Šaty, které nestárnou: Cesta k eleganci pánského obleku

02.07.2021 - David Bimka

Zatímco dámská móda podléhá turbulentním změnám od sezony k sezoně a barvy, styly či střihy se objevují v nečekaných kombinacích, u pánů nic podobného neplatí. Jako by jejich oděv ustrnul v čase – jeho základní střih se nezměnil už nejméně sto padesát let

<p>Trojdílný oblek sestávající z kalhot, vestičky a saka, doplněný kravatou a kapesníčkem, představuje nejformálnější, ale současně nejelegantnější možné oblečení. </p>

Trojdílný oblek sestávající z kalhot, vestičky a saka, doplněný kravatou a kapesníčkem, představuje nejformálnější, ale současně nejelegantnější možné oblečení. 


Reklama

Sedmdesátá léta 18. století představují poslední éru, kdy došlo k neobyčejnému vzepětí barevné a rozpustilé mužské módy. Cestovat po Itálii, číst velká díla literatury, objevovat antiku i mistry renesance patřilo v té době k povinnostem každého mladého gentlemana z lepší francouzské rodiny. Tito zcestovalí světáci se začali sdružovat do neformálního klubu, jehož členům se posměšně přezdívalo „makaroni“. Vysoké napudrované paruky, přiléhavé kabáty a kalhoty a zářivé barvy se staly velkolepou, nicméně definitivní tečkou za pánskými módními výstřelky. Nastupující osvícenství přálo především střízlivosti a decentnosti, zatímco barokní rozpustilost nadobro zemřela. 

Přelom v módě přišel současně s přelomem mocenským. Británie setřásla svoji zaostalost a vykročila na cestu k supervelmoci, kdežto francouzský dvůr se zasekl ve škrobenosti a paruky tam přežívaly déle než u sousedů za La Manchem. Na ostrovech se mezitím u dvora a obecně ve vyšších vrstvách rozvinuly sportovní tradice – a s nimi nové, praktické šaty. Hon na lišku provázely vypasované červené kabátky, které neomezovaly jezdce. Lovci s puškami si oblíbili volnější kabáty, jež byly praktické, teplé a ozdoby nepotřebovaly. Anglický časopis The Sporting Magazine vycházející od roku 1793 vyobrazil hráče tenisu a kriketu v bílých dresech, zatímco golfisté oblékli červenou. Zrodily se pohodlné a zároveň společensky akceptovatelné šaty – a naplnily se tak dva požadavky, které se dřív vylučovaly. 

Venkovan jako ideál

Ideálem Angličanů se stal venkovský šlechtic. K jeho obrazu ovšem samet či brokát neladil, a tak i skutečně bohatí lidé oblékli materiál chudých – vlnu. K typickým kratochvílím aristokracie patřila v té době jízda na koni a ranní vyjížďka se považovala za vhodný doplněk životního stylu gentlemanů. Dokonce i ti, kteří se na temperamentní zvířata báli sednout, se v zájmu udržení společenské pozice alespoň na oko oblékali do nových „sportovních“ střihů bez přemíry ozdob. V první třetině 18. století se kombinace vestičky a fraku změnila ve společenský standard šlechty. 

A tehdy se také zrodila tradice módních ikon, jež udávají v odívání směr. Jednou z prvních se stal princ a pozdější britský monarcha Jiří IV. (1762–1830). Svoji zálibu v kvalitním oblékání vycizeloval pod vedením génia, který v dějinách pánské módy předtím ani později nenašel konkurenci – touto utvářející silou byl „první dandy“ George Bryan Brummel, zvaný Beau (viz První dandy). Rozvoji jednoduchých a přiléhavých střihů paradoxně napomohly i napoleonské války, protože všudypřítomná militarizace umožnila používat slavnostní uniformu jako přijatelný společenský oděv, jejž pak civilisté dychtivě napodobovali. 

Elegantní styl si však záhy oblíbily i střední vrstvy. V 19. století prošla móda naprostou demokratizací: Textilní továrny chrlily látky dobré kvality, které si mohl dovolit každý trochu movitější člověk. V pavilonech Světové výstavy uspořádané v roce 1851 v Londýně se poprvé skutečně masově promísili lidé všech společenských vrstev. A nově zbohatlá střední třída se chtěla oblékat stejně dobře jako okolo se promenující šlechta. 

Proměny fraku

Okolo roku 1870 už se frak – původně pohodlný vycházkový oděv – přesunul do kategorie velmi formálních obleků, jež si mohl vzít například ministerský předseda na audienci ke králi nebo bohatý džentlmen na svatbu. Touha po větší eleganci a současně uvolněnosti dala vzniknout smokingu, obleku bez šosů a s širokými klopami. Anglické slovo „smoke“, tedy „kouřit“, hrálo v tomto případě podstatnou roli: Nový typ oděvu se stal nepostradatelným pro pány navštěvující svůj oblíbený kuřácký klub. Postupem času pak začal být i „uvolněný“ smoking přijatelný pro slavnostní večeře, zatímco fraku zůstalo výsadní místo v opeře. 

Velkou inspiraci představoval na tomto poli britský princ a pozdější král Eduard VII. (1841–1910). Byl milovníkem módy a elegance, zato však mnohem menším přítelem sportu. Poměrně brzy si tudíž vypěstoval objemný pas a na svrchnících si musel začít rozepínat dolní knoflík. To okamžitě vyvolalo vlnu kopírování nejen na celém anglickém dvoře, ale i ve zbytku Evropy. Panovník tak nechtěně založil tradici, která se stala železným pravidlem – spodní knoflík saka zůstává vždy nedopnutý

Střih obleku, jaký běžně vidíme na ulicích dnes, vychází ze smokingu a svět pánské módy dobyl okolo roku 1900. Během následujících třiceti let se pak vyčlenily tři formalizované styly, jež přetrvaly dosud: italský (vypasovaný, švihácký), anglický (středně vypasovaný, elegantní) a americký (volný, konzervativní). 

Nové impulzy

Od 20. let minulého století se obleky téměř nezměnily. Liší se jen detaily, jako například šířka saka a nohavic. Zatímco předválečná doba upřednostňovala u saka široký střih a dvě řady knoflíků, které zdůrazňovaly mohutnost a maskulinitu, poválečné střihy se snažily především podtrhnout přirozenou linii těla. 

TIP: Vycpaný poklopec a menstruační košile: Krátká historie spodního prádla

Dnešní obleky jsou někdy až legračně upnuté a ty volnočasové se zbavují formálnosti – například kalhoty bývají krátké, aby vynikly pestrobarevné ponožky a nablýskané boty. Pokud si tedy ponožky do bot vezmete… A vyrážíte-li na zábavu s přáteli, můžete směle zkombinovat sako a tričko – a dopustit se tak hříchu, který by byl ještě před pěti lety nemyslitelný. Pánská móda představuje tak trochu paradox: Neustále se vyvíjí, ale její osvědčené jádro zůstává stejné. 

První dandy

Původ slova „dandy“ neznáme, používalo se však ve spojitosti s perfektně oblečenými mladými muži především ze středních vrstev, kteří se snažili napodobit život šlechty. Dokonalým ztělesněním tohoto označení se stal George Bryan Brummel (1778–1840) zvaný Beau. Vyrostl v zámožné středostavovské rodině a dostalo se mu exkluzivního vzdělání na školách v Etonu a v Oxfordu. Později byl přijat k husarům a jako člen regimentu se na plese poprvé setkal s princem Jiřím IV., jenž okamžitě podlehl síle jeho osobnosti. Chytrý, zábavný a vzdělaný Brummel byl už v té době známý jako velký parádník a jeho přátelství s následníkem trůnu z něj udělalo arbitra módy pro celou Evropu. Opovrhoval parukami, krátkými kalhotami a podkolenkami, které tak definitivně zmizely z šatníku členů dvora, a ideál „venkovského džentlmena“ se mohl naplno rozvinout. 

Brummel preferoval jednoduchý styl založený na dlouhých přiléhavých tmavých kalhotách a fraku, jejž zdobily pouze lesklé knoflíky, inspirované uniformou. Tento druh oděvu se později proměnil v dosud populární blejzr. Jako výrazný prvek prosadil Beau vázanku, a založil tak standard společenského oblečení, který přetrval dodnes.

TIP: Módní trendy: 100 let pánských plavek ve třech minutách

Brummelova posedlost dokonalým zevnějškem se však netýkala jen šatů. Jeho zvyk neustále si čistit zuby, holit se a každý den se mýt se ve vyšší společnosti ujal jako minimální přijatelný základ osobní hygieny. Módní ikonou pak „první dandy“ zůstal i poté, co jeho přátelství s princem skončilo. 

Naneštěstí, kontakt s džentlmeny vnesl do Brummelova života i hazard, což ho přivedlo na mizinu a následně do vězení pro dlužníky. Zemřel nakonec bez haléře a zničený syfilidou v ústavu pro choromyslné ve francouzském Caen.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ivanov byl rozhodnutý oplodnit ženy šimpanzím spermatem bez toho, že by jim prozradil, oč jde.

Zajímavosti

Kavachi je jednou z nejaktivnějších podvodních sopek Tichého oceánu.

Věda
Historie

Sugestivně tvarovaná reflexní mlhovina IC 2118 ze souhvězdí Oriona, zcela pochopitelně známější pod názvem Hlava čarodějnice, září především odraženým světlem hvězdy Rigel, kterou upřeně „sleduje“.

Vesmír

Srovnání velikostí sovětských obrněnců v památníku v pevnosti Brest. Zleva SU-100, T-44, T-34/85 a ISU-152.

Válka

Před 130 až 115 tisíci lety zase na našem území panovalo vlhké středomořské podnebí. Hladina moře v té době stoupla natolik, že se ze Skandinávie stal ostrov.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907