Rotunda ve Znojmě: Jaká tajemství skrývá galerie přemyslovských vládců?

17.11.2022 - Tomáš Syrovátka

Dnešní klenot románského stavitelství vůbec nemusel existovat. Památka evropského významu přežila jen náhodou. To, co skrývala, představuje hádanku dodnes. Kdo, kdy, koho a proč na jejích stěnách vymaloval?

<p>Národní kulturní památka rotunda svaté Kateřiny stojí v areálu přemyslovského hradu ve Znojmě. <em>(foto: Pixabay, CC0)</em></p>

Národní kulturní památka rotunda svaté Kateřiny stojí v areálu přemyslovského hradu ve Znojmě. (foto: Pixabay, CC0)


Reklama

Výhodné místo nad řekou Dyjí neuniklo lidské pozornosti už v době kamenné. Stála zde hradiště nejrůznějších kultur. Už někdy na přelomu 11. a 12. století zde vyrostl knížecí hrad Přemyslovců a do této doby řadíme také vznik rotundy. Šlo o zlatou éru Znojma. Vždyť Konrád I., který se už od roku 1061 honosil titulem kníže znojemský, usedl roku 1092 dokonce na pražský stolec českého knížete!

Kostel pro vepře

Nechybělo mnoho a do rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě bychom se podívat nemohli. Za její pustošení přitom nemohly války či jiné katastrofy, ale obyčejná proměna doby a zapomnění. Kdysi se přitom svatostánek těšil mimořádnému významu v kontextu celého přemyslovského státu. Víme ale, že už ve 13. století stál ve Znojmě také kostel sv. Michala, který význam nedostačující rotundy zcela zastínil.

Katastrofa pro tuto architektonickou perlu přišla v novověku. Znojemští měšťané hodlali ve velkém vařit pivo. Kde? Bohužel v arálu někdejšího hradu. Staré muselo ustoupit novému, a proto se nemilosrdně bouralo. Takřka jediná zbyla právě rotunda. S žádnou pietou se s ní však nezacházelo a sloužila dokonce jako prasečinec. A to nejhorší mělo teprve přijít.

Románské zdivo se probourávalo, okna naopak zazdívala, aby se někdejší příbytek boží proměnil ve výčep s tančírnou. Tou dobou se už však probouzel jak zájem o historii, tak národní cítění. Už na začátku 19. století se našly osvícené hlavy, které si pro jednu z nejstarších stavebních památek u nás přály lepší budoucnost. Například místní farář Gollinger pozvedl hlas proti tomu, že místo, kde se při muzice popíjí, skrývá vzácné ranně středověké nástěnné malby. Jejich význam sice nerozluštil správně, ale není divu. Nad tím, co výjevy představují, tápeme dodnes...

Když se nedařilo vyhnat z rotundy pivaře a tanečníky, snažily se osvícené hlavy alespoň zachovat pro budoucnost zprávu o slavné minulosti. Tak v šedesátých letech 19. století vznikly kopie, které vytvořil Mořic Trapp z Moravského muzea v Brně. Díky němu se zprávy o znojemském unikátu dostaly i za hranice země, když se reprodukce vystavovaly například v Rusku! Mezítím se hospoda proměnila ve výrobnu košíků. Nakonec se městu podařilo dostat ji do vlastnictví a na konci 19. století se konečně začaly malby restaurovat. K odbornému a důslednému zásahu památkářů však došlo až po druhé světové válce.

Zájem nacistů

Malby ve znojemském kostelíku paradoxně nepřitahovaly jen české vlastence, ale těšily se i pozornosti nacistů. Od začátku se totiž rojily spekulace, co výjevy vlastně zobrazují. Již zmiňovaný farář Gollinger popustil uzdu fantazii a roku 1821 zveřejnil názor, že dávný umělec v éře na přelomu mezi pohanstvím a křesťanstvím vymaloval bojovnice s kopími. Viděl ve figurách nordické bohyně a považoval tedy rotundu za památku germánskou, nikoli slovanskou. Když se sudetské oblasti dostaly v roce 1938 do rukou nacistů, přijela do Znojma expedice, která se měla vyobrazeními zabývat. Podrobnější průzkum ale nesvědčil o germánské či nordické tradici. Naopak. Objevovaly se motivy typicky slovanské. 

Nacisté museli spolknout zklamání. Vědci tehdy každopádně napáchali víc škody než užitku, potože odjeli od započaté práce. Rozvíjet povědomí o slavné historii slovanského státu, to nebyl úkol pro soudobou vědu. Němci záhadné malby nerozluštili, ale ani my dnes nevíme o moc více. Znojemská rotudna nepřestává lákat vykladače toužící po převratném převyprávění nejstarších dějin. Kdybychom věděli, koho neznámý mistr vypodobnil, mohlo by to vrhnout nové světlo na dramata, rozbroje a násilnosti v přemyslovském rodě.

Kdo to maloval?

Podrobný rozbor jednotlivých výjevů vedl odborníky k předpokladu, že autorem výzdoby není jedna osoba, ale hned několik malířů. To ale nic nemění na tom, že jméno prvního významného výtvarného umělce našeho středověku neznáme. Škoda. Vytvořil totiž na svou dobu mimořádně kvalitní dílo. Kdo to mohl být?

Badatel Václav Tatíček uvažuje o posledním opatovi sázavského kláštera Božetěchovi. O něm víme z dobových pramenů poměrně hodně. Výtvarným talentem skutečně oplýval. Nakonec si však rozhněval biskupa a ten mu uložil obzvlášť těžké pokání. Neposlušný řeholník kráčel pěšky do Říma a na ramenou vláčel vlastnoručně vyrobený kříž s vyřezaným Kristem. 

Opravdu vděčíme za nádhernou podívanou ve Znojmě právě jemu? Málokdo v tehdejších Čechách a na Moravě svedl to, co on. Je tu ale jedna velká chyba. Božetěch zemřel dříve, než podle předpokladů vznikly výjevy v rotundě. K tomu mělo podle dochovaného nápisu dojít až roku 1134 z popudu tehdejšího knížete takzvaného „znojemského údělu“, Konráda II. Ten dal zřejmě tohoto roku vybudovat v rotudně zaklenutý strop a snad ji také nechal vyzdobit.

Letopočet byl pro něj navíc velmi významný. Toho roku se mohl po předešlém věznění a vyhnanství vrátit do svého znojemského úřadu. Měl tedy jistě důvod jak pro bohulibý čin, tak pro snahu vybudovat okázalý symbol své moci. Opravdu však vznikly malby teprve tehdy? Nemohlo k tomu dojít dřív?

V každém případě představuje nástěnná výzdoba ve Znojmě výjimečný poklad v kontextu celé střední Evropy. Návštěvník se ocitne doslova v obklopení výjevů. Co na nich rozpoznáváme? Vespod rodokmen Krista, o něco výš výjevy z českých pověstí. Na příběh Libuše a Přemysla navazuje pravděpodobně panteon přemyslovských vladařů. A na kopuli? Nebeský Jeruzalém. České dějiny jsou zde chápány jako součást křesťanského pojetí světa.

Tajemní Přemyslovci

Na tom, že se v kruhové stavbě rotundy díváme na plejádu přemyslovských panovníků, se historici skutečně shodují. Větší otazník však vyvstává, když se začneme ptát, jaké další členy rodu na stěnách vidíme. Nebo jde o někoho jiného než o Přemyslovce? Zde už se výklady neshodují. Snad se naším zrakům předvádějí pouze další významní muži té doby. Nabízí se ale logické vysvětlení: nemohlo by jít o následníky trůnu?

S takovouto odvážnou teorií přichází ve svých publikacích Václav Tatíček. A nachází přesný rok, kdy mohl být výjev aktuální. To datum zní 1091. V tento rok by byl posledním vyobrazeným v řadě panovníků kníže Konrád I., který dokonce i nakrátko usedl na pražský trůn. Byl zadavatelem právě on? Proto stojí jako poslední v řadě vladařů? A jsou za ním vyobrazeni všichni žijící dědicové jeden po druhém? Proč by ovšem Konrád I. výmalbu inicioval a jaký by měla smysl? 

Právě v tomto roce zuřil konflikt o následnictví a hrozil bratrovražedný boj. Chtěl snad zadavatel před jednáním ve Znojmě připravit podívanou, která měla dát ostatním výchovnou lekci? Chtěl ukázat linii přemyslovských vládců na pozadí Kristova rodokmenu, starých pověstí a doslova na dotek od nebeského Jeruzeléma? Měla to být výzva k jednotě?

TIP: Nedobytný hrad z mramoru: Na Pernštejnu si vylámali zuby také Švédové

Ještě jedna úvaha tuto teorii podle Václava Tatíčka podporuje. Některé z postav na malbě mají štít obráceně. Má to být znamení hanby těch, kteří se provinili proti jednotě? Vždyť jedním z mužů, kteří drží štít ob k pozorovateli vnitřní stranou, je pravděpodobně Boleslav II., který měl na svědomí vyvraždění Slavníkovců v Libici. Vnímal to zadavatel fresky jako bratrovražedný boj, před nímž chtěl varovat? Možná, že postavy na stěnách znojemské rotundy zachycují atmosféru dramatických chvil, kdy se rozhodovalo o jednotě či rozpolcení společnosti. Pohled na galerii předků jako by potomkům pokládal otázku: „A jak se do dějin zapíšeš ty? Jako ten, kdo dával přednost vyššímu zájmu před vlastní ambicí, nebo jako ten, kdo se provinil slepým egoismem?“

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V aréně římského Kolosea bojovali vedle exotických zvířat také jezevčíci. (foto: Unsplash, Katie BernotskyCC0)

Věda

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Trosky Reichstagu jen pár dní po skončení bojů. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War MuseumsCC0)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907