Reklama


Řetěz dávných podmořských sopek je významnou dálnicí pro kytovce

11.10.2018 - Stanislav Mihulka

Členitý podmořský terén a ohromné množství planktonu lákají do Tasmanova moře velký počet kytovců


Reklama

Ostrov Tasmánie u australského pobřeží je známý přírodními rezervacemi, národními parky a řadou výjimečných druhů fauny i flóry, v čele s populárními tasmánskými čerty. Velmi zajímavé je ale i Tasmanovo moře, které leží mezi Tasmánií a Austrálií na jedné straně, a Novým Zélandem. Je to doslova ráj podmořské biodiverzity.

Australská výzkumná loď Investigator nedávno v Tasmanově moři, asi 400 kilometrů východně od Tasmánie, objevila mohutný řetěz dávných sopek na mořském dně. A vše nasvědčuje tomu, že tyto sopky slouží jako značky na rozsáhlé dálnici pro kytovce různých druhů. Mořské dno v těchto místech dosahuje hloubek kolem 5 tisíc metrů. Objevené sopky se přitom tyčí až do výšek kolem 3 kilometrů nad mořským dnem.

TIP: Pozůstatky katastrofy: Vědci objevili ohromný podmořský sesuv u Austrálie

Vědci z expedice tvrdí, že když se plavili nad zmíněným řetěz podmořských sopek, tak je během jediného dne navštívilo nejméně 28 různých keporkaků. Za nimi pak následovala skupina 60 až 80 kulohlavců černých. K hojnému výskytu velryb, a také mořských ptáků, v této oblasti přispívá i velmi početný mořský plankton

 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907