Půvab kamenných útvarů České republiky: Kazatelny v chrámu přírody

K ozdobám většiny našich horských oblastí patří rozličné skalní útvary. Některé jsou zdaleka nápadné a při vycházkách do přírody lákají ke krátkému zastavení a nezřídka i k dalekým výhledům

05.08.2017 - Jan Vítek



Mnohé skály v české krajině zaujmou bizarním tvarem, který byl kdysi inspirací k jejich pojmenování i k dávným pověstem. Platí to i pro malebně zvlněnou krajinu Vysočiny, přesněji řečeno Českomoravské vrchoviny, kde ze zalesněných vrcholků nebo táhlých hřbetů vyčnívá bezpočet rulových skal. Těm nejvýraznějším či nejmajestátnějším se zde odedávna říká „kazatelny“.

Kdo by sčítal Devět skal?

Za východisko k vycházce po nejzajímavějších „kazatelnách v chrámu Vysočiny“ dobře poslouží městečko Svratka při horním toku stejnojmenné říčky. Odtud se jak ze středu pavučiny rozbíhá síť značených cest a některé stoupají i na samotnou střechu Žďárských vrchů – vrcholek Devět skal (836 m n. m.). Zdejší rulový hřeben byl působením vnějších činitelů (zejména mrazového zvětrávání) rozčleněn do skupiny skalních útvarů, z nichž nejvýraznějších je prý devět. Většina z nich je však dobře ukryta v lese. Jestliže se tedy budete pokoušet o jejich sčítání, zřejmě pokaždé dojdete k jinému výsledku.

TIP:Hora, z níž přehlédnete sever Čech aneb Klíč k Lužickým horám

Za dalšími skalními kazatelnami směřuje červeně značená trasa. Postupně při ní minete mohutný suk Lisovské skály a posléze působivé skalní město Malínské skály, tvořené skupinou několika mohutných věží i menších bloků. Z dostupného hlavního útvaru si můžete vychutnat takřka letecký pohled na okolní stráně Žďárských vrchů.

Kamenná škola v přírodě

Součástí zdejší oblasti je i poněkud neobvyklá škola v přírodě. Pod tímto pojmem si asi představíte skupinku městských dětí na organizovaném výletu našimi lesy. Tady však jde o vzdělávání úplně jiného druhu. Jako „horolezecká škola Vysočiny“ totiž často bývají označovány mohutné skalní útvary v blízkosti známé rekreační oblasti Milovského rybníka. První na trase jsou Dráteníčky, zvané též Drátník či Drátenická skála, jejichž téměř padesátimetrová stěna umožňuje lezecké výstupy nejrůznější obtížnosti. Zdola ji samozřejmě může obdivovat i ten, koho dobrodružství na laně vůbec neláká. Totéž platí i o Čtyřech palicích, vystupujících už nad opačným svahem údolí Svratky a nazvaných podle čtyř převislých horních výčnělků.

Poněkud jiná zvláštnost dala pojmenování dvěma nedalekým kamenným útvarům – Milovským a Rybenským Perničkám. Do jejich vrcholových plošinek se totiž zahlubují oválné skalní mísy přírodního původu, místně zvané perničky či pernice. Při návratu do Svratky se vám do cesty postaví ještě jedno mohutné skalisko Zkamenělý zámek, kde inspirací k romantickému pojmenování nebyly jen členité útvary, připomínající ruiny pohádkového hradu, ale také stopy (valy a příkopy) po někdejším hradišti.

Děravé Čertovy kazatelny

Některé skalní kazatelny zaujmou vskutku bizarním vzhledem, který vydatně dráždil už fantazii našich předků. Ta v mnohých útvarech viděla dílo pekelníků či jiných nadpřirozených bytostí, což se odráží i v jejich pojmenování. Jednu z nejpůsobivějších Čertových kazatelen si můžete prohlédnout v údolí Mže, přímo u silnice z Plzně do Radčic. Je součástí skalní stěny, tvořené usazenými horninami (arkózami a slepenci) karbonského stáří a zejména v partii pod tzv. Zámečkem zaujme spoustou výklenků, oken a dutin, vzniklých zvětráváním různě odolných hornin.

Na podobné skály jsou pak bohaté zejména vápencové krasové oblasti. Čertova kazatelna tak nechybí ani uprostřed Moravského krasu, kde se tento název nese úzký skalní ostroh, doslova prošpikovaný temnými děrami, jenž se nachází v blízkosti vchodu do Punkevních jeskyní.

Vyhlídkové dominanty

Čertovy kazatelny však nejsou jen výsadou tajuplného podzemí. Mnohé naopak patří k horským dominantám a při výstupu na jejich vrcholek vás čeká docela vydatná porce převýšení. Platí to i pro působivou Čertovu kazatelnu v lůně Rychlebských hor, jejíž vrcholový útes ční ze záplavy lesů vysoko nad dnem Račího údolí a je upraven jako vyhlídka. Také v sousedních pohořích najdete osamělé skály zvané Kazatelny, shodou okolností tvořené sněhově bílými a velice tvrdými křemenci. V Jeseníkách na Jestřábím hřbetu jsou nepřehlédnutelné cestou od Rejvízu a jeho Mechového jezírka, při výstupu na Králický Sněžník je zase minete při trase údolím horního toku řeky Moravy. Vyhlídkové jsou i některé další Čertovy kazatelny. V pošumavském údolí Vltavy se toto pojmenování vžilo například pro skalní hranu známé Čertovy stěny, říká se tak i členitému ostrohu na brdském kopci Plešivci nedaleko Jinců.

V Krkonoších si dominující kazatelny pochopitelně nemohl přivlastnit nikdo jiný, nežli sám vládce hor – Krakonoš. Název Krakonošova kazatelna zde nese jak nejvýše situovaná (1 490 m n. m.) žulová skalka na území naší republiky, vystupující nad strmým srázem Sněžných jam, tak mohutný útes (zvaný též Krakonošova hlava) nad údolní hlubinou Labského dolu. Menší kazatelnou však Krakonoš disponuje také v už poněkud odlehlém krkonošském podhůří – alespoň podle názvu pitoreskní skalky z červených permských pískovců na temeni vrchu Turov.

Uprostřed skalních měst

Největší koncentrací nejrůznějších kamenných hříček se ovšem vyznačují pískovcová skalní města na severu a východě Čech a jistě tak není žádným překvapením, že i v jejich útrobách se setkáte s řadou skalních kazatelen. Platí to jak pro Hruboskalské skalní město, Tiské a Broumovské stěny, tak i pro členité rokle Českého Švýcarska, Klokočských skal či Toulovcových maštalí. Často se chodí i na pískovcovou Kazatelnu uprostřed moravských Chřibů, vystupující vysoko nad údolím Kyjovky. Kdysi byla upravena na vyhlídku a zvýrazněna dvojramenným křížem.

Ve výčtu nejrůznějších kamenných kazatelen v chrámu naší přírody bychom samozřejmě mohli ještě dlouho pokračovat. Přinejmenším za zmínku stojí alespoň jeden z našich nejznámějších a nejdokonaleji vyvinutých žulových viklanů – pověstí opředená Husova kazatelna, skrytá v remízku poblíž Petrohradu na Sedlčansku.

Potěšitelné je, že většina z výše uvedených kamenných hříček je dostupná po turisticky značených cestách, mnohé z nich jsou také součástí chráněných území nebo byly vyhlášeny za přírodní památky.

  • Zdroj textu

    Příroda 7-8/2011

  • Zdroj fotografií

    Jan Vítek


Další články v sekci