Řecká vodní nádrž Kerkini: Jezero opeřených rybářů s podběrákem

14.09.2019 - Peter Krejzl

Řecké jezero Kerkini nabízí ornitologům nesčetná lákadla. Jedním z největších je pozorování pelikánů kadeřavých, kteří se kolem umělé vodní nádrže vyskytují po většinu roku. Když víte jak, můžete se k nim dostat prakticky na dosah

<p>Pouze pelikán australský mívá ještě delší zobák než pelikán kadeřavý</p>

Pouze pelikán australský mívá ještě delší zobák než pelikán kadeřavý


Reklama

Jezero Kerkini, ležící v severním Řecku jen pár kilometrů od bulharských hranic, určitě patří mezi nejdůležitější ornitologické oblasti tohoto státu. Přitom vlastně jde o umělou vodní nádrž, která vznikla v roce 1932 zatopením původních bažin řeky Strymon. V roce 1980 navíc Řekové vybudovali na jižním okraji jezera menší přehradu, aby tak udrželi konstantní výšku hladiny. Vzhledem k tomu, že nádrž leží v oblasti pravidelného tahu obrovského množství ptáků, podařilo se citlivým lidským zásahem vytvořit naprosto unikátní místo – ptačí ráj o rozloze přes 100 kilometrů čtverečních.

Šampion mnoha disciplín

Kerkini patří do seznamu tzv. ramsarských oblastí, tedy míst s chráněnými mokřady. Celkově je zde možné vidět až desetitisíce ptáků, jejichž lov je samozřejmě zakázán. Na jezeře a v jeho okolí lze pozorovat více než 200 ptačích druhů, ale také několik druhů žab, mloků, hadů, želv a samozřejmě i velké množství různého hmyzu. Na severu je vodní plocha ohraničena vysokými zasněženými horami a tak ani pohled na orla kroužícího nad vrcholky hor není neobvyklý.

Hlavním cílem mé cesty k jezeru byl pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), který patří k největším druhům pelikánů a také největším ptákům obecně. Hmotnost 9–15 kilogramů jej zároveň řadí k nejtěžším létajícím ptákům. Tak velké tělo pochopitelně potřebuje pořádná křídla, jejichž rozpětí může být v případě tohoto druhu i přes tři metry. Ostatně rovněž velikost zobáku staví pelikána kadeřavého do čela pomyslného žebříčku šampionů. Pouze pelikán australský (Pelecanus conspicillatus) mívá ještě delší zobák.

S rybami a v loďce

Pozorování pelikánů na jezeře Kerkini je relativně snadné. Ptáci se zdržují po celé vodní ploše, ale nejlépe se k nim dostanete v jižní části poblíž rybářských přístřešků. Tam je můžete vidět i ze vzdálenosti několika málo metrů. Navíc mohu doporučit způsob, jak ptáky přilákat ještě blíž. Když si od rybářů koupíte pár ryb, můžete pelikány krmit prakticky z ruky. A navíc budou všichni spokojení: vy budete mít zážitek, rybáři si vydělají nějaké peníze a pelikání se hezky a bez větší námahy nakrmí.

Další možností jak se dostat blíž, je vyrazit na výlet lodí. Zkušení rybáři dokážou za jízdy krmit pelikány a pozorovat tyto velké ptáky v letu je rovněž velký zážitek. Jejich pohyb vzduchem je totiž podobný jako u volavek – s krkem přilepeným těsně na tělo.

Daň za lovecké schopnosti

Pelikáni kadeřavý loví velmi zajímavým způsobem. Na rozdíl od ostatních druhů se totiž za rybami nepotápí, ale chytají je do vaku jako do velkého podběráku přímo na hladině. Ptáci dokážou také velmi účinně spolupracovat ve dvojicích nebo větších skupinách. Ryby obklíčí nebo zaženou na mělčinu a poté vyloví. Jejich trávení je dost rychlé, takže nemají problém „cpát“ se klidně celý den. Takto dokážou denně zkonzumovat jeden až dva kilogramy ryb.

Kořist polykají v celku a ve vaku si ji vždy připraví tak, aby ryba klouzala do krku hlavou dolů. Přesto zřejmě není nouze o různá poranění od ryb, sám jsem viděl několik pelikánů s viditelně potrhaným vakem.

Bezproblémové soužití s lidmi

Pelikán kadeřavý je ohroženým druhem, a proto je nutná jeho ochrana a respekt k životnímu prostředí. V tomto ohledu nám Řekové mohou jít příkladem – život u jezera je ukázkovým příkladem bezproblémového soužití lidí a zvířat. Zatímco u nás se nemohu zbavit dojmu, že každý vodní pták lovící ryby je pro českého rybáře nepřítelem číslo jedna, na jezeře Kerkini byly mé pocity mnohem pozitivnější. Nikdy jsem nezaznamenal ani náznak negativního chování lidí vůči zvířatům.

Rybáři mají své sítě natažené mezi kůly zabodnuté v rovnoměrné vzdálenosti od sebe a spojené jedním provazem. S oblibou se k nim slétají kormoráni, kteří se snaží přiživit na ulovených rybách. Asi jednou za hodinku, když už je počet kormoránů u sítě příliš velký, začne rybář třást provazem a melodicky u toho zpívá, čímž většinu strávníků donutí k odletu. Při vybírání sítí, kdy se u člunu hromadí jak pelikáni, tak kormoráni, si jich rybáři prostě nevšímají. Zřejmě všichni pochopili, že je to jejich přirozené chování a jen těžko ho lze změnit. Navíc jim pravděpodobně dochází, že ptáci lákají k jezeru mnoho turistů a ornitologů a dávají tak nepřímo vydělat i rybářům.

Pár tipů na cestu

Pokud byste se chtěli k jezeru Kerkini vydat, doporučuji cestu spíš v zimě. Sice je toto období na množství druhů a počty ptáků o něco chudší (stále jich tam jsou tisíce!), ale pelikáni kadeřaví jsou v tomto období nejfotogeničtější. Jejich vak bývá sytě oranžový až červený a také kadeře na temeni hlavy jsou nejvíce „natočené“. Z ornitologického hlediska stojí jezero za návštěvu prakticky v kteroukoli roční dobu.

Je zde vybudováno několik pozorovacích věží s informačními tabulemi, ale jinak je oblast volně přístupná a můžete se podívat prakticky kamkoliv. Velká část břehů jezera je ale bahnitá, takže si neberte sváteční šaty. Pro přesuny vozem do některých částí se doporučuje pohon na všechna kola (4×4).
Ubytovat se dá pohodlně a relativně levně v mnoha malých hotýlcích po celém obvodu jezera. Mnoho z nich nabízí rovněž lokální pochoutky a tak můžete ochutnat dobroty z místního buvolího masa a mléka.

TIP: Sídliště mořských lovců: Život v bílé kolonii

Jedinou menší komplikací, se kterou jsme se setkali, byli místní psi. Paradoxně ti toulaví vyskytující se u rybářských přístřešků byli absolutně v klidu. Ale jejich kolegové hlídající zemědělské usedlosti na východě jezera byli dost agresivní a několikrát tvrdě útočili na naše pomalu jedoucí vozidlo. Cykloturistiku bych tedy doporučoval jen v některých oblastech jezera a určitě trasu konzultoval s někým z místních lidí.

Na jezeře je možné v menší míře vidět i příbuzného pelikána bílého (Pelecanus onocrotalus), ohromné množství kormoránů, dále různé druhy potápek a velké množství dalších vodních ptáků.

Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus)

  • Řád: Veslonozí (Pelecaniformes)
  • Čeleď: Pelikánovití (Pelecanidae)
  • Výskyt: Jihovýchodní Evropa, jižní a jihozápadní Asie a severovýchodní Afrika. Výjimečně zalétá i do střední Evropy. Migrují jen na krátké vzdálenosti.
  • Období rozmnožování: Březen až duben.
  • Mláďata: Pelikáni kladou obvykle 2–3 vejce, na nichž samice sedí cca 40 dní. Mláďata již po týdnu plavou a během tří měsíců začínají létat. Pohlavně dospívají ve třech letech.
  • Starost o mláďata: V péči o mláďata se oba rodiče střídají. Zpočátku krmí natrávenou potravou.
  • Dospělec: Patří k největším pelikánům na světě. Dorůstá průměrně 170 cm, rozpětí křídel dosahuje přes 3 metry. Dospělý pelikán váží mezi 11 a 15 kilogramy. Charakteristickým znakem je mohutný zobák s velkým hrdelním vakem. Samec a samice se zbarvením neliší. Bývá často zaměňován za pelikána bílého. Pelikán kadeřavý má však kadeřavá pírka na temeni, světlou duhovku a malou lysinu kolem oka.
  • Potrava: Živí se téměř výhradně rybami. Denně spotřebuje okolo 1,2 kg ryb. Výjimečně žerou červy, brouky, vejce nebo mláďata vodních ptáků. Při lovu dokáží spolupracovat nejen mezi sebou, ale i s jinými druhy, například kormorány. Ryby chytá do svého vaku přímo na hladině; na rozdíl od ostatních druhů pelikánů se za nimi nepotápí.
  • Věk: Dožívají se až 30 let.
  • Způsob života: Pelikáni žijí v monogamních párech, pouze v období rozmnožování se shlukují do velkých hejn. Hnízda si staví většinou na vodních ostrovech, aby tak zamezili možnosti útoku predátorů. Nejrozsáhlejší kolonie čítající kole 1 500 párů se nachází na řeckém jezeře Mikri.
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Peter Krejzl

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Čingischánovo vraždění udělalo z hedvábné stezky paradoxně bezpečnější místo pro obchod.

Zajímavosti

Skupina trilobitů Ampyx priscus, společně zaplavených bahnem

Věda
Zajímavosti

Vlajky, jež astronauti vztyčili na Měsíci, mohly tamním podmínkám odolávat jen po symbolickou dobu. V přepočtu stály pouhých 650 korun

Vesmír

Babylon dnešní doby

V odlehlých údolích se během staletí vyvinuly stovky etnik s naprosto rozdílnou kulturou a jazykem. Jen s východní části ostrova (tedy nezávislým státem Papua-Nová Guinea) je spojeno celkem 841 různých jazyků a společně se západní Indonéskou půlkou se počet používaných nářečí šplhá k tisícovce. To je asi sedmina všech jazyků světa. Většinou z nich však nehovoří více než 1 000 lidí. Na východní polovině ostrova se proto lidé z různých kmenů dorozumívají prostřednictvím Tok Pisin – směsi místních dialektů a zkomolených výrazů z angličtiny. V západní části je společným dorozumívacím prostředkem indonéština.

Příroda

Ocenění za chemii si odnesl japonský tým, jenž vyzkoumal, že pětileté dítě denně vyprodukuje až půl litru slin.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907