Příživníci kolem nás: Neobvyklí parazité z Evropy

09.05.2020 - Pavel Sekerka

Rostlinní parazité jsou rostliny, které ztratily schopnost využívat světlo ke své výživě, přišly o zeleň listovou a jsou zcela odkázány na příjem živin, především cukrů, od hostitelské rostliny

<h3>Příživníci kolem nás</h3><p>Protože parazitismus vede jak u živočichů tak u rostlin ke zjednodušení stavby těla a ztrátě některých anatomických znaků, je u specializovaných parazitů obtížné zařadit je do systému. Teprve moderní metody využívající analýzu DNA nám proto umožnily poznat jejich nejbližší příbuzné. Tentokrát se seznámíme s jedním druhem, který je domácí u nás v Čechách a se dvěma rostoucími ve Středomoří. Jedná se o velice nápadné rostliny, které na svých toulkách přírodou určitě nepřehlédnete. Na snímku <strong>Hlivenec rudý</strong> <em>(Cynomorium coccineum), </em>který místy slouží i jako barvířská rostlina.</p>

Příživníci kolem nás

Protože parazitismus vede jak u živočichů tak u rostlin ke zjednodušení stavby těla a ztrátě některých anatomických znaků, je u specializovaných parazitů obtížné zařadit je do systému. Teprve moderní metody využívající analýzu DNA nám proto umožnily poznat jejich nejbližší příbuzné. Tentokrát se seznámíme s jedním druhem, který je domácí u nás v Čechách a se dvěma rostoucími ve Středomoří. Jedná se o velice nápadné rostliny, které na svých toulkách přírodou určitě nepřehlédnete. Na snímku Hlivenec rudý (Cynomorium coccineum), který místy slouží i jako barvířská rostlina.

<h3>Podbílek šupinatý <em>(Lathraea squamaria)</em></h3><p>Vytrvalá, nezelená narůžovělá nebo bělavá rostlina, jejíž převážná část je skryta pod zemí.<strong> Oddenky mohou vážit až 5 kg a růst až do hloubky 2,5 metru.</strong> Nadzemní část rostliny nese 20 až 35 květů uspořádaných v hustém, jednostranném hroznu. Uvnitř šupinovitých listů je dutina, která ústí ven drobnou štěrbinou. Její vnitřní povrch je vystlán paličkovitými žláznatými chlupy, kterými rostlina vylučuje přebytečnou vodu. <strong>V dutině lze někdy najít mrtvý drobný hmyz. To vedlo k domněnce, že podbílek je nejenom cizopasná, ale také masožravá rostlina.</strong> Nejspíše se ale jedná o náhodný záchyt, protože hmyzožravost by u rostlin, které jsou vyživované mohutnými dřevinami, neměla větší význam. Podbílek obsahuje glykosidy, které jsou ve větším množství jedovaté.</p><p><strong>Výška: </strong>10 až 25 cm<br /><strong>Barva květu:</strong> fialová<br /><strong>Doba květu: </strong>duben, květen<br /><strong>Rozšíření: </strong>Evropa od jihu Skandinávie po Středozemí, Kavkaz, Krym, Kašmír<br /><strong>Ekologie: </strong>Vlhké humózní listnaté nebo smíšené lesy.<br /><strong>Hostitelé: </strong>Parazituje převážně na kořenech listnatých stromů (habr, jasan, jilm, lípa, líska, olše, ořešák) a snad i jehličnanů (smrk).</p>

Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria)

Vytrvalá, nezelená narůžovělá nebo bělavá rostlina, jejíž převážná část je skryta pod zemí. Oddenky mohou vážit až 5 kg a růst až do hloubky 2,5 metru. Nadzemní část rostliny nese 20 až 35 květů uspořádaných v hustém, jednostranném hroznu. Uvnitř šupinovitých listů je dutina, která ústí ven drobnou štěrbinou. Její vnitřní povrch je vystlán paličkovitými žláznatými chlupy, kterými rostlina vylučuje přebytečnou vodu. V dutině lze někdy najít mrtvý drobný hmyz. To vedlo k domněnce, že podbílek je nejenom cizopasná, ale také masožravá rostlina. Nejspíše se ale jedná o náhodný záchyt, protože hmyzožravost by u rostlin, které jsou vyživované mohutnými dřevinami, neměla větší význam. Podbílek obsahuje glykosidy, které jsou ve větším množství jedovaté.

Výška: 10 až 25 cm
Barva květu: fialová
Doba květu: duben, květen
Rozšíření: Evropa od jihu Skandinávie po Středozemí, Kavkaz, Krym, Kašmír
Ekologie: Vlhké humózní listnaté nebo smíšené lesy.
Hostitelé: Parazituje převážně na kořenech listnatých stromů (habr, jasan, jilm, lípa, líska, olše, ořešák) a snad i jehličnanů (smrk).

<h3>Hlivenec rudý <em>(Cynomorium coccineum)</em></h3><p>Hlivenec je vytrvalá nezelená parazitická rostlina. Drobné listy jsou redukované v šupiny, soukvětí se skládá ze samčích, samičích i obojetných květů purpurové barvy. Květy opylují mouchy, které láká zelná vůně.<strong> V Evropě byl hlivenec znám od 16. století jako „maltská houba“, protože byl do lékáren dovážen z ostrova Malta.</strong></p><p>Botanici hlivenec řadili k podobným parazitickým rostlinám čeledi <em>Balanophoraceae</em>, nové výzkumy však ukazují, že se jedná o samostatnou skupinu příbuznou čeledi <em>Crassulaceae</em>.</p><p><strong>Výška: </strong>kolem 20 cm<br /><strong>Barva květu: </strong>tmavě purpurová<br /><strong>Doba květu: </strong>duben, květen<br /><strong>Rozšíření: </strong>Vyskytuje se ve dvou varietách, <em>C. c. var. coccineum</em> roste na Kanárských ostrovech, ve Středomoří, Arábii, Afghánistánu a Íránu. <em>C. c. var. songaricum </em>roste ve Střední Asii, Číně a Mongolsku.<br /><strong>Ekologie: </strong>pouště, polopouště, slaniska, pobřežní duny<br /><strong>Hostitel: </strong>tamaryšky, rostliny z čeledi merlíkovitých a cistovitých, Nitraria</p>

Hlivenec rudý (Cynomorium coccineum)

Hlivenec je vytrvalá nezelená parazitická rostlina. Drobné listy jsou redukované v šupiny, soukvětí se skládá ze samčích, samičích i obojetných květů purpurové barvy. Květy opylují mouchy, které láká zelná vůně. V Evropě byl hlivenec znám od 16. století jako „maltská houba“, protože byl do lékáren dovážen z ostrova Malta.

Botanici hlivenec řadili k podobným parazitickým rostlinám čeledi Balanophoraceae, nové výzkumy však ukazují, že se jedná o samostatnou skupinu příbuznou čeledi Crassulaceae.

Výška: kolem 20 cm
Barva květu: tmavě purpurová
Doba květu: duben, květen
Rozšíření: Vyskytuje se ve dvou varietách, C. c. var. coccineum roste na Kanárských ostrovech, ve Středomoří, Arábii, Afghánistánu a Íránu. C. c. var. songaricum roste ve Střední Asii, Číně a Mongolsku.
Ekologie: pouště, polopouště, slaniska, pobřežní duny
Hostitel: tamaryšky, rostliny z čeledi merlíkovitých a cistovitých, Nitraria

<h3>Ozorna obecná <em>(Cytinus hypocystis)</em></h3><p><strong>Ozorny jsou drobnější parazitické rostliny, jejichž listy jsou redukované na pouhé šupinky na kvetoucím stonku.</strong> Drobné, nápadně barevné a zapáchající květy vykvétají na povrchu půdy. Jsou uspořádané v klasovitém květenství a opylují je mravenci. Plodem ozorny je bobule s mnoha drobnými semeny, jichž může v jednom plodu být až 25 000. <strong>Semena rozšiřuje potemníkovitý brouk pimélie </strong><em>(Pimelia costata)</em><strong>, který se plody živí.</strong> Ozornovité byly původně řazené do široce pojaté čeledi Rafflesiaceae, dnes jim však botanici vyhrazují samostatnou čeleď příbuznou slézovitým.</p><p><strong>Výška: </strong>5 cm<br /><strong>Barva květu: </strong>žlutá<br /><strong>Doba květu: </strong>březen, duben<br /><strong>Rozšíření: </strong>Středomoří<br /><strong>Ekologie: </strong>keříkaté porosty<br /><strong>Hostitel:</strong> cisty</p>

Ozorna obecná (Cytinus hypocystis)

Ozorny jsou drobnější parazitické rostliny, jejichž listy jsou redukované na pouhé šupinky na kvetoucím stonku. Drobné, nápadně barevné a zapáchající květy vykvétají na povrchu půdy. Jsou uspořádané v klasovitém květenství a opylují je mravenci. Plodem ozorny je bobule s mnoha drobnými semeny, jichž může v jednom plodu být až 25 000. Semena rozšiřuje potemníkovitý brouk pimélie (Pimelia costata), který se plody živí. Ozornovité byly původně řazené do široce pojaté čeledi Rafflesiaceae, dnes jim však botanici vyhrazují samostatnou čeleď příbuznou slézovitým.

Výška: 5 cm
Barva květu: žlutá
Doba květu: březen, duben
Rozšíření: Středomoří
Ekologie: keříkaté porosty
Hostitel: cisty

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907