Rangún: Zlaté město bez lamp

24.11.2014 - Magdaléna Vaculčiaková

Rangún, pětimilionové sídlo jihoasijské Barmy, oficiálně označované jako Myanmar, se pyšní stometrovou zlatou pagodou, nabízí čínský čaj zdarma a zve do ulic, kde se prodává jen jeden druh zboží


Reklama

Je neděle a v Rangúnu je klid. Nejvíce to žije v čajovnách. Místní lidé – Barmánci, Indové či příslušníci některé z více než 130 etnických menšin – posedávají u malinkatých stolečků a popíjejí. Na každém stole je zdarma k dispozici termoska s čínským zeleným čajem, který si můžete nalít, než vám donesou skutečný barmský černý čaj s kondenzovaným mlékem. 

Zlatá stúpa s Buddhovým vlasem

Jako každou neděli nosí lidé do jedné z desítek pagod ve městě obětní dary k Buddhovým nohám. Největší „frmol“ panuje u Šweitiguomské zlaté pagody, kterou místní buddhisté považují za svůj nejcennější monument, neboť je zde ukryt pramen Buddhových vlasů a další významné relikvie. Dva a půl tisíce let stará Zlatá stúpa měří na výšku 110 m a ze všech světových stran k ní vedou dlouhé schody. Podle buddhistické tradice si již u vstupu na schodiště musí návštěvníci zout boty. Kromě modlení zde věřící oblévají sochu Buddhy vodou a vyslovují u toho svá přání. Jde o tradiční rituál, který uvidíte ve všech pagodách a buddhistických chrámech napříč celou zemí. Podobně kouzelnou moc má prý také bušení do obrovských zvonů umístěných okolo stúpy. 

Před západem slunce se kolem zlaté pýchy Rangúnu hromadně zametá prach. Ženy i muži odění do dlouhých sukní, tzv. sarongů, obcházejí s košťaty v rukou celou stúpu, jako by šlo o jakési společenské setkání. V tu dobu se pagoda zahaluje do nejkrásnějšího hávu: poslední sluneční paprsky totiž dopadají na stovky zlatých desek a přesně na 4 531 diamantů. Ten nejdražší, 72karátový obr, je umístěn na samém vrcholu.

Pohled do soukromí 

Se západem slunce a zametením prachu ale život v Rangúnu nekončí – spíš naopak. Ve stáncích můžete ochutnat nejrůznější pokrmy a kterýkoliv prodejce vám mačetou ochotně rozbije kokosový ořech plný chladného mléka. 

Všechny dveře i okna se otevírají dokořán. Je nejteplejší měsíc v roce, duben, a v Rangúnu panuje čtyřicetistupňové horko. Jako všude v jihovýchodní Asii, i zde má pojem „soukromí“ úplně jiný význam, než na jaký jsme zvyklí. Není tak problém nahlédnout do pokoje, kde září televizní obrazovka a domácí sedí okolo na zemi. Paradoxy rozvojového světa. 

Přesto došlo v Barmě k velkému obratu a lidé už nesledují média ovládaná vojenskou juntou. Po doplňujících volbách se do parlamentu dostalo 42 zástupců opoziční strany Národní liga za demokracii a s nimi i disidentka Su Ťij, nositelka Nobelovy ceny za mír z roku 1991, kterou junta držela dlouhá léta v domácím vězení. 

Hodinková ulice

Než se v Rangúnu vrhnete do nakupování, je dobré se seznámit s místním obchodním systémem. Pokud si chcete obstarat třeba hodinky, musíte znát ulici, na které je prodávají – každá ulice totiž nabízí konkrétní zboží. „Hudební nástroje? Ty budou na jednapadesáté nebo třiapadesáté, asi spíš vlevo,“ vysvětluje zdejší prodavač a záhy se dozvídám, že nejlepší jogurty jsou zase na rohu 36. a Mahabandoola Garden Street, jen několik metrů od Suleonské pagody. I ta, stejně jako Šweitiguomský svatostánek, září zlatým leskem, a dokonce se o ní traduje, že je ještě starší než známá stúpa. 

Zájemci o barmskou minulost by neměli minout koloniální vilu kousek od jezera Kandawgyi. Žil v ní generál Aung San (otec Su Ťij), který nesl hlavní zásluhy na nezávislosti Barmy. Jejího vyhlášení se ale nedožil – v roce 1947 byl zastřelen. Po dlouhá léta se vila, přeměněná na muzeum, otevírala jen na pět hodin jediný den v roce, a to 19. července u příležitosti úmrtí tehdy pouze dvaatřicetiletého hrdiny. Od loňského března má však muzeum otevřeno celoročně, a tak jsem i v dubnu mohla obdivovat knihovnu se dvěma stovkami knih nebo jídelnu, jejíž stěny zdobí nespočet fotografií. 

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: archiv autorky, Tomáš Libenský

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tající ledy sice uvolňují cestu ledoborcům, pro běžné lodě však zůstává Severozápadní průjezd nedostupný. Poprvé tudy dokázal proplout Roald Amundsen při výpravě, jež započala roku 1903. 

Zajímavosti
Revue
Věda

Netopýři se kořistí pavouků stávají mnohem častěji, než si biologové dříve mysleli.

Příroda

Podle některých věděckých teorií existuje na Plutu skrytý podpovrchový kapalný oceán.

Vesmír
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907