Pod levhartími stromy: Pozorování kočkovitých šelem v Botswaně

08.11.2019 - František Brzák

Levharta skvrnitého jsem poprvé spatřil spíš náhodně v jednom z národních parků Keni. Tady byl ovšem obklopen asi třiceti auty plnými turistů a během pěti minut zmizel v hustém porostu. O pár let později jsem za touto nádhernou šelmou vyrazil cíleně do turisty mnohem méně navštěvované Botswany.

<p>Levharti na rozdíl od mnoha jiných zvířat za zvěří nemigrují. Stejně jako většina kočkovitých šelem jsou samotáři, a proto i mláďata si ve věku cca 18 měsících musejí hledat vlastní teritorium.</p>

Levharti na rozdíl od mnoha jiných zvířat za zvěří nemigrují. Stejně jako většina kočkovitých šelem jsou samotáři, a proto i mláďata si ve věku cca 18 měsících musejí hledat vlastní teritorium.


Reklama

V září, na nějž byla naplánována naše cesta, jsou mladí levharti (Panthera pardus) obvykle zhruba tři měsíce staří. Levhartí samice obývají menší teritorium než samci, teritoria jednotlivých zvířat se přitom mohou překrývat. Vybraná oblast je vždy nedaleko vodního zdroje, protože mládě potřebuje často pít. Navíc k vodě každodenně přichází i nejčastější kořist, kterou je v těchto místech antilopa impala (Aepyceros melampus). Obecně jsou ovšem levharti nesmírně přizpůsobiví a v subsaharské Africe patří na jejich jídelníček více než 90 zvířecích druhů.

Objeveni podle kořisti

V Botswaně jsem navštívil celkem tři oblasti a k mému štěstí jsme zde vždy měli možnost pozorovat levhartí rodiny opakovaně téměř každý den. Vybírali jsme příhodné lokality vždy kolem vody a průvodce mi poradil, že snadněji než šelmu vystopujeme někde na stromě vytaženou impalu. A skutečně, ve všech třech případech jsme levharty našli díky jejich kořisti. Zkrátka tam, kde visí na stromě impala, nebude daleko levhart.

Když levharty objevíte, závisí vše další na trpělivosti, dobrém světle a pohotovosti. Levhartí kotě je jako každé mládě neposedné a na jednom místě nevydrží déle než 30 minut. Starostlivá matka je velmi blízko, ne dál než 20 metrů.

Nebezpečný plyšák

Pozorování a fotografování probíhalo i v noci a jednou jsem byl velmi zaskočen. Zastavili jsme v místě, odkud jsme ve dne pozorovali leopardího samce v koruně stromu. Na svém předchozím místě však nebyl. Menší baterkou jsem kontroloval okolí našeho vozu a najednou ze tmy zasvítily oči na mohutné kočičí hlavě.

TIP: Proč nedráždit opice: Nekrmte paviány! Jsou to velmi nebezpečná zvířata

Samec ležel se vztyčenou hlavou asi jen dva metry ode mne v suché trávě. Choval se naprosto uvolněně a světlo baterky ani nepravidelné intenzivní výboje externího blesku ho nijak neznepokojovaly. Vypadal sice jako přerostlý plyšák, ale nutkání nafotit jej pěkně od země mi průvodce s úšklebkem okamžitě rozmluvil. Pohled do levhartích očí z bezprostřední blízkosti mi i tak zůstane dlouho vryt do paměti.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: František Brzák fbphoto.cz

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Velryby se potápějí za potravou a z hlubin stoupají zpět, pouze když se potřebují nadechnout. U hladiny pak vypouštějí výměšky bohaté na železo a dusík, jež slouží fytoplanktonu k růstu. 

Zajímavosti

Zmrzlý skřivan ze severovýchodní Sibiře

Věda

Šílený Mike s raketou na parní pohon

Vesmír

 Rozbíjení zvonů v rámci jejich rekvizice, Čechy 1915

 

Válka

Dvojbarevné oko

Sibiřský husky se pyšní zářivýma modrýma nebo hnědýma očima, přičemž se občas stává, že každé oko má jinou barvu. Dokonce dochází i ke křížení přímo v jednom oku, kdy je část modrá a zbytek hnědý. Psi jsou částečně barvoslepí a vidí některé odstíny žluté a modré. Ostatní barvy se jim jeví jako odstíny šedi.  

Zajímavosti

Brusinky s citrusy fungují jako účinná dezinfekce

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907