Sardinie: Středomořský Karibik se pyšní předlouhou historií
Přezdívku „Karibik ve Středomoří“ si druhý největší ostrov Středozemního moře vysloužil díky mimořádně průzračným vodám. Stejně přitažlivým turistickým lákadlem se však staly i tisíce záhadných kamenných staveb, jež po sobě zanechala někdejší starověká civilizace
Původ současných Sardiňanů, o nichž se v turistických průvodcích často mluví jako o „hrdém národě“, dodnes obestírá tajemství. Nevíme přesně, kdy a odkud první lidé na Sardinii dorazili, archeologické nálezy však napovídají, že k tomu došlo již v průběhu středního paleolitu. Ostrov o rozloze Moravy, který má dnes zhruba tolik obyvatel jako Praha, se během následujících tisíciletí stával cílem různých migračních vln a jednotlivá etnika se mísila (viz Stručné dějiny). Zřejmě nejvíc stop pak po sobě zanechala tzv. kultura nuragů, s kořeny pravděpodobně na severu Afriky.
Záhadné megality
V období jejího největšího rozkvětu, zhruba v letech 1800–1100 let př. n. l., vyrůstaly jako houby po dešti megalitické kamenné stavby, jejichž přesný účel se dosud nepodařilo zcela objasnit. Podle historiků mohlo jít o obranné tvrze, sídla králů či chrámy. Vzhledem k jejich značnému počtu se ovšem badatelé nejčastěji kloní k názoru, že se jednalo o běžná obydlí.
Uvedené hypotéze by odpovídala i rozmanitost staveb: Jejich společný znak představuje tvar komolých kuželů, ale ty největší – tyčící se do výšky až dvaceti metrů – uvnitř ukrývají i schodiště či důmyslně propojené místnosti. V některých se dochovalo rovněž původní vybavení, například pískovcový trůn.
Ráj stoletých
Není vyloučeno, že právě mísení kulturních a etnických vlivů přineslo Sardiňanům jejich současný post nejen evropských, nýbrž dokonce světových premiantů, pokud jde o průměrný věk dožití. Jako „ráj dlouhověkosti“ se tradičně označuje Japonsko, ale nejnovější statistiky posunuly italský ostrov do čela pětice tzv. modrých zón, tedy oblastí s nejvyšším podílem stoletých obyvatel.
TIP: Chcete bydlet na prosluněné Sardinii? Radnice zde nabízí domy za 1 euro
Důvod může spočívat kromě jiného v izolovanosti, jež umožnila uchovat původní životní styl – a později přinesla i další výhodné podněty: Kvůli spojení s okolním světem moderním Sardiňanům nezbylo než velmi rychle ovládnout digitální technologie, takže počátkem 90. let byla na ostrově mimo jiné spuštěna první italská webová stránka a rovněž se tam zrodil první evropský on-line deník. I díky popsaným faktorům patří současná sardinská ekonomika mezi nejvýkonnější na jih od Říma, přestože jde o jediný italský region postrádající dálnice a příjmy do tamní kasy plynou primárně ze zemědělství. Ostrov například představuje největšího globálního producenta sýra pecorino: Mléko pro jeho výrobu poskytují čtyři miliony ovcí, kterých tak na Sardinii žije téměř třikrát víc než lidí.
Mohla to být Atlantida?
Hypotéz, kde ležela bájná Atlantida, existují desítky a právě Sardinie patří mezi horké favority. Teorie italského novináře Sergia Fraua z roku 2002 ztotožňuje tzv. Herkulovy sloupy, za nimiž se měla oblast nacházet, se Sicilským průlivem. A někdejší vyspělou civilizaci podle něj představovala kultura nuragů. Dodnes přitom skutečně nevíme, co zapříčinilo její pád, a nelze vyloučit, že ostrov kdysi zasáhla ničivá vlna tsunami, což by rovněž odpovídalo Homérovu popisu. Ti, kdo katastrofu přežili, pak podle Frauovy teorie dopluli k italské pevnině a založili tam etruskou civilizaci.
Stručné dějiny
Nejstarší osídlení Sardinie se datuje již do pravěku a nálezy opracovaných oblázků dokládají, že tam první vyspělé kultury vznikaly už v neolitu. Starověk pak přinesl mísení různých etnik, přicházejících nejčastěji z východního Středomoří, případně ze severu Afriky, kde měli zřejmě kořeny i budoucí tvůrci slavných kamenných nuragů. Na Sardinii připluli kolem roku 1800 př. n. l. a jejich nadvláda trvala necelé tisíciletí. Poté je postupně vytlačovali Féničané, Kartáginci a nakonec Římané, kteří v roce 227 př. n. l. učinili z ostrova svou provincii a spravovali jej až do 5. století.
Rozpůlený ostrov
Po pádu Západořímské říše se Sardinie stala součástí rychle vzkvétající Byzance, tehdy však již narůstala touha po samostatnosti a přibližně od 9. století usilovali Sardiňané o nezávislost – což se pochopitelně nelíbilo pevninské Itálii, kde se mezitím rozšiřoval vliv Pisy a Janova. Spor o strategický ostrov vyústil roku 1258 v jeho rozdělení na dvě části: Janov získal sever, Pise připadl jih.
Nicméně už o čtyřicet let později bylo všechno jinak, když se Sardinie ocitla v hledáčku španělské dynastie Aragonců. V roce 1323 si ostrov podmanil král Alfonso Aragonský a za úřední jazyk prohlásil katalánštinu, čímž započala španělská nadvláda trvající až do 18. století.
Zpět pod italská křídla
Do italských rukou, konkrétně pod Sardinsko-piemontské království, se Sardinie vrátila v roce 1717, po skončení válek o španělské dědictví. Od roku 1948 má status italské autonomní oblasti, nicméně úplnou samostatnost, o kterou v průběhu dějin usilovali, tamní obyvatelé nikdy nezískali.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 1 628 400
- očekávaná doba dožití: 82 let
- průměrný počet dětí: 1,1 na ženu
- věková struktura: 13,5 % obyvatel do 17 let, 24,4 % obyvatel starších 65 let
- městské obyvatelstvo: Cagliari má 150 000 obyvatel
- náboženství: 69 % katolíci, 13 % ostatní, 9 % bez vyznání, 5 % ateisté, 2 % protestanti, 2 % evangelíci
- oficiální jazyk: italština
- obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 4 %
- gramotnost: 98 %.
Politika
- státní zřízení: autonomní oblast Itálie
- volby: italské regionální volby se konají jednou za pět let
Ekonomika
- HDP na hlavu: 21 340 eur, podle odhadu z roku 2019 (ČR – 31 600 eur)
- měna: euro
Geografie
- rozloha: 47 783 km², asi jako Morava
- charakter území: rozmanitý hornatý terén s členitým pobřežím
- podnebí: středomořské, s teplými a suchými léty a mírnými zimami; až 300 slunečních dní v roce
- min. noční / max. denní teploty (°C) v Cagliari: leden–březen 5/16, duben–červen 8/27, červenec–září 17/30, říjen až prosinec 6/21
- nejvyšší bod: Punta La Marmora, 1 834 m n. m.