Pompézní zimní bál svedl naposled dohromady rozvětvenou rodinu Romanovců

08.09.2021 - Olga Nivnická

Nebyl to poslední bál, který Romanovci pořádali. Svou pompézností však patřil k vůbec nejskvělejším. A zatímco se zlato a drahokamy na róbách okázale blyštěly, nad ruským impériem i nad carskou rodinou se stahovala mračna

<p><strong>Mikuláš II.</strong> sedí na slonovinovém trůnu Ivana IV. Hrozného v obřadním rouchu cara Alexeje I. Michajloviče, <strong>Alexandra Fjodorovna</strong> zvaná Alix oblékla róbu Alexejovy manželky Marie Iljiničny Miloslavské. Princezna <strong>Zinaida Jusupovová</strong> (vpravo) byla jednou ze sólových tanečnic při úvodním vystoupení – tradiční ruské tance totiž mistrovsky ovládala.</p>

Mikuláš II. sedí na slonovinovém trůnu Ivana IV. Hrozného v obřadním rouchu cara Alexeje I. Michajloviče, Alexandra Fjodorovna zvaná Alix oblékla róbu Alexejovy manželky Marie Iljiničny Miloslavské. Princezna Zinaida Jusupovová (vpravo) byla jednou ze sólových tanečnic při úvodním vystoupení – tradiční ruské tance totiž mistrovsky ovládala.


Reklama

Ples, který se konal 13. února 1903 v Zimním paláci v Petrohradě, měl oslavovat výročí 290 let vlády romanovské dynastie. Jedna z nejstarších evropských vládnoucích rodin tuto oslavu pojala jako velkolepou a blyštivou procházku svou vlastní historií. Pozváno bylo na tři sta devadesát hostí z široké carské rodiny, šlechtické smetánky tehdejšího Ruska i ciziny – včetně thajského prince. 

Opera a balet

První část oslav započala 11. února v galerii Ermitáž, kde hosté postupně předstupovali před carskou rodinu, aby jí obřadně vzdali úctu. Tento večer byl zasvěcen umění: zazněly scény z opery Boris Godunov od Musorgského v podání Fjodora Šaljapina, slavného operního pěvce, ale jinak člověka pro carské úřady poněkud problematického kvůli svému přátelství se socialistou a revolucionářem Maximem Gorkým.

Následovalo několik aktů z baletů Bajadéra a Labutí jezero. Tančila mimo jiné i slavná baletka Anna Pavlova. Slavnostní večeře musela být servírována hned v několika místnostech – tolik lidí by se do jednoho sálu ani nevešlo. I tuto noc se tančilo – například ruská varianta čtverylky. To hlavní ale mělo přijít teprve o dva dny později.

Poklady z historie

Už samotné přípravy měly dodat akci prestiž. Carská rodina sáhla do rodinné pokladnice a oblékla několik staletí staré šaty vyšívané zlatem a poseté drahokamy – téma totiž velelo pojednat celou událost v duchu 17. století, kdy se z vlivné bojarské rodiny Romanovců stala vládnoucí dynastie. Ostatní pozvaní si nechali ušít róby podle historických předloh – jejich návrhy měl na starosti ruský malíř a návrhář Sergej Solomko. Nechyběly kožešiny, archaicky vysoké čelenky dam zvané kokošníky, staré rodinné šperky i skvosty pořízené u oblíbeného klenotníka carské rodiny Carla Fabergého. Důstojníci byli zase oblečeni do uniforem různých pluků několika historických epoch.

Kostýmní ples se onoho 13. února vyvedl dokonale. Všichni, včetně orchestru a obsluhy, jako by vypadli ze stroje času. Úvodní vystoupení představilo tradiční ruské tance v podání dvaceti šlechtických párů a dvou sólových tanečnic – kněžny Alžběty Fjodorovny (sestry carevny Alix provdané za carova strýce) a princezny Zinaidy Jusupovové. Plesalo se až do jedné hodiny po půlnoci – ačkoli vládu na parketu pochopitelně převzal valčík, mazurka a čtverylka.

Na památku

Tak skvělá a propracovaná podívaná nemohla zůstat bez dokumentace. Více než desítka najatých fotografů po skončení plesu zachytila všechny účastníky v množství aranžovaných póz – jednotlivě i po skupinkách. Na společné fotografii všech hostů v čele s carem a carevnou je zaplněno celé jedno velké schodiště – bylo to snad úplně naposledy, co se celá rozvětvená rodiny Romanovců sešla v takovém počtu.

TIP: Vyvraždění carské rodiny: Proč museli Romanovci zemřít?

„Velkolepé!“ nadšeně se rozplývali účastníci. Nic nezáleželo na tom, že na východě impéria se stahují mračna a válka s Japonskem je na spadnutí. Nikdo z plesajících si nedělal velkou hlavu s nespokojenými bouřícími se dělníky. Carský režim se udržel u moci ještě více než desetiletí. Romanovci oslavili čtyřsté výročí a potom je roku 1917 smetly dějiny… 

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií:

    Shutterstock (kolorováno)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907