Skalní prohlubně České republiky: Obětní mísy i Krkavčí lázeň

18.01.2020 - Jan Vítek

Názvem skalní mísy označují geologové oválné prohlubně na vodorovném nebo jen mírně skloněném povrchu skal. Málokterá přírodní díla jsou opředeny tolika zkazkami a pověstmi, jako právě tyto výtvory připomínající mísy, hrnce, křesla nebo vany

<p>Čertova studánka na Vyhlídce u Smržovky.</p>

Čertova studánka na Vyhlídce u Smržovky.


Reklama

V největších a nejhlubších skalních mísách se dlouhou dobu udržuje dešťová voda, takže o to více přitahují lidský zrak a jitří obrazotvornost. Není proto divu, že tyto roztodivné kamenné hříčky dráždily fantazii našich předků a byly inspirací k romantickým názvům jako Krkavčí lázeň, Čertova studánka, Venušiny misky, Čertovy šlápoty a řada dalších. Na mnoha památných místech byly považovány za obětiště z doby pohanských rituálních obřadů, při nichž měly sloužit k zachycování krve obětovaných zvířat... Dodnes se tak mnohde setkáme i s místním pojmenováním „obětní mísy“ nebo „obětní kameny“.

Přírodní původ Pohanských kamenů

Názvem Pohanské kameny je označeno pozoruhodné seskupení žulových balvanů v jednom z nejodlehlejších koutů naší vlasti – nad obcí Višňová v severočeském Frýdlantském výběžku. Také zde se do vrcholového bloku, upraveného na vyhlídku, zahlubuje několik mělkých misek a tak není divu, že v něm lidská fantazie viděla zkamenělý kočár samotného ďábla...

Z dnešního pohledu je ale místo zajímavé především tím, že už koncem 19. století se tu sešly „učené hlavy“ z několika vědních oborů – zejména archeologové a přírodovědci – a snažili se rozřešit zásadní otázku umělého nebo přírodního původu těchto podivuhodných útvarů. Archeologické nálezy sice nevyloučily, že zdejší bizarní kameny byly využívány k pohanským obřadům, ale zároveň se učenci (mezi nimiž nechyběla ani tehdejší věhlasná kapacita německý badatel R. K. Virchow) už tehdy shodli, že skalnaté návrší je výhradně dílem přírody.

Za pravdu jim dává skutečnost, že geologům se už podařilo shromáždit bezpočet důkazů o přírodních procesech, které hrají roli při vzniku skalních mís. Hlavní roli při těchto složitých a dlouhodobých pochodech hraje zvětrávání horniny, zejména chemické i fyzikální působení srážkové vody.

Kamenné srdíčko a čertovinky

Proti umělému původu skalních mís hovoří i skutečnost, že řada z nich se nachází v obtížně přístupném terénu, což platí i pro naše horské a skalní oblasti. Spousta různě velkých prohlubní například vznikla na žulových skalách v Krkonoších a zejména v sousedních Jizerských horách. Tam se za jejich vskutku povedenou ukázkou můžete vydat třeba od železniční stanice ve Smržovce, nad kterou se zvedá zalesněné návrší Vyhlídka s mohutným skaliskem Finkův kámen. Na jeho vršek, zajištěný železným zábradlím a nabízející skvostný výhled, stoupá turistická stezka přes několik skalních stupňů, do nichž se zahlubuje řada dokonale vyvinutých mís. Tak třeba přímo pod vyhlídkou zaujme prohlubeň připomínající pěkně tvarované srdíčko, ovšem největší mísa nebo snad přímo kotel (téměř metr a půl široký a asi půl metru hluboký) se skrývá v boku pod skalním převisem. Bývá zcela vyplněn vodou a snad právě proto se mu odedávna říká Čertova studánka.

Nejde však o jedinou „čertovinku“ v Jizerských horách. Například úbočím Černé hory směřuje lesní stezka k nevelké žulové skalce, zvané Čertův odpočinek a zbrázděně shlukem mísovitých prohlubní. Ty zde podle lidové zkazky vytloukl rozběsněný čert, když jej během odpočinku připoutali ke skále škodolibí skřítkové.

Tajemství Venušiných misek

Poněkud odlišné pověsti daly romantické pojmenování Venušiným miskám – působivému útvaru uprostřed Žulovské pahorkatiny v severním podhůří Jeseníků. Také tyto dokonale oblé mísy v žulovém skalisku na vrchu Smolný jsou přes metr velké i hluboké. V některých se stále drží voda, čehož prý za dávných časů využívaly lesní víly a trpasličí „Venušiny lidičky“ – k vaření, praní a za měsíčních nocí i ke koupání... Venušiny misky jsou dnes národní přírodní památkou a nejblíže se k nim dostanete odbočkou ze značené cesty spojující Žulovou a Vidnavu.

Lidovými zkazkami opředená a rovněž chráněná jsou i mnohá další skaliska s nápadnými mísami na vrcholku. Kupříkladu uprostřed Žďárských vrchů vystupují blízko sebe dva rulové skalní útvary – Velké a Malé Perničky, zvané též Milovské a Rybenské Perničky. Tato pojmenování nemají nic společného s oblíbeným perníkovým pečivem, ale mísovité prohlubně na skalách místním lidem připomínaly nádoby na tření máku, kterým se tu odedávna říkalo pernice či perničky. Také kolem těchto útvarů nad údolím Svratky a v blízkosti stejnojmenného městečka se proplétají turisticky značené trasy.

Panorama od krkavčí lázně

Dříve se usuzovalo, že skalní mísy a jiné „hrncovité“ prohlubně se vytvořily pouze na žulových nebo rulových skalách, ale snad ještě víc jich objevíte v hojně navštěvovaných pískovcových skalních městech. V poměrně tvárném pískovci vznikly například na mnoha místech v Broumovských stěnách a navazujících polských Stolových horách, Lužických horách (např. na Popově kameni), Tiských stěnách aj.

TIP: Krása a bohatství Babího lomu: Na hřbetě červeného draka

Za „rekordmankami“ mezi skalními mísami pak se musíte vydat za německou státní hranici do národního parku Saské Švýcarsko. Přímo do vrcholku nejvyššího zdejšího kopce Zschirsteinu se zahlubuje asi šest metrů dlouhá skalní mísa, nebo spíš vana, zvaná Rabenbad – „krkavčí lázeň“. Otevírá se od ní úchvatné panorama romantické krajiny Labských pískovců, což ostatně platí i pro mísami „prošpikovanou“ skalní vyhlídku Opferkessel (obětní mísa) na okraji další stolové hory Pfaffensteinu.

Bohatství kamenných mís

Zde uvedené příklady samozřejmě zdaleka nejsou úplným výčtem všech pozoruhodných skalních mís na území naší vlasti a v blízkém okolí. Podobné kamenné hříčky jsou ozdobou mnohých žulových útvarů na Šumavě, v Novohradských horách a jejich podhůří, v Jihlavských vrchách, Středočeské pahorkatině a nechybějí ani na pískovcových skalách východomoravských Karpat. A není vyloučeno, že při toulkách přírodou se s nimi setkáte i na mnoha jiných místech.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kvůli nádoru nemohou tasmánští čerti žrát, a brzy tak hynou hlady. Vědci ale nedávno zjistili, že u některých ďáblů již tělo na rakovinu reaguje tvorbou protilátek.

Zajímavosti
Věda

Podle dat sondy InSight se Mars se třese více než Měsíc a o něco méně než Země.

Vesmír

Takarkori, jihozápadní Libye

Věda

Řada vojáků odmítla bojovat za císaře pána a místo nejisté budoucnosti na frontě raději dezertovala.

Historie

Hnízda hýlů mexických (Haemorhous mexicanus) přivedla zoology k závěru, že nikotin je v dlouhodobém horizontu škodlivý i ptákům

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907