Přeceňovaný vitamín C: Jaké jsou nejčastější mýty o jeho účincích?

24.08.2022 - Jan Filip Sýkora

Něco na vás „leze“, proto sáhnete do lékárničky, abyste svoje tělo trochu vzpružili. Jedním z prvních prostředků, po kterých pravděpodobně sáhnete, bude vitamín C. Možná však není tak prospěšný, jak si po celou dobu myslíme

<p>Obří dávky vitaminu C jsou pro běžný život zbytečné. Dobrou zprávou je alespoň to, že testování neukázalo žádný rozdíl ve vstřebávání vitamínu z potravin a toho synteticky vyrobeného. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Obří dávky vitaminu C jsou pro běžný život zbytečné. Dobrou zprávou je alespoň to, že testování neukázalo žádný rozdíl ve vstřebávání vitamínu z potravin a toho synteticky vyrobeného. (foto: Shutterstock)


Reklama

Už na základní škole se učíme, že je vitamín C pro lidský organismus nepostradatelnou látkou. Důležitost zásobení tímto vitamínem znal již James Cook, který pod pohrůžkou bičování nutil pojídat námořníky na dlouhých cestách kysané zelí. Znaly ho i naše maminky či babičky, když nám dávaly jablíčka či pomeranče „pro zdraví“. Obecně tradovaná je i nezbytnost užívání vitamínu C v zimě, abychom předešli nachlazení. Ačkoli toto doporučení je často slyšet i mezi odbornou veřejností a řada lidí ho podává jako nezpochybnitelný fakt, dle posledních výzkumů se zdá, že se jedná o nepodloženou informaci, která byla po desetiletí šířena bez jakéhokoli podstatného zdroje.

Slavný „šarlatán“

Kde se tato informace vzala a jak víme, že to není s vitamínem C tak žhavé? A jaký je jeho skutečný klinický význam? Pokud se chceme dostat ke kořenům této informace, je zapotřebí jít až k podstatě samotných chemických vazeb. V roce 1954 totiž získal Nobelovu cenu za chemii americký biochemik Linus Pauling, který aplikoval tehdy novou kvantovou mechaniku v chemii; oceněn byl především za jeho práci na podstatě chemické vazby.

Psal se rok 1970, když Pauling vyzval širokou veřejnost k užívání vysokých dávek vitamínu C jako prevenci nachlazení. Tou dobou byl již velmi respektovanou a uznávanou osobností na poli vědy i na poli společenském. Nebyl důvod, proč takto významnému vědci nevěřit, zvláště když své prohlášení podepřel vlastní publikací „Vitamín C a nachlazení“. Jako vědecká autorita je dodnes uznáván, i když už je 27 let po smrti – a jeho názory na vitamín C jsou s většími či menšími obměnami tradovány také. Přestože již v době vydání knihy kritici poukazovali na přehnanost popisovaných závěrů, jejich připomínky nebyly akceptovány. Rok po publikování knihy stouply prodeje vitamínu C desetinásobně.

Dnes, více než 50 let poté a s veškerým pokrokem na poli medicíny, stále přetrvávají některá Paulingova tvrzení, ačkoli většina těch nejabsurdnějších byla vyvrácena. Pauling sám se nikdy přesvědčení o všemocnosti vitamínu C nevzdal a připisoval mu až zázračné účinky v prevenci a léčbě rakoviny či zápalu plic. Ačkoli jeho předpoklady byly jistě logické, lidské tělo je mnohem komplexnější a neprobádanější, než si i dnes dokážeme představit. A proto měly Paulingovy teorie jednu chybu – nefungovaly v praxi.

Důležitý, ne však všemocný

O důležitosti a nepostradatelnosti vitamínu C už dnes nikdo nepochybuje. Je to mimořádně významný antioxidant, který chrání buňky těla před účinky volných radikálů a oxidačního stresu. Je potřebný ke vstřebávání železa či k syntéze kolagenu (který nám nejdříve začne chybět v závěsném aparátu zubů, proto při kurdějích krvácejí dásně a padají zuby). A ano, je důležitý v podpoře lidské imunity. Jeho úloha v prevenci a léčbě nachlazení je však přeceňována.

Běžnému člověku stačí kolem 80–100 mg denně, tedy dávky asi 50násobně nižší, než jaké doporučoval Pauling. U sportovců a fyzicky velmi aktivních jedinců se doporučují dávky vyšší, ačkoli to také neplatí stoprocentně, jak se záhy dozvíme, neboť i vitamín C může být kontraproduktivní.

Elixír života?

Pauling sám se vitamínem C začal zabývat až po své šedesátce. Inspiroval ho kolega Irwin Stone, který se o askorbát také zajímal a hypotézu o prevenci proti nachlazení vyslovil jako první. Domníval se, že užíváním dávek 3 000 mg denně lze prodloužit život až o 50 let. Pauling jeho teoriím uvěřil a vysoké dávky užíval jak on, tak i jeho manželka. A protože v následujících letech se mu nachlazení skutečně vyhýbalo, nabyl přesvědčení, že musí jít o zásluhu vysokých dávek vitamínu C, ač sám uznal, že je to jeho subjektivní závěr.

Svou knihu zmiňovanou v úvodu vydal jako 69letý. S postupujícími léty pak už jen rozšiřoval seznam chorob, které má askorbát léčit, a zvyšoval dávky až na 40 000 mg (!) denně. V jednom z rozhovorů tvrdil, že vysoké dávky vitamínů léčí amoci sítnice, hadí uštknutí, chrání proti HIV a rýma zmizí ze zemského povrchu. Pauling, muž tak výjimečný, že jako jediný získal dvě nobelovky a téměř nikdy se nemýlil, nebyl ochoten připustit, že by neměl pravdu. A jeho osobní autorita strhla miliony lidí po celém světě.

Pauling založil vědecký obor „ortomolekulární medicína“, která se zabývá používáním vysokých dávek vitamínů k maximálnímu zlepšení organismu. Jedná se však o alternativní medicínu a Paulingovy závěry nebyly potvrzeny žádnou renomovanou studií. Lékaři i nutriční specialisté se od tohoto oboru distancují.

Pod palbou vědců

Samotné Paulingovo tvrzení o vitamínu C analyzovalo od prvopočátku, tedy od roku 1970, několik studií. V roce 2007 všechny výsledky podrobila skupina expertů z renomované organizace Cochrane Collaboration velké metaanalýze. Metaanalýza je ve vědeckém světě zjednodušeně „nejvyšším stupněm ověření“, neboť statisticky vyhodnocuje výsledky mnoha provedených studií na jedno téma.

Celkem se jednalo o 30 studií s 11 350 dobrovolníky, přičemž zkoumaná skupina užívala alespoň 200 mg vitamínu C denně. Každá studie měla kontrolní skupinu konzumující placebo. Metaanalýza nepotvrdila ani snížení rizika nachlazení, ani zmírnění příznaků nemoci. Jediným efektem bylo poměrně bezvýznamné zkrácení trvání příznaků. Díky vitamínu C se doba trvání nachlazení u dospělých zkrátila o 8 % a u dětí až o 13 %.

Odborníci konstatovali, že užívání vysokých dávek vitamínu C selhalo jako preventivní prostředek i jako léčba nachlazení u běžné populace. Výraznější efekt se však potvrdil u lidí pod výrazným psychickým a fyzickým stresem – vojáků, lyžařů či maratonců. U těch kleslo riziko nachlazení až o 52 %. Sám Pauling se ve své knize opíral o výsledky studie na dětech z lyžařského výcviku v Alpách. Jedná se však o mimořádnou fyzickou či psychickou zátěž, kdy mají vyšší dávky vitamínu C svůj význam.

Rozporuplné závěry

Pauling tvrdil i to, že po nástupu onemocnění má smysl prudce zvýšit dávky vitamínu C. Vzhledem k nekonzistentnosti dat a minimu studií na dané téma nelze toto tvrzení potvrdit, ale ani vyvrátit. Sám jeden z autorů metaanalýzy, Harri Hemilä z Helsinské univerzity, provedl vlastní výzkum. Dobrovolníkům s nachlazením dával 3 000, 6 000 a 8 000 mg askorbátu denně, přičemž výsledky kontroloval skupinou s placebem. Podařilo se mu prokázat jistý efekt, nicméně sám konstatoval potřebu dalších a rozsáhlejších studií na toto téma.

TIP: Stravování pověrám navzdory: Znáte nejčastější nesmysly a mýty o jídle?

Na Paulingově příkladu lze vidět, jak efekt osobní autority, byť podložený skutečnými zásluhami, může vést k dojmu nositele „absolutní pravdy“, kterému často podlehne nejeden renomovaný akademik. Věda však nikomu nestraní a známe bohužel mnohé příklady, kdy se profesor nechá unést aurou vlastní důležitosti a vyjadřuje se k problematice, jíž nerozumí, a vynáší soudy, které jsou jeho osobním názorem, jako nezpochybnitelnou pravdu. Vitamín C však jezme i nadále. Koneckonců – ať s nachlazením, či bez – pro život ho nezbytně potřebujeme. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V aréně římského Kolosea bojovali vedle exotických zvířat také jezevčíci. (foto: Unsplash, Katie BernotskyCC0)

Věda
Příroda

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907