Počátky chrámu české moudrosti: Karlova univerzita patřila k nejlepším v Evropě

01.01.2018 - Klára Stejskalová

Karel IV., poučen neúspěchem svého děda Václava II., jehož pokus o založení vysoké školy roku 1294 zmařila šlechta, získal pro myšlenku i zemské stavy a dílo se podařilo

Středověké univerzity - Karlova univerzita patřila mezi přední vzdělávací instituce ve střední Evropě
Středověké univerzity - Karlova univerzita patřila mezi přední vzdělávací instituce ve střední Evropě

Reklama

Na počátku Karlovy univerzity, respektive obecného učení (studium generale), jak se v době vzniku nazývala, stojí tři listiny. První vydal 26. ledna 1347 papež Kliment VI. v Avignonu a ustanovuje „aby v (…) městě Praze na věčné budoucí časy kvetlo obecné učení v kterémkoliv povoleném oboru“ k prospěchu nejen města a království, ale i všeho křesťanstva. Druhé fundační privilegium ze 7. dubna 1348 dal Karel IV. vyhotovit tou nejslavnostnější formou a jeho význam podtrhl zlatou bulou římského a českého krále. Třetí listinou byl takzvaný eisenašský diplom vystavený Karlem IV. z titulu panovníka říše v Eisenachu 14. ledna 1349.

TIP: Studenti Univerzity Karlovy: Veselý život i skvělé uplatnění

Především o něj se později opírali Němci, když prohlašovali, že škola je vlastně jejich. „Pražská univerzita byla založena roku 1348 jako první německá univerzita a bašta německého ducha směrem na východ,“ hřímal rektor berlínské univerzity ve sporu o archiválie a insignie Karlovy univerzity v roce 1934. Proto také byly artefakty z tohoto pohledu „právem“ za okupace zabaveny, načež se po nich slehla zem.

Naplněná slova krále Šalamouna

„Moudrost si vystavěla chrám,“ praví Šalamoun v knize Přísloví. Tato pasáž se stala pro středověké univerzity jejich biblickým předobrazem, už odtud odvozovaly svůj původ. Avšak jejich skutečné počátky vymezuje učení o třech pilířích křesťanstva: papežství – císařství – univerzitě. Od chvíle, kdy středověk formuloval tuto triádu, usiloval každý panovník, aby se jeho moc opírala o tyto sloupy. Jako první vznikla univerzita v Boloni (1088), zaměřená na studium práv, pro většinu Evropy byla ale vzorem univerzita v Paříži (1150), která vynikala ve studiích filozofických (artistických) a teologických a kde také vzniklo tradiční rozdělení na čtyři fakulty (vedle zmiňovaných oborů to bylo lékařství). Od ostatních typů vyšších škol (antických například) se křesťanská univerzita lišila tím, že umožňovala vzdělání různým sociálním vrstvám.

Do vzniku pražského vysokého učení odcházeli domácí studovat do zahraničí – především do Francie a Itálie, například Arnošt z Pardubic studoval v Boloni a Padově. Právě on velmi podporoval Karla IV. v jeho úsilí o založení univerzity také v českých zemích. Podle zmínky v kronice Beneše Krabice se traduje se, že sám král za svého pobytu v Paříži studoval na Sorbonně, to se ale neopírá o žádné hodnověrné zprávy. Tamní univerzitní prostředí však poznal, a to patrně prostřednictvím doktora teologie Pierra de Rossières – pozdějšího papeže Klimenta VI., který jej mohl brát s sebou na disputace a slavnosti.

Pod ochranou sv. Václava

Karlova univerzita byla prvním vysokým učením severně od Alp, východně od Paříže a prvním v říši s obecnou platností vzdělání a výsadou vyučovat na všech obecných učeních křesťanského světa. Zakladatel ji svěřil do ochrany samotnému sv. Václavu, jak dokládá symbolický výjev na pečetidlu, které kolem roku 1350 vzniklo v dílně norimberských zlatníků. Výuka začala již roku 1347, a to v pražských klášterech a kostelích včetně hradní baziliky sv. Víta. Církev také zprvu nesla náklady. Ze zvláštní daně pro klérus pražské arcidiecéze byly zakoupeny statky, jejichž pravidelný roční výnos šel na platy učitelů.

Nepřekvapí, že první profesoři byli bez výjimky kněží. Podle kroniky Františka Pražského vyučovalo teologii pět učitelů, právo dva (jedním byl doktor kanonického práva z Boloni Bonsignore de Bonsignori), lékařskou fakultu zastupoval Baltasar de Tuscia (Marcellinis), dvorní lékař Karla IV., a mistr Walter, lékař obou prvních Lucemburků. Ten byl také jedním z prvních učitelů artistické fakulty a král mu svěřil školu při týnském chrámu na Starém Městě.

Počátky výuky byly ale asi dost komplikované, protože první zmínky o činnosti fakult se objevují až deset let po založení. O rok později získal svůj titul první doložený pražský absolvent – student artistické fakulty Jindřich z Libšic. Promoce se odehrála na arcibiskupské půdě univerzitního kancléře Arnošta z Pardubic, který vystavil první známý diplom mistra svobodných umění.

Karolinum v Lazarově domě

Vznik skutečné univerzity by se dal datovat rokem 1366, kdy panovník založil její první kolej, jíž dal své jméno: collegium Caroli – Karolinum. Pohnul ho k tomu vznik nové habsburské univerzity ve Vídni (1364) a piastovské v Krakově (1365). Karel chtěl Praze zaručit nadále přednostní postavení ve střední Evropě. Karolinum mělo po vzoru Paříže materiálně zajistit stabilní podmínky výuky na nejpočetnější artistické fakultě s 12 mistry.

Král jí proto věnoval dům na okraji Starého Města, jenž kdysi patřil Židu Lazarovi (židovský majetek byl součástí královské komory). Zde kolegiáti v čele s proboštem měli zdarma obživu a příbytek a materiálně je zajišťovalo 6 vesnic, z nichž měla kolej výnosy. Obyvatelé však museli dodržovat kolejní řád, který po mnišském způsobu předepisoval společný rytmus od bohoslužeb přes výuku po společné jídlo.

Na místo, kde Karolinum stojí dodnes, se kolej dostala za Václava IV., jenž jí daroval rozlehlý palác Rotlevů. Ten se po přestavbě v letech 1383–1386 stal sídlem rektora, voleného z řad studentů, a univerzity vůbec. Zakladatelská éra kolejních domů byla zakončena v polovině 15. století. Během té doby se v Praze objevily všechny formy kolejí obvyklé pro jiné univerzity – od profesorských domů přes koleje fakult a univerzitních národů až po studentské burzy. Karolinum je však nejstarším univerzitním objektem na světě, který stále slouží svému účelu.

Čí je univerzita?

Už v době Kutnohorského dekretu (1409) měly fakulty svá žezla, která však patrně zmizela za husitské revoluce. Novověká univerzita zdědila stříbrná žezla fakult a rektora z pozdější doby. V roce 1882 došlo k rozdělení na českou a německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, což bylo provázeno nacionalistickými vášněmi nejen na akademické půdě.  Po vzniku samostatné republiky se univerzita stala opět Karlovou a název německého učení se měl stanovit později. Insignie, pečetidla a archiv včetně zakládacích listin měli Němci předat české univerzitě. Protože však nebylo zákonně uznáno, že německá škola je rovněž nástupkyní slavného učení, odmítli artefakty vydat. V listopadu 1934 o ně vypukl spor známý jako insigniáda.

TIP: Kořeny vzdělání: Která univerzita je nejstarší na světě

Vybojované cennosti ale musely být za okupace opět předány německé univerzitě. Archiv existoval a používal se téměř do konce války. V dubnu 1945 byl však údajně na příkaz z nejvyššího stanu evakuován. Celkem 31 beden skončilo neznámo kde. Byla v nich mimo jiné jak zakládací listina papeže Klimenta, tak Karla IV. a dalších 92 pergamenových listin z počátků univerzity.

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Královna Alžběta II. proslula smyslem pro humor, který sdílí se svým chotěm princem Philipem.

Zajímavosti

Rekonstrukce pravši Mesophthirus engeli na peří.

Věda
Zajímavosti

Dobrovolníci domobrany před velitelstvím admirality

Válka

Čtyřruký robot ClearSpace-1 během testu uloví vesmírný odpad, zneškodní ho, a poté i s ním zanikne.

Vesmír

Testy na myších a na lidech ukazují, že osobní talismany bezpečí překvapivě fungují.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907