Planety v přímém přenosu: Astronomové možná poprvé pozorují, jak se rodí nové světy
Astronomové poprvé zachytili možné přímé důkazy zrodu nové planety v protoplanetárním disku a otevírají tak okno do dosud nepozorované fáze vývoje planetárních systémů.
Jak přesně vznikla naše planeta, se nejspíš nikdy nedozvíme. Astronomové díky špičkovým dalekohledům ale mají možnost sledovat fascinující okamžiky formování planet v jiných částech vesmíru – a vůbec poprvé možná i v reálném čase.
Planeta ve spirále
Pomocí mimořádně citlivého dalekohledu ESO VLT v Chile zachytili astronomové něco výjimečného – možná poprvé spatřili rodící se planetu přímo uvnitř protoplanetárního disku, tedy v oblaku plynu a prachu obklopujícím mladou hvězdu HD 135344B, vzdálenou 440 světelných let od Země. Tento disk vykazuje složitou strukturu spirálních ramen a právě v jednom z těchto ramen byl objeven jasný bod – kandidát na planetu o dvojnásobné hmotnosti Jupitera.
To, co činí tento objev unikátním, je skutečnost, že pozorovaná planeta není jen hypotéza odvozená z tvaru disku – vědci zachytili její vlastní světlo, což výrazně zvyšuje důvěryhodnost její existence. „Vidíme planetu tam, kde podle teorie má být,“ říká vedoucí autor studie Francesco Maio z italské Florentské univerzity. „A navíc ji opravdu pozorujeme při práci – jak přetváří disk, ve kterém se rodí.“
Kosmické planetární dílny
Protoplanetární disky obklopující mladé hvězdy nejsou žádnou novinkou – astronomové v nich často pozorují prstence, mezery či spirály. Vědci se domnívali, že právě planety tyto struktury vytvářejí tím, jak svou gravitací „vymetají“ materiál ze své oběžné dráhy. Ale až dosud nebyla nikdy přímo pozorována planeta v této roli. Díky novému přístroji ERIS (Enhanced Resolution Imager and Spectrograph), připojenému k VLT, se to teď možná podařilo.
Zatímco planeta u HD 135344B pravděpodobně vzniká postupným nabalováním materiálu, jiný výzkum se zaměřil na alternativní scénář vzniku planet, označovaný jako gravitační nestabilita. Mladá hvězda V960 Mon se ocitla v centru dalšího pozorování pomocí zařízení ERIS. Astronomové zjistili, že spirální struktury kolem této hvězdy obsahují husté, zářící shluky materiálu, které mohou představovat planetu v zárodku – nebo tzv. hnědého trpaslíka.
Hnědý trpaslík je objekt, který je hmotnější než planeta, ale příliš lehký na to, aby se v jeho nitru zažehla jaderná fúze, která pohání hvězdy. Pokud se potvrdí, že sledovaný objekt vznikl právě tímto způsobem, mohlo by jít o první přímý důkaz, že planety (či jejich větší sourozenci) se mohou tvořit i náhlým kolapsem oblaku hmoty – a nikoli jen pomalým skládáním z drobných částic.
Tyto nové poznatky přinášejí zásadní průlom do našeho chápání vzniku planetárních systémů. Dlouho se o formování planet vedly převážně teoretické diskuse – nyní se však díky technologicky vyspělým přístrojům jako ERIS a teleskopům ESO dostáváme k přímému pozorování těchto procesů. Věda se tak stále více přibližuje možnosti „sledujeme svět v přímém přenosu“ – v tomto případě však nejde o realitu televizní, ale kosmickou.
