Škola pro největší tvrďáky: Jak vypadal život v gladiátorském ludu?

25.12.2017 - Jaroslav Petr

Město Carnuntum vybudované na hranicích římského impéria nabízí archeologům pohled do zákulisí gladiátorských zápasů - do školy obávaných gladiátorů

Gladiátoři - Gladiátorské celebrity obývaly v ludu prostorné a lépe vybavené místnosti. Ostatní se museli spokojit s malými celami
Gladiátoři - Gladiátorské celebrity obývaly v ludu prostorné a lépe vybavené místnosti. Ostatní se museli spokojit s malými celami

Reklama

Od poloviny 19. století se prostor bývalého Carnunta, ležícího na území Rakouska, ocitá v centru pozornosti archeologů. Ti ale dlouho netuší, jak velké město v dobách své největší slávy bylo. Odhalí lázně, ruiny Dianina chrámu, ale i základy dvou amfiteátrů, z nichž jeden měl tribuny pro 13 000 diváků. Početné obyvatelstvo města Carnuntum totiž zdaleka nežilo jen prací. Holdovalo té nejpopulárnější zábavě římského impéria: zápasům gladiátorů. O tom, jaký význam tomuto drsnému sportu přikládali, svědčí místní gladiátorské „tréninkové centrum“. To se velikostí vyrovnalo i slavné Ludus Magnus, kde cvičili gladiátoři pro zápasy v římském Koloseu. 

Wellness pro gladiátory

Od začátků římského císařství v roce 27 př. n. l. až do pádu Západořímské říše v roce 476 vznikla na území římského impéria asi stovka gladiátorských škol. Jejich budovy měly víceméně stejný základní stavební plán. Většina z nich však byla buď zničena, nebo později přestavěna pro jiné účely. Ruiny výcvikového střediska v Carnuntu ale nabízejí pohled do gladiátorské školy tak, jak na sklonku existence města fungovala.  Podlouhlé budovy obklopovaly rozlehlou obdélníkovou dvoranu, jež byla srdcem komplexu. V ní stála kruhová tréninková aréna s dřevěnými tribunami vystavěnými na kamenných základech. V aréně se nacházela další kruhová ohrada pro divoká zvířata.

Gladiátoři obývali jižní a západní křídlo. Žilo jich tu až kolem pětasedmdesáti. Většina cel byla tak malá, že v nich našel místo k spánku jen jeden muž a ani ten neměl místa nazbyt. Některé větší a luxusněji vybavené místnosti zřejmě sloužily majiteli školy, tzv. lanistovi, instruktorům a případně i gladiátorským celebritám. V obytné části našli archeologové i maličkou celu bez oken s tak nízkým stropem, že se tu dospělý muž nemohl ani postavit. Tak vypadala samotka pro vzpurné zápasníky.

Severní křídlo školy ve svých útrobách ukrývalo lázně s centrálním vytápěním.  Vzduch ohřívaný ohněm z dřevěných polen pálených v ústředním topeništi se rozváděl systémem kanálů v podlahách a stěnách a udržoval příjemnou teplotu lázní i v zimních měsících, kdy teploty klesaly hluboko pod nulu. Do vyhřívaných bazénů přitékala potrubím jak teplá, tak i studená voda. Gladiátoři tu měli podobně jako dnešní vrcholoví sportovci zajištěnou regeneraci po tréninku i po zápasech. Stejně jako lázně byla podlahou vytápěná i tělocvična, kde gladiátoři trénovali, když venku panovalo špatné počasí.

Chléb a hry

Můžeme si být jisti, že divákem gladiátorských zápasů v Carnuntu byl i císař Marcus Aurelius, který tu strávil nějaký čas během Markomanských válek. V jedenácti letech tady gladiátorské zápasy navštívil poprvé i jeho syn a nástupce trůnu Commodus, pro nějž se stala tato zábava životní láskou.

Zápasy vzbuzovaly v Římě prudké vášně. Lidé se hrnuli do ochozů v očekávání krvavé podívané a v hledištích amfiteátrů se mezi návštěvníky pravidelně strhávaly rvačky o nejlepší místa na tribunách. Římané chodili na gladiátorské zápasy z velmi podobných pohnutek, z jakých my dnes sledujeme drsné akční filmy plné násilí, krve a mrtvol. V kině nebo doma u televize hledáme únik z denní reality a čerpáme tu pocit, že hodnoty, s nimiž stojí a padá naše civilizace, nakonec zvítězí. Římané zaháněli podívanou na bojující gladiátory frustraci z bídy, politické nestability, epidemií či útoků barbarských kmenů. Vedle dostatku potravin byla podívaná na zápasy základem spolehlivé formule „chléb a hry“, kterou vládci udržovali masy obyvatel v klidu a obrovskou říši v chodu.

Status gladiátorů se během doby významně měnil. Za římské republiky v letech 509 až 27 př. n. l. bojovali v arénách odsouzení zločinci, váleční zajatci nebo otroci zakoupení a vycvičení speciálně pro tyto účely. Tu a tam bojovali v arénách i svobodní muži, kteří si kariéru gladiátora vybrali dobrovolně. Za římského císařství v letech 27 př. n. l. až 476 gladiátoři stále patřili ke společenským vyděděncům, ale v jejich řadách byli nejen svobodní muži, ale také mužové, a dokonce i ženy z urozených rodin, kteří pohrdli svým výsadním společenským postavením, aby se mohli věnovat gladiátorským zápasům jako sportu.

Smrt v zápasnické aréně nebyla zdaleka tak běžnou záležitostí, jak to líčí třeba film Gladiátor. Pro lanistu každý gladiátor představoval značnou investici. Platili za jejich ubytování, stravu i výcvik a své peníze získávali zpět pronajímáním zápasníků. Pokud by zápasníkovi hrozila při každém střetu s protivníkem smrt, bylo by podnikání lanistů spojeno s neúnosně vysokým rizikem bankrotu.  Z dobových záznam vyplývá, že amatérští gladiátoři umírali v arénách běžně. Profesionálové se systematickým výcvikem ale přežívali v 90% vybojovaných zápasů.

Zákulisí zápasů

Výzkumy školy gladiátorů z Carnunta odhalily některé zajímavé okolnosti z výcviku. Podařilo se tu například najít místo, kde stával palus – dřevěný sloup, na kterém si gladiátoři po dlouhé hodiny cvičili výpady. Palus byl vždycky prezentován jako tlustá kláda. V carnuntské cvičné aréně to však byla tyč silná jen pár centimetrů. Gladiátoři na ni nevedli útoky plnou silou. To by palus dlouho nevydržel. Tento primitivní trenažér tedy sloužil k pilování techniky přesných zásahů protivníka.

Gladiátoři byli specialisté a každý trénoval určitý způsob boje. Murillo bojoval úzkým mečem, v ruce nesl podlouhlý štít a hlavu mu chránila helma s hřebenem. Tito zápasníci byli často nasazováni proti gladiátorům s malým štítem v jedné ruce a krátkým zakřiveným mečem zvaný sica ve druhé. Oblíbený byl boj gladiátorů, kteří se snažili hodit na soupeře síť a pak ho zasáhnout trojzubcem. Vykopávky v tradičním stylu provedené na místě carnuntské školy odhalily, že součástí výzbroje některých bojovníků byla čepel, s jejíž pomocí mohli síť rozříznout a vymanit se z ní.

TIP: Pompeje u vídeňských bran: Gladiátorská škola Carnuntum nedaleko českých hranic

Jedno z největších překvapení přichystal archeologům zkoumajícím školu gladiátorů v Carnuntu nález obyčejných kuřecích kostí. Gladiátoři byli vegetariáni. Jasně to dokázaly analýzy kostí z gladiátorských hřbitovů. Základ jejich stravy tvořil ječmen jako zdroj uhlovodanů a luštěniny dodávající organismu potřebné bílkoviny. Běžné nápoje gladiátorů obsahovaly ocet a popel. Tato primitivní verze dnešních iontových nápojů měla gladiátorům zajistit potřebné minerály. Kde se tedy vzaly v aréně gladiátorské školy zbytky po hostině s masem? Archeologové jsou přesvědčeni, že si boháči z Carnunta objednávali ve škole soukromá představení a součástí této VIP podívané bylo luxusní občerstvení včetně pečené drůbeže!  

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 2019 využilo průplav přes pět tisíc tankerů a podobný počet dalších nákladních lodí.

Cestování
Revue

Jupiterův měsíc Ganymed. Podle vědců se na jeho povrchu nachází největší známý impaktní kráter ve Sluneční soustavě.

Vesmír

Tasmánský čert, ďábel medvědovitý

Věda

Duby patří k dlouhověkým stromům, které od nepaměti podněcovaly lidskou fantazii. Při jejich košaté mohutnosti se není čemu divit (Foto: Shutterstock)

Příroda

Karel IV. se synem Václavem a synovcem Joštem

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907