Ptačí společníci velkých kopytníků: Jsou klubáci lékaři, nebo spíše upíři?

29.04.2019 - Martin Mecnarowski

V afrických savanách můžete na hřbetech velkých kopytníků spatřit neobyčejné pasažéry – dva druhy klubáků, kteří jsou obecně považováni za prospěšné čističe srsti. Nedávná zjištění ovšem naznačují, že ve značné míře jsou tito ptáci spíše obtížnými parazity

<p>Dvojice klubáků červenozobých dokumentuje, že v podstatě jakákoli část těla býložravých savců slouží těmto ptákům jako pohodlné mobilní hřady</p>

Dvojice klubáků červenozobých dokumentuje, že v podstatě jakákoli část těla býložravých savců slouží těmto ptákům jako pohodlné mobilní hřady


Reklama

Afrika se z pohledu celkového počtu ptačích druhů řadí až na druhé místo na světě – hned za Jižní Ameriku. Ovšem co se týká savců, nechává za sebou africký kontinent zbytek světa s velkým odstupem. Nabízí totiž zdaleka nejvyšší počet velkých, dobře pozorovatelných zvířat, která jsou lehce k vidění nejen díky své velikosti, ale hlavně kvůli biotopům, kde žijí – otevřeným savanám s rozptýlenými stromy. Není divu, že při této koncentraci velkých zvířat má černý kontinent i dva ptačí druhy, které se specializují na vybírání parazitů ze srsti velkých kopytníků.

Pohodlný život „servisáků savany“

Většina velkých savců Afriky jsou býložravci, kteří tvoří cílovou kořist pro predátory, jako jsou velké kočky a plazi, následně jsou z jejich zpola pozřených těl živi i mrchožrouti. Všechna tato velká zvířata zajišťují potravu také klíšťatům a krev sajícímu hmyzu, kterého lze v Africe potkat víc než dost. Kromě velkých dravců a nepatrného hmyzu je existence velkých býložravců klíčová také pro dva ptačí druhy, které tráví většinu dne v jejich těsné blízkosti.

„Servisáci savany“, jak jsou klubáci ve starší literatuře nazýváni, patří do příbuzenstva špačků. Dva existující druhy, klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus) a klubák žlutozobý (Buphagus africanus), se navzájem liší pouze barvou zobáku. Klubák žlutozobý má jeho kořen zbarven žlutě, jinak jsou téměř identičtí.

Krk, hřbet, hlava, ale v podstatě jakákoli část těla býložravých savců slouží klubákům jako pohodlné mobilní hřady. Velcí kopytníci je také dopraví k vodě, kde se mohou napít a vykoupat. Na jejich hřbetech rovněž probíhá páření. Co je však nejdůležitější, formou „švédského stolu“ nabízejí velcí savci ptákům různý bodavý hmyz a parazity, zvláště chutná, krví napitá klíšťata. Jsou to ale opravdu jen klíšťata, co k velkým savcům tyto ptáky přitahuje?

Parazité až ve druhé řadě

Předpokládalo se, že klubáci snižují zatížení velkých savců ektoparazity a jejich soužití s velkými savci je tedy vzájemně výhodné (mutualismus). Poslední výzkumy ale naznačují, že o prospěšnosti klubáků pro velké kopytníky lze pochybovat. Spíše se jedná o příklad úspěšné adaptace, která se pohybuje na hranici parazitismu.

Klubáci se živí téměř výhradně tím, co najdou na kůži velkých afrických savců. Nejenom parazity, ale i ušním mazem, šupinami kůže a krví! A zdá se, že právě na krev se specializují. Velmi často lze klubáky pozorovat, jak se krmí v otevřených ranách zvířat. Klíšťata jsou spíš jen jednou z forem, jak se ke krvi snadněji dostat. Pokusy na domácím skotu v Zimbabwe prokazují, že klubáci nejenže preferují určitý druh klíšťat – takzvaná modrá klíšťata (Boophilus decoloratus) a hnědá „ušní“ klíšťata (Rhipicephalus appendiculatus) – ale hlavně že přes 85 % času tráví krmením se krví a ušním mazem.

Žádná velká výhra

Dosud není jasné, zda jsou klubáci schopni způsobit savcům nová poranění, nebo jestli jen rozšiřují rány po klíšťatech, případně udržují a využívají zranění vzniklá jiným způsobem. Pokusy na dvou stádech domácího skotu, kdy od jedné skupiny byli klubáci systematicky zaháněni, každopádně neprokázaly, že by jejich přítomnost skotu nějak významně od parazitů odlehčila.

Kdo pozoroval klubáky v akci, pravděpodobně si rovněž všiml, že jejich přítomnost není kopytníky vyhledávána, ale spíše trpěna. Velcí afričtí savci se nepřicházejí na určitá místa dobrovolně očistit, jako to dělají velcí obyvatelé korálových útesů, kanici počínaje a karetami konče. Naopak, jsou klubáky spíše obtěžováni a snaží se jich zbavit.

Podle všeho tedy nejsou klubáci pro velké africké savce žádným požehnáním. Když už slupnou nějaké to klíště, jde o parazita zcela nasátého krví. Jestliže bylo klíště infikováno, už na zvíře zřejmě nakažení přeneslo. Je však možné, že klubáci přináší prospěch savcům odstraněním nymf a larev klíšťat, která naleznou na kůži nebo v ranách. Také v oblastech, kde převažuje výskyt jimi preferovaného druhu klíšťat, mohou mít klubáci pozitivní vliv na snížení celkového zatížení ektoparazity.

Poplašné výkřiky

Rovněž zatím není jasné, zda odstraňování ušního mazu je nebo není pro velké savce prospěšné. Lze se domnívat, že čistší zvukovod s větší jistotou odhalí přibližujícího se predátora. Na druhou stranu ovšem maz poskytuje zvukovodu antibakteriální ochranu.

Je tedy vztah klubáků a velkých savců vzájemně prospěšný nebo parazitní? To záleží na konkrétním zvířeti. Zatímco v případě hrochů jde téměř určitě o parazitismus (hroši tráví většinu času pod vodou, nemají žádnou srst ani klíšťata, ale zato dost otevřených ran), u nosorožců se dá hovořit o mutualismu. Nosorožcům totiž klubáci nejsou schopni způsobit rány, pouze jim vybírají klíšťata, a to hlavně z uší. Nakonec v případě velkých kopytníků jsou velcí savci využíváni, ale sami nic nezískávají.

TIP: Cizopasní řasníci: Fascinující včelí jezdci

Přes otazníky, které visí nad jejich úlohou, se dá bezpečně říct, že jsou klubáci svým způsobem života naprosto jedineční. V jejich prospěch lze navíc dodat, že přinejmenším jejich ostrý ptačí zrak pomáhá odhalit predátora dřív než čich a sluch hostujícího zvířete. Poplašné ptačí volání tak může často obtěžovanému hostiteli zachránit v klíčovém okamžiku život.

Klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus) 

  • Řád: Pěvci (Passeriformes) 
  • Čeleď: Špačkovití (Sturnidae)
  • Popis: Evoluce je vybavila ke šplhání po hostitelích krátkýma, silnýma nohama s ostrými drápy (uspořádání prstů konvenční – 3 vpřed a 1 vzad) a zobákem, schopným vytáhnout jakéhokoliv ektoparazita. Nohy jsou dost silné na to, aby se klubák udržel na těle hostitele i v plném cvalu. Šplhání pomáhá také silný ocas, o který se opírají podobně, jak to můžeme vidět u našich strakapoudů. Na první pohled jsou k rozlišení pouze podle různého zbarvení kořene zobáku. 
  • Velikost: Dorůstají cca 20 cm. 
  • Hnízdění: Hnízdí ve stromových dutinách a jako výstelku využívají srst svých hostitelů. Snáší 2–5 vajec. 
  • Potrava: Dospělý jedinec spořádá denně stovku samiček klíštěte rodu Boophilus decoloratus nebo více než cca 12 000 larev. Jejich oblíbenou potravou je však přímo krev hostitelů a jejich ušní maz.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Když v roce 2014 obsadili bojovníci Islámského státu Mosul, nikdo nevěřil, že se dokážou udržet u moci. Každý rok přesto dokázal vydělat přes 18 miliard korun. Daně vybíral až do poslední chvíle před svým zánikem.

Zajímavosti

Prvorepubliková akcie společnosti Kolben a Daněk

Historie

Palebné přepady kaťuší byly pro Němce překvapením, výbuchy a charakteristický ječivý zvuk raket doplňovaly, zvlášť v noci, světelné efekty.

Válka
Věda

Návrh designu systému TRAuma Care In a Rucksack (TRACIR)

Věda

V rámci druhu jsou k vidění jedinci s modrým nebo zelenomodrým kovovým zbarvením.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907