Sekaná pro Abwehr: Jak se rodila dezinformační operace Mincemeat

19.06.2018 - Roman Petz

V lednu 1943 se Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill dohodli, že nejbližším cílem Spojenců se stane Sicílie. K přesvědčení nepřítele, že vylodění proběhne jinde, sloužila rozsáhlá klamná kampaň, jejíž technicky i zpravodajsky nejnáročnější součástí se stala operace Mincemeat, v překladu „sekaná“

<p>Churchill se sešel s Rooseveltem v lednu 1943 v Casablance. Shodli se, že vítězství v Africe je třeba využít a co nejrychleji se vylodit v Evropě</p>

Churchill se sešel s Rooseveltem v lednu 1943 v Casablance. Shodli se, že vítězství v Africe je třeba využít a co nejrychleji se vylodit v Evropě


Reklama

Během vrcholného britsko-amerického setkání v Casablance se s konečnou platností rozhodlo o tom, kam bude v nejbližší době směřovat spojenecké válečné úsilí. Do té doby zástupci britské generality soudili, že vítězství v severní Africe by se mělo co nejrychleji využít k invazi na Apeninský poloostrov, Churchill prosazoval útok přes Balkán, zatímco Američané preferovali vylodění přes průliv La Manche do Francie. Všichni se shodli na tom, že po skončení afrického tažení nemohou spojenecká vojska zůstat v nečinnosti, ale musí někde zaútočit.

Kudy do Evropy?

Ve Středomoří přicházely v úvahu dvě varianty: první představovala obsazení ostrovů Sardinie a Korsika, čímž by si Spojenci vytvořili předpoklady pro invazi do Itálie a jižní Francie. Výrazně by se také zlepšila možnost bombardování jižních oblastí Německa. Druhou variantou, která nakonec zvítězila, se stalo obsazení Sicílie jako odrazového můstku pro útok na italskou pevninu. Z hlediska utajení plánu dalšího postupu byly Spojencům jasné dvě věci: přípravy na vyloďovací operaci tak velkého rozsahu nelze před Němci skrýt a Sicílie se nesmí nepříteli jevit jako nejpravděpodobnější cíl.

Aby Spojenci přesvědčili nepřítele, že k invazi dojde současně v Řecku a na Sardinii, rozběhli mohutnou dezinformační kampaň pod krycím označením operace Barclay. Na středomořském bojišti zdánlivě operovala 12. armáda tvořená dvanácti divizemi. Velitelské struktury tohoto fiktivního uskupení udržovaly intenzivní rádiový provoz, o kterém se předpokládalo, že jej nepřítel odposlouchává. Vlastní dislokace 12. armády v prostoru východního Středomoří podporovala předpoklad, že bude vysazena na pobřeží Řecka. Stejný dojem měla vyvolat i Londýnem nařízená aktivita členů řeckého hnutí odporu zaměřená na systematické ničení železničních tratí, které by mohly být využity k přísunu německých posil na invazní pláže. 

Rodí se plán

K vylodění dojde v Řecku a na Sardinii – o tom měly Němce přesvědčit také jakoby náhodou získané tajné informace. Hlavní problém představoval postup, jak je Němcům vhodným způsobem „naservírovat“. Důstojník královského letectva Charles Cholmondeley přišel s návrhem shodit nad okupovanou Evropou z letadla mrtvolu na nefunkčním padáku. Fiktivní agent by byl vybaven radiostanicí, kterou by Němci (možná) využili ke zpravodajské hře, v rámci které by jim Britové podsunuli klamné informace.

TIP: Ženy špionky: Půvab ve službách rozvědky

Výbor pro kontrašpionážní a klamné operace označil tento plán za neproveditelný, ale jeden z jeho členů, korvetní kapitán Ewen Montagu, začal přesto pracovat na jeho uskutečnitelné verzi. Během plánování došlo nejprve k výměně radiostanice za složku s tajnými písemnostmi a následně k umístění mrtvého kurýra do nafukovací záchranné vesty na moři. Zpočátku se počítalo s vysazením z hydroplánu, později dostala přednost méně nápadná ponorka.

Místem vysazení mrtvého kurýra se měly stát španělské pobřežní vody poblíž města Huelva, přičemž se předpokládalo, že příboj tělo vyplaví na břeh, nebo je ještě dříve objeví rybáři. Britské tajné službě bylo známo, že v Huelvě operuje mimořádně aktivní německý agent, který se zajisté pokusí dostat k tajným dokumentům, které falešný kurýr přepravoval. Zda Němci písemnosti skutečně získali, zjistí Britové následně monitoringem německých šifrovaných zpráv, které dokázali číst (služba Ultra). Plán dostal krycí označení Mincemeat. 

Muž, který neexistoval

První problém při realizaci plánu představovalo pokud možno nenápadné obstarání vhodného těla. U nebožtíka musela být obtížně zjistitelná příčina smrti, vše mělo nasvědčovat tomu, že utonul nebo zemřel na podchlazení. Mrtvý nesměl mít příbuzné, kteří by jej chtěli pohřbít. Po konzultaci s patologem bylo vybráno tělo londýnského bezdomovce, který žil v opuštěném skladišti a buď úmyslně, nebo omylem se otrávil jedem na krysy. Oba jeho rodiče byli po smrti, takže když dva dny po intoxikaci zemřel v nemocnici, nikdo jej nepostrádal.

Dokončení: Sekaná pro Abwehr: Úspěšná dezinformační operace Mincemeat (vychází ve čtvrtek 21. června)

Dalším krokem bylo vytvoření falešné identity kurýra s vojenskou hodností odpovídající důležitosti přepravovaných dokumentů. Muselo se jednat o důstojníka oblečeného ve stejnokroji šitém na míru. Vzhledem k tomu, že vzít míry mrtvému by vzbudilo nežádoucí pozornost, byl nebožtík oblečen do polní uniformy (battledressu), což předpisy umožňovaly. Mrtvý se stal majorem Williamem Martinem sloužícím v řadách královské námořní pěchoty. (V rámci námořnictva působilo několik skutečných majorů toho jména.) 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Charles Ponzi (1882–1949) ve dvacátých letech 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Mgreason, CC0)

Historie

Šamana si veřejnost bude moci společně s originály venuší nalezených na území Moravy (i té nejslavnější Věstonické) na vlastní oči prohlédnout na výstavě Nejstarší šperky a ozdoby těla v Pavilonu Anthropos od 19. srpna 2022. (foto: Moravské zemské muzeum, Jan Cága, CC BY 4.0)

Zajímavosti

Samečci australských delfínů Sousa sahulensis nabízejí samičkám dar, který nelze prakticky využít, ale slouží jako důkaz síly a zdatnosti. (foto: Shutterstock)

Příroda

Protoplanetární disk u mladé hvězdy FU Orionis. (ilustrace: NASA/JPL-Caltech, CC0)

Vesmír

Kosterní pozůstatky uvnitř pohřební jeskyně Hagios Charalambos. (foto: INSTAP Academic Press, BetancourtCC BY 4.0)

Věda

Legenda aviatiky

Louise Blériota není ve světě létání potřeba představovat – do dějin se zapsal už v roce 1909 jako první člověk, který v letadle překonal kanál La Manche. Nemusíme asi dodávat, že šlo o stroj vlastní konstrukce, jehož repliku nesoucí název Blériot XI je dnes možné obdivovat na různých leteckých dnech po celé Evropě.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907