Předěl mezi světy: Původní reportáž Davida Těšínského z Izraele a Palestiny
Mezi palestinskou a izraelskou společností zeje nesmírně hluboká propast. A loňský brutální masakr Židů, následovaný neméně krvavou odvetou v Gaze, ji ještě prohloubil. Obě strany konfliktu navštívil fotograf David Těšínský a přinesl pohled za běžnou mediální oponu vojenských akcí a zničených budov.
Do Izraele přivedly Davida Těšínského fotky – tentokrát však nejen jejich pořizování, ale především vystavování. „Jel jsem otevírat výstavu v Tel Avivu ve spolupráci s Českým centrem, šlo o výběr mých nejlepších fotek a průřez mojí tvorbou. A když už jsem tam byl, rozhodl jsem se trochu rozhlédnout okolo.“
Navštívil tak nejen Izrael, ale rovněž palestinská území. „Projel jsem Tel Aviv, Jeruzalém a pak jsem se přesunul na Západní břeh Jordánu a podíval jsem se do Ramalláhu,“ vypráví. Fotit v Izraeli však znamená, že se nemůžete vyhnout probíhající válce a nemůžete s nikým mluvit, aniž byste se jí dotkli. „Spousta lidí, které jsem potkal, měla kamaráda nebo rodinu na tom festivalu v Negevské poušti, kde se odehrál masakr. Je to malá země.“
Dva břehy
Právě tam, na vyprahlém kousku země asi pět kilometrů od izraelsko-gazské hranice, postříleli teroristé z Hamásu 378 především mladých lidí z celého světa, kteří se přišli pobavit na hudební techno festival Supernova. „Na dálnici, která tou oblastí vede, stála rozstřílená auta celé měsíce. V době, kdy jsem tam dorazil já, už se je povedlo odklidit na jedno velké vrakoviště, fungující vlastně jako memoriál,“ popisuje Těšínský. „Když ho navštívíte, pocítíte tu tíseň.“
Mluvit o válce je prý snazší v Izraeli než v Palestině. „Mladí Izraelci většinou nad celým konfliktem vyjadřují únavu, říkají, že by bylo nejlepší, kdyby to celé skončilo. Naopak mladí Palestinci byli velice radikální. Do střetu jsem se dostal už ve chvíli, kdy jsem zmínil slovo ‚konflikt‘ – pro ně se jedná výhradně o genocidu,“ vzpomíná Těšínský.
Řešení vleklého sporu, na němž si vylámalo zuby několik generací světových politiků, však zůstává v nedohlednu. „Izraelci říkají, že na ten masakr nikdy nezapomenou. A Palestinci přiznávají, že to nebylo úplně hezké, ale jedním dechem dodávají, že by klidně zopakovali totéž, protože jsou utlačovaní. Na to Izraelci vyloví z paměti spoustu dat, kdy na ně někdo zaútočil nebo provedl teroristický útok, na což Palestinci kontrují vlastními daty. Jde o takovou hru na to, co kdo komu udělal první.“
Těšínský vzpomíná na Palestinku, která mu na kameru vytvořila z prstů srdíčko, symbol míru. „Ta mladá krásná holka mi ale současně tvrdila, že by celý útok zopakovala klidně stokrát bez ohledu na to, kolik Palestinců při něm umře. Mladí v Palestině jsou prostě mnohem radikálnější než jejich izraelské protějšky.“
Whisky z Ramalláhu
Tři noci strávil Těšínský focením v palestinském Ramalláhu. A přestože je Západní břeh mnohem liberálnější než Gaza, kterou až donedávna spravovali islámští extremisté, na určitá setkání prý fotograf připravený nebyl. „V Ramalláhu existuje intenzivní noční život: Najdete tam třeba hudební techno párty. Rozhodl jsem se taky navštívit nějaké lokální hospody. Šel jsem podle Google Maps, a ty putyky byly skvělé – naprosto undergroundové a současně hrozně populární. Potkal jsem tam i místní holky, které popíjely tequilu a pivo. A v hospodě s názvem Garáž jsem dostal pozvánku na panáka whisky. Ostatně vznikly z toho fotky.“
Alkohol tam není zakázaný, a jeho výrobě se dokonce daří. Může za to především komunita palestinských křesťanů, kteří v nedaleké vesnici Taybeh založili před třiceti lety mikropivovar – vůbec první na Blízkém východě. Pivo pojmenované jednoduše Taybeh je přitom naprosto unikátní, protože ho pijí jak umírnění muslimové, tak židé. Podnik vznikl díky záštitě bývalého palestinského vůdce Jásira Arafata a rabín z komunity Ofra jeho produkci současně certifikoval jakožto košer.
Těšínský však upozorňuje, že z několika hospod by si turista neměl o Západním břehu dělat větší obrázek. „Všichni mi dokola opakovali, že zbytek území není jako Ramalláh. Takže třeba v Jerichu bych to s alkoholem otevřeně nezkoušel,“ dodává.
David Těšínský
Nezávislý fotoreportér a vítěz ceny Czech Press Photo s oblibou rozbíjí stereotypy a otevírá jiné pohledy. Nejraději poznává nové lidi, země a kultury, ve volném čase skládá hudbu a hraje na několik nástrojů. Pije pivo a miluje vietnamská veganská jídla. Reportáž o životě v grónském Nuuku spolu s dalšími obsahuje jeho kniha Jiná krása, která shrnuje jeho nejpodivnější a nejextrémnější zážitky: exorcismus v Etiopii, válku na Donbase, hořící Amazonii i fotografie japonských byznysmenů, kteří omdlévají z pracovního vytížení. Další fotografie autora pak najdete na tesinskyphoto.com.
