Slovinská Lublaň: Město mostů a draků

Ve velice příjemné a přátelské atmosféře hlavního města Slovinska se odráží fakt, že se nejedná o žádnou megapoli: Se svými 288 tisíci obyvatel je Lublaň srovnatelná s Ostravou. A pro Čechy má své kouzlo i díky tomu, že řadu místních staveb navrhoval Josip Plečnik. Tamní rodák se neodmyslitelně pojí s naší historií, neboť svou prací pro československou prezidentskou kancelář ve 20. a 30. letech významně přispěl k proměnám Pražského hradu. 

Vedle jeho děl uvidíte v lublaňských ulicích také masivní betonové socialistické budovy, ale ani ty nepostrádají svůj půvab. Většinu z nich si přitom stihnete prohlédnout během jediného dne, a ještě k nim přidáte nějaké to muzeum. Převážná část hlavních cílů se totiž nachází poblíž řeky Lublaňky, jež „útulnou“ zástavbou protéká. 

Bažina plná saní

Hlavním symbolem města se stal drak a najdete ho prakticky všude – od městského znaku přes průvodce, magnetky a jiné suvenýry až po logo zdejšího pivovaru Union. V podobě bronzových soch pak bájní tvorové hlídají i nejslavnější most Lublaně v samotném centru. Jak se ovšem drak do znaku dostal? Podle pověsti jde o netvora, kterého přemohli argonauti, když se v čele s Iasonem vraceli z Kolchidy se zlatým rounem. Tou dobou se však v oblasti rozkládaly bažiny, takže legenda o zabití hrozivé obludy může znamenat pouhou metaforu pro překonání nehostinných podmínek. 

Drak se ovšem spojuje také se slovanským bohem Velesem, který se údajně dovedl proměnit ve lva, býka, hada, nebo i v ono mytické stvoření. Právě Velese pak měli někdejší slovanští obyvatelé na hradním vrchu vzývat. Jiné teorie zase zmiňují, že jde o draka, s nímž bojoval svatý Jiří. Ať už je však pravda jakákoliv, saň chrlící oheň k dnešnímu hlavnímu městu Slovinska jednoznačně patří.

Strážce ulic

Městu dominuje hrad, shlížející dolů z přilehlého vrcholku. Vede k němu několik cest, pokud však nepatříte právě mezi fanoušky kopců, můžete se svézt lanovkou a po prohlídce se jednou z krásných tras vrátit pěšky zpět. Nahoře se dozvíte, že nějaká forma opevnění existovala v místě zhruba již od roku 1200 př. n. l. Prvním předchůdcem dnešního hradu se každopádně stalo až v roce 1144 sídlo korutanského vévody, jež ovšem v 15. století zcela zničilo zemětřesení. 

Současný hrad po většinu své existence nesloužil coby stálé útočiště šlechticů, ale plnil spíš roli pevnosti. Dnes si tak můžete připomenout nešťastníky, kteří trpěli v tamních vězeňských kobkách – ať už se jednalo o turecké nájezdníky, nebo účastníky domácích selských rebelií. Navštívit lze i kapli sv. Jiří a další expozice, přičemž do některých je vstup zdarma, stejně jako na nádvoří. Na hradbách pak uvidíte jednu z Plečnikových stop: V 18. století totiž opevnění poničili Francouzi a zmíněný vizionář jej přestavěl v nádhernou promenádu. Belvedérská věž přitom nabízí jedinečný výhled na město s Julskými Alpami v pozadí.

Kouzelné trojmostí

Po návratu z hradu můžete chvíli bloudit uličkami, kde láká k odpočinku bezpočet kaváren a cukráren. V ohybu Lublaňky pak narazíte na jedno z nejoblíbenějších míst ve městě, tzv. trojmostí. Praktický důvod pro existenci hned tří mostů v těsné blízkosti vlastně neexistuje, ale lokalita díky nim získala nezaměnitelné kouzlo. Na přilehlém tržišti si můžete koupit draka ve všech možných podobách, ale také řadu klasických suvenýrů. Promenáda vás dovede dál k již zmíněnému Dračímu mostu nebo k další dominantě dolního města v podobě katedrály sv. Mikuláše: Klenot barokní architektury z raného 18. století ohromuje bohatě zdobenou bránou i majestátním interiérem.

Kousek od Kongresového náměstí s univerzitou narazíte na budovu parlamentu, jejíž výzdoba z roku 1959 se nese v duchu socialistického realismu: Zachycuje horníky, dělníky, rybáře, vynálezce i rodiny s dětmi, žádná z postav však na sobě nemá oděv, tudíž výjev působí poněkud komicky. Opodál spatříte některé monstrózní stavby z éry minulého režimu a v přímém kontrastu k nim i budovy v secesním či neorenesančním stylu – včetně opery, Národní galerie a Národního muzea. 

Expozice v poslední zmíněné instituci se věnuje historii města i celé země, a to již od dob neandertálců, které reprezentuje tamní klenot – možná až šedesát tisíc let stará píšťala vyrobená z kosti. Ve velmi zajímavé a poměrně moderně pojaté přírodovědné sekci se pro změnu u kostry mamuta promítá video se zmíněným chobotnatcem, jenž může skrz rozšířenou realitu stanout přímo vedle vás. Muzeum schraňuje i kostru mladé samice plejtváka myšoka, kterou v roce 2003 objevili rybáři ve slovinském přístavu Piran. Obří savec vážil zhruba jedenáct tun a měřil přes třináct metrů. Rybáři, kteří samici kytovce vytáhli, ji pojmenovali Leonora, protože jim připomínala romantické příběhy o nešťastných kráskách.

Doma u génia

Pokud patříte mezi obdivovatele Plečnikovy architektury, můžete se vydat i k přítoku Lublaňky pojmenovanému Gradaščica, přes který vede tzv. Trnovský most. O jeho autorovi přitom nebudete mít pochyb již zdálky, protože se na každé straně tyčí dvě pyramidy coby Plečnikův oblíbený motiv. Nedaleko najdete i jeho dům – trojici staveb, jež architekt koupil a následně spojil, načež tam žil až do své smrti v roce 1957. Dnes se uvnitř nachází muzeum, kde uvidíte jeho kuchyň, pracovnu a také místnost pro přijímání návštěv. Za zmínku stojí rovněž vlastnoručně vyrobený nábytek i kuřácké potřeby a náčiní k přípravě kávy.

Den v Lublani můžete zakončit návštěvou rozlehlého parku Tivoli na kopci naproti hradu, s historií sahající až do 12. století. Oblíbená destinace domácích i turistů ukrývá řadu fontánek a jezírek, originální švýcarskou chatu, zajímavé dřeviny i široké travnaté plochy. Nejznámější část parku nese opět Plečnikovo jméno: Legendární architekt tam vytvořil honosnou promenádu se zdobnými lampami, jež vás dovede až k tivolskému zámečku. 

---

Čtěte také:

Revoluce na dvou kolech: Slovinský ráj cykloturistiky

Slovinská Lublaň se letos oficiálně stala nejzelenějším hlavním městem Evropy. V jejím centru už nepotkáte automobily, zato kola jsou nyní nepostradatelným dopravním prostředkem. Na vlastní kůži...