po Kavkaz, západní Sibiř a Střední Asii

Ekologie: vlhké a zaplavované louky, říční nivy

Status: vyhynulý či kriticky ohrožený v ČR, chráněný na Slovensku a v Maďarsku

<h3>Plamének přímý (<em>Clematis recta</em>)</h3><p>Vytrvalá bylina, která má v zemi válcovitý, uzlinatý oddenek. Z něj vyrůstají přímé, větvené stonky, které u základny občas dřevnatějí. Květy jsou oboupohlavné, známé jsou ale i populace s rostlinami dvoudomými. Na vrcholu stonku vytvářejí bohaté vidlany.</p><p>Občas se pěstuje jako zahradní rostlina, především je známá forma s tmavě purpurovými stonky a listy. Celá rostlina je jedovatá, usušením se palčivost ztrácí. Dříve se sbíral jako léčivá rostlina užívaná především na dnu a revmatismus, příjice a nádorové vředy. Dnes má využití v homeopatii.</p><p><strong>Výška:</strong> do 1 metru</p><p><strong>Barva květu:</strong> bílá</p><p><strong>Rozšíření:</strong> od severního Španělska po evropskou část Ruska, zplanělý je v S. Americe</p><p><strong>Ekologie: </strong>křovinaté stráně, světlé lesy, lesostepi obvykle na vápencích či spraších</p><p><strong>Status:</strong> ohrožený druh ČR, chráněný také v Polsku a na Slovensku </p>

Plamének přímý (Clematis recta)

Vytrvalá bylina, která má v zemi válcovitý, uzlinatý oddenek. Z něj vyrůstají přímé, větvené stonky, které u základny občas dřevnatějí. Květy jsou oboupohlavné, známé jsou ale i populace s rostlinami dvoudomými. Na vrcholu stonku vytvářejí bohaté vidlany.

Občas se pěstuje jako zahradní rostlina, především je známá forma s tmavě purpurovými stonky a listy. Celá rostlina je jedovatá, usušením se palčivost ztrácí. Dříve se sbíral jako léčivá rostlina užívaná především na dnu a revmatismus, příjice a nádorové vředy. Dnes má využití v homeopatii.

Výška: do 1 metru

Barva květu: bílá

Rozšíření: od severního Španělska po evropskou část Ruska, zplanělý je v S. Americe

Ekologie: křovinaté stráně, světlé lesy, lesostepi obvykle na vápencích či spraších

Status: ohrožený druh ČR, chráněný také v Polsku a na Slovensku 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907