Saturnův ledový měsíc Enceladus možná ukrývá recept na mimozemský život
Saturnův měsíc Enceladus znovu budí pozornost vědců: archivní data sondy Cassini odhalila v jeho vodních gejzírech komplexní organické molekuly, které by mohly naznačovat přítomnost chemie potřebné pro vznik života.
Saturnův malý měsíc Enceladus se znovu dostává do centra zájmu vědců – a tentokrát jde o jednu z nejzásadnějších otázek: může hostit život? Nedávná analýza archivních dat z legendární sondy Cassini odhalila v gejzírech vody tryskajících z povrchu měsíce komplexní organické molekuly, které na Zemi hrají roli při vzniku základních stavebních kamenů života.
Poklad ukrytý v archivu
Enceladus má průměr jen asi 500 km, ale pod jeho ledovou krustou se ukrývá globální oceán kapalné vody. Už v roce 2005 Cassini zjistila, že z rozsáhlých prasklin – přezdívaných „tygří pruhy“ – tryskají do vesmíru mohutné vodní gejzíry. Část materiálu se snáší zpět na povrch měsíce, ale velká část uniká do vesmíru a vytváří rozptýlený E-prstenec obklopující Saturn.
Při průletech touto oblastí sbírala Cassini ledová zrna, která obsahovala nejen vodu, ale i organické látky – tedy sloučeniny na bázi uhlíku. Už tehdy šlo o senzaci, protože přítomnost těchto molekul naznačovala, že Enceladus by mohl být astrobiologicky zajímavý svět.
Mise Cassini skončila v roce 2017, ale její data jsou stále zdrojem nových objevů. Astronom Nozair Khawaja, působící na berlínské Svobodné univerzitě, se vrátil k měřením z Cosmic Dust Analyzeru (CDA) z roku 2008. Společně s kolegy se vědci zaměřili na ledová zrna přímo z gejzírů, která do analyzátoru narážela rychlostí 18 km/s, což bylo o 6 km/s vyšší rychlostí, než při sběru vzorků v Saturnově E-prstenci. Vyšší rychlost nárazu paradoxně umožnila lépe rozlišit složení ledových zrn, protože molekuly vody nevytvářely shluky, které dříve překrývaly signál jemnějších organických sloučenin.
Nová analýza ukazuje, že organické molekuly z E-prstence i z gejzírů mají stejný původ – oceán Enceladu. Vědci navíc odhalili i dosud neznámé typy organických látek, například alifatické sloučeniny, cyklické estery, ethery a pravděpodobně i dusíkaté a kyslíkaté deriváty. Na Zemi jsou tyto molekuly součástí chemických reakcí vedoucích ke vzniku aminokyselin a dalších klíčových složek života.
Klíčový spor
Existuje však komplikace: jiný výzkum vedený Grace Richardsovou z římského INAF naznačuje, že intenzivní radiace v okolí Saturnu může podobné organické molekuly vytvářet i na povrchu Enceladu, zejména v oblasti „tygřích pruhů“. Pokud by to byla pravda, část molekul z gejzírů by nemusela pocházet z oceánu, ale z chemických reakcí v povrchovém ledu.
Jednoznačnou odpověď může přinést až přímý odběr vzorků z povrchu Enceladu. Evropská kosmická agentura proto zvažuje ambiciózní misi zahrnující orbiter a lander, která by mohla dorazit k Enceladu kolem roku 2054. Teprve „přímý dotyk“ s ledem může ukázat, zda pod jeho krustou skutečně probíhá chemie směřující k životu.
Enceladus splňuje několik klíčových podmínek pro potenciální život: pod jeho ledovou skořápkou se ukrývá kapalná voda a měsíc disponuje i potřebným zdrojem energie v podobě hydrotermálních průduchů. Potvrzená přítomnost komplexních organických molekul je dalším důležitým dílkem do skládačky možného mimozemského života. Saturnův ledový měsíc se tak rázem stává jedním z nejlepších míst ve Sluneční soustavě, kde by se mohl existovat mimozemský život.
