Pokud by medvěd grizzly zmizel z krajiny, měla by jeho absence dramatický dopad na okolí řek. V období tahu lososů z moře do trdlišť na horních tocích řek totiž právě grizzly zajišťuje, že se látky z lososích těl dostávají do okolní půdy
Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) je poddruhem medvěda hnědého. Barva srsti grizzlyho může být hnědá až narezavělá. Samci jsou mnohem mohutnější než samice, o které často bojují. Grizzlyové se páří v červnu, vajíčka se ale začnou vyvíjet až na podzim, kdy medvědice nashromáždí dost potravy, a k porodu dochází až v zimě – jedná se o tzv. latentní březost. Nejčastěji se rodí dvě medvíďata.
Medvědi grizzly přicházejí v době lososího tahu k řekám, aby se vykrmili na zimu. Zbytky po jejich hostinách vroubí břehy řek a obohacují je o živiny. Druhá polovina těchto látek putuje v medvědích útrobách do okolních lesů, kde se s trusem masožravců dostává do půdy. Medvědí „hnojení“ významně ovlivňuje druhové složení flóry především v okolí malých a na živiny chudých potoků.
Medvědi mají vysoké teritoriální nároky a na svém území nesnášejí konkurenci. K mnoha konfliktům mezi těmito mocnými predátory proto dochází v Národním parku Katmai ve dvou vrcholech tahu lososů – v červnu a září. Na relativně malém území se zde v této době soustřeďuje až neuvěřitelných šedesát medvědů grizzly.
Medvědi žijí samotářsky, pouze v době rozmnožování (často samci o samice tvrdě bojují) se schází a tráví spolu několik dní. Po společném páření samice samce odežene a opět začínají žít odděleně. Mláďata grizzlyho přicházejí na svět v brlohu přes zimní měsíce, mezi lednem a únorem, a váží necelého půl kila. Matka kojí a vytváří energii z posledních tukových zásob, které předchozího roku nashromáždila. Do jara ztratí až třetinu původní hmotnosti.
Název grizzly pochází z anglického slova „grizzled“, které znamená šedovlasý. Přestože grizzly má opravdu šedé chlupy ve své srsti, biolog George Ord, který jej formálně pojmenoval roku 1815, myslel, že se mu říká „grisly“, což znamená hrozný nebo příšerný a odtud pochází latinský název horribilis (Ursus arctos horribilis).
ZajímavostiDopadnout na polštář
airbagy pro chodce
kdy: 2012 | omezení: pouze nižší rychlostAirbagy se staly běžnou formou ochrany řidičů i spolujezdců, a řada automobilek se proto zamýšlela, zda by nemohly mírnit také náraz nešťastně zasaženého chodce. Během kolize se měly airbagy na kapotě nafouknout a pokrýt plochu střetu. Ačkoliv je myšlenka na první pohled nosná a snadno realizovatelná, nakonec se neujala. Vnější airbagy byly totiž účinné jen při nižších rychlostech, a pouze pokud nešťastník dopadl přímo na ně. Daleko efektivnější se ukázaly změny v umístění motoru a mřížky chladiče, které pomohly lépe usměrnit případný náraz. (foto: Profimedia)