Pokrok lemovaný omyly (1): Rozpínající se Země a další překonané teorie

30.12.2017 - Kateřina Helán Vašků

Řadu teorií, které vědci ještě relativně nedávno považovali za všeobecně platné, bylo nutné přehodnotit. Před 50. lety se to dotklo například i teorie o rozpínající se Zemi...

Podle teorie expandující Země byla naše planeta dřív menší a pokrýval ji jeden souvislý kontinent. S tím, jak zeměkoule rostla, se ovšem „roztrhal“.
Podle teorie expandující Země byla naše planeta dřív menší a pokrýval ji jeden souvislý kontinent. S tím, jak zeměkoule rostla, se ovšem „roztrhal“.

Reklama

Proč Zemi pokrývají pohoří a oceány a proč se kontinenty od sebe postupně vzdalují? Proč je oceánská kůra stará „jen“ 350 milionů roků, zatímco ta kontinentální i víc než čtyři miliardy let? A jak je možné, že „složením“ kontinentů může vzniknout téměř dokonalá hypotetická koule? Vědci na zmíněné základní otázky geologie přinesli mnoho zajímavých odpovědí, ale uspokojivé a obecně platné vysvětlení nabídla až teorie deskové tektoniky, oficiálně uznaná v 70. letech 20. století. Do té doby se řada badatelů přikláněla k myšlence, že zvláštní chování povrchu naší planety má na svědomí něco jiného – že se totiž Země rozpíná

Jako umírající hvězda

K prvním propagátorům teorie o postupné expanzi Země patřil sám otec evoluce Charles Darwin. Kolem roku 1834 zkoumal vyzdvižení horstev v jihoamerické Patagonii. Došel přitom k závěru, že je tamní krajina „vyvýšena do své současné podoby následkem elevace, jež působila v celé oblasti téměř stejně silně“. Za zmíněnou elevací mělo stát „působení jedné spojité síly“, kterou byla údajně právě planetární expanze

Hypotézu o rozpínání později rozvinul ruský badatel Ivan Osipovič Jarkovský. Podle něj kdysi celou naši planetu pokrýval prakontinent Pangea, tehdy však ještě měla Země menší objem a postrádala oceánskou kůru. Jak se planeta zvětšovala, zmíněný světadíl se „roztrhl“ na jednotlivé kontinenty, které se pak navzájem vzdalovaly. Zformování a růst zemské kůry potom vedly k utváření nových pohoří. 

Ona tajemná síla nutící planetu k růstu vznikala podle Jarkovského srážením éteru v zemském jádru, přičemž má popsaný proces pokračovat donekonečna. Kolem roku 1938 navázal na zmíněné myšlenky i britský teoretický fyzik Paul Dirac a později německý kvantový fyzik Pascual Jirdan. Ten tvrdil, že se rozpínají všechny planety ve vesmíru, a dokazoval to pomocí Einsteinovy teorie relativity. Zastáncem zemského růstu byl i Nikola Tesla, který jej srovnával s expanzí umírající hvězdy. Potíž tkvěla v tom, že nikdo nebyl schopen myšlenku dokázat a údajné zvětšování Země změřit.

Plovoucí desky 

Badatelé nakonec zmíněnou ideu zavrhli (přestože ji jednoznačně nevyvrátili) a nahradili ji novou představou – totiž teorií deskové tektoniky. Podle ní tvoří svrchní slupku zemského pláště mohutné, až desítky kilometrů silné desky, které „plavou“ na plastické vrstvě zemského jádra. Pohybují se asi o 5–10 cm za rok a dnešní uspořádání kontinentů je výsledkem jejich opakovaných srážek, rozlamování a opětného spojování. K dalším důsledkům pak patří vznik pohoří, vulkanismus a zemětřesení. 

Ideu deskové tektoniky poprvé zmínil německý geolog Alfred Wegener v roce 1912, tehdejší odborná obec se mu však vysmála. Trvalo víc než půl století, než byla teorie v 70. letech přijata jako vědecký konsenzus. Přesto dodnes řada badatelů tvrdí, že také ona zahrnuje množství rozporů. Nelze tedy zcela vyloučit, že se – možná už značně pozměněná – hypotéza o expandující planetě ještě jednou dočká renesance. 

Pokrok lemovaný omyly

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikimedia Commons

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tolkienovi vydělaly jeho knihy tolik peněz, že litoval, že neodešel do důchodu dříve. Kvůli své slávě se navíc musel nechat vyškrtnout z telefonního seznamu.

Zajímavosti

Mozkové čipy přeloží mozkové vlny do srozumitelného textu

Věda

Do řeky, která v belgické zoo protéká výběhem rodinky orangutanů, umožnili přístup vydrám.

Revue

Současná astronomie nahlíží na Plejády jako na otevřenou hvězdokupu vzdálenou zhruba 445 světelných let, jejíž členky vznikly z jednoho prachoplynného mezihvězdného mračna asi před 110 miliony roky. 

Vesmír

Svatý Jiří byl podle křesťanské hagiografie římský voják pocházející z Anatolie, dnešního Turecka. Jeho nejslavnější zápas s drakem se měl odehrát u města Kyrény v Libyi.

Historie

Britské motorové čluny na hlídce v roce 1940.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907