Šílený hon na čarodějnice: Zastřelení komunisty Kirova odstartovalo sérii stalinských čistek
Není až tak vzácné, že atentátník nedohlédne důsledků svého činu, který poté zásadně ovlivní životy tisíců či milionů dalších lidí. To platí i o zabití komunistického prominenta Sergeje Kirova, jehož vražda rozpoutala stalinský Velký teror.
První tajemník leningradského oblastního výboru Komunistické strany Sergej Kirov dorazil v odpoledních hodinách do institutu Smolnyj, kde měl kancelář. Auto zastavilo před budovou a funkcionář vstoupil dovnitř, po schodech vyšel do třetího patra a prošel chodbou. Po cestě míjel muže, který právě opustil toaletu. Jakmile se k němu ocitnul zády, neznámý vytáhl revolver a střelil Kirova do zátylku. Komunistický prominent okamžitě zemřel. Na místo se začali sbíhat zaměstnanci, včetně tajemníkova osobního strážce Borisova, kteří vraha zadrželi a zabránili mu, aby zbraň obrátil proti sobě. Bylo 1. prosince 1934 a začínala se psát jedna z nejtemnějších kapitol dějin.
Nespokojenec, nebo spiknutí?
Vyšetřovatelé v atentátníkovi záhy identifikovali Leonida Nikolajeva, bývalého zaměstnance leningradské pobočky Komunistické strany. V tom už měla nějaký čas růst všeobecná nespokojenost i odpor k nadřízeným, jež vinil z neutěšené životní situace a materiální bídy své i svého okolí. Navíc byl podle všeho přesvědčen, že Kirov měl milostný poměr s jeho manželkou. Smrtící koktejl frustrace a nenávisti jej nakonec přiměl obrátit zbraň proti nic netušícímu tajemníkovi.
Podobné vysvětlení událostí však tajnou policii NKVD v žádném případě neuspokojilo. Celé kauzy se osobně ujal jeden ze Stalinových sekerníků, Nikolaj Ježov. Tento pouze 151 cm vysoký muž nevýrazné tváře a nízkého vzdělání si prorazil cestu na vrchol svým fanatismem, brutalitou a naprostou bezohledností. Navíc šlo o kovaného konspiračního teoretika, který vůbec nepochyboval o tom, že se Sovětský stát hemží vnitřními nepřáteli napojenými na zahraniční centra. A Kirovova vražda mu do tohoto obrazu světa dokonale zapadala.
Podle něj i Stalina totiž rozhodně nebyla dílem osamělého nešťastného útočníka, ale stálo za ní rozsáhlé spiknutí dřívějších předáků komunistické strany napojených na diktátorova rivala Lva Trockého. Ostatně není se co divit, vždyť bývalí opozičníci jako Grigorij Zinovjev nebo Lev Kameněv přebývali právě v Leningradě. A nyní se naskytla šance zbavit se jich jednou provždy.
Čistky se rozjíždějí
Okamžitě po atentátu se rozběhla sovětská zatýkací a popravovací mašinérie. První na řadu šel samotný Kirovův vrah Leonid Nikolajev, který se podle oficiálního komuniké přiznal k tomu, že jednal z popudu „fašistické moci“. Vrah s dalšími 13 členy údajné kontrarevoluční skupiny potom byli již 29. prosince odsouzeni k smrti a hned na to zastřeleni.
NKVD také okamžitě pozatýkala nejbližší Kirovovy strážce včetně Borisova, který pomáhal atentátníka zpacifikovat – tento muž potom zemřel údajně na následky pádu z náklaďáku při transportu do vězení. Během následujících několika týdnů se v celách tajné policie ocitly další desítky lidí, vesměs zcela nevinných. „Ústřední výbor musí být nelítostný – strana musí být vyčištěna… záznamy každého člena musí být prozkoumány…“ zaznělo jasně na schůzi komunistické strany v Moskvě.
Ježov začal systematicky pracovat na rozšíření záběru celé konspirace a již v únoru 1935 dal v Leningradě pozatýkat na tisíc členů údajné politické opozice. V tomtéž roce také Stalinovi napsal dopis, v němž tvrdil, že se mu podařilo nalézt spojnici mezi atentátem na Kirova a zmíněnými revolucionáři Zinovjevem a Kameněvem. Oba muži a jejich nejbližší okolí byli vyloučeni ze strany, zatčeni a postaveni před soud. Museli se přiznat k „morální spoluúčasti“ na tajemníkově smrti a čekal je trest deseti let vězení.
Už o rok později ale bylo všechno jinak – oba muži a dalších čtrnáct „starobolševiků“ opět stanulo před soudem, který je již přímo vinil ze založení teroristické skupiny, jež zabila Kirova a plánovala i atentát na Stalina. V absurdním monstrprocesu se všichni obvinění přiznali a létě 1936 stanuli před popravčí četou.
Velký teror
Zúčtování s někdejšími politickými oponenty však představovalo pouze začátek rozsáhlé série čistek, která následovala. Teď, když existovaly „důkazy“ o teroristické skupině navázané na Trockého, začalo se zatýkat ve velkém. Životem si nemohl být jist nikdo. V roce 1937 stanula před soudem další skupina komunistických prominentů v čele s Georgijem Pjatakovem, zástupcem komisaře pro těžký průmysl. Také na ně čekala smrt. Zatčen a popraven byl i šéf tajné policie Genrich Jagoda, na jehož místo nastoupil právě Ježov. Na postu však vydržel jen dva roky, než i na něj dopadlo zatčení a kulka.
Zdálo se, že nepřátelé a sabotéři jsou všude, v politice, průmyslu i na školách. V červnu 1937 se podařilo odhalit „trockistické centrum“ v armádě a následná čistka postihla na 40 000 důstojníků včetně tří sovětských maršálů. Zdecimována byla také vojenská tajná služba. Šílená série zatýkání a poprav nakonec začala polevovat až po zapojení Sovětského svazu do světové války.
Takzvaný Velký teror, jak se dnes celému šílenému honu na čarodějnice říká, si vyžádal statisíce obětí (o přesných číslech se dodnes vedou diskuze), další miliony lidí skončily v lágrech, nebo „pouze“ přišly o zaměstnání. Jeho hlavním důsledkem bylo výrazné posílení Stalinovy moci. Těžko uvěřit, že na začátku všeho stál jeden atentát na tajemníka oblastního výboru.
