Smrt Alexandra Makedonského: Pohřbili slavného dobyvatele zaživa?

18.04.2021 - Jaroslav Petr

Nebylo mu ani dvaatřicet a u nohou mu ležela značná část tehdy známého světa. Pak přišla smrt – nečekaná a záhadná. Co zabilo Alexandra Makedonského? A byl skutečně po smrti?


Reklama

Alexandr Makedonský byl vojenský génius. V čele své armády vybojoval řadu vítězných bitev, na hlavu porazil plejádu mocných vladařů a opanoval rozsáhlá území od Balkánu přes Egypt, Blízký a Střední východ. Zastavil se až u řeky Indus ležící v dnešním Pákistánu.

V červnu roku 323 př. n. l. pobýval v Babylonu. Chaldejští učenci ho před vstupem do města varovali. Z nebeských znamení vyčetli, že tam Alexandrovi hrozí smrtelné nebezpečí. Alexandr nebral jejich výstrahy vážně. Učenci se ho pokusili přesvědčit, aby místo sebe na babylonský trůn nastrčil někoho, kdo si nepřízeň bohů odnese za něj. Pro taková preventivní opatření však měl Alexandr pramalé pochopení. Vlády nad Babylonem se nehodlal dobrovolně vzdát. 

Rychlý skon 

Popisy posledních dní Alexandrova života se v mnoha detailech rozcházejí, ale v zásadě se shodují v tom, že v Babylóně nejprve prohýřil noc s velitelem loďstva Nearchem a následující den pokračoval v bujarém popíjení se svým přítelem Mediem z Larisy. Potom ho ale postihly vysoké horečky provázené prudkými bolestmi zad. „Je to jako kdybych měl v zádech zabodnutý oštěp,“ stěžoval si. Horečky se stupňovaly. Nejmocnější muž antického světa rychle slábl. Trápila ho neuhasitelná žízeň. Ale po poháru vína byl ještě žíznivější! Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval. Nakonec se nedokázal pohnout, nemohl mluvit ani zvednout hlavu. Po několika dnech utrpení Alexandr skonal. 

Tím však nebyl záhadám provázejícím vojevůdcovu smrt konec. Plútarchos uvádí, že Alexandrova mrtvola plných šest dní vzdorovala rozkladu. Podle slavného starořeckého historika tento prapodivný fenomén mimo jakoukoli pochybnost dokazoval Alexandrův božský původ. Plútarchos žil zhruba v letech 46 až 120 a o Alexandrově záhadném skonu psal s odstupem více než čtyř staletí. Mnozí historici proto tuto pasáž jeho textů považují za dílo bujné fantazie. Jiní odborníci ji ale neberou na lehkou váhu a nevylučují, že Plútarchos čerpal informace ze staršího hodnověrného zdroje, který se do dnešních dní nezachoval.  

Nemoc nebo vražda?

Co tedy zabilo Alexandra Makedonského? S tím si lámou hlavu celé generace lékařů! Mnozí předpokládají infekční choroby. Často se objevují názory, že příznaky onemocnění nápadně připomínají břišní tyfus. Ten se tehdy v Babylóně skutečně vyskytoval a lidé tam na něj umírali běžně. Jiní odborníci vidí za příznaky Alexandrova onemocnění malárii, která byla v Babylónu rovněž rozšířená. Mohl se jí nakazit v bažinách, kde prováděl inspekci hrází chránících město před povodněmi. Jenže … vůbec není jisté, jestli Alexandr tuto inspekci skutečně podnikl.

Někteří vědci spekulují, že Alexandra zabil virus tzv. západonilské horečky. Další jsou přesvědčeni, že umřel na nákazu parazitickou motolicí krevničkou. Řada lékařů však Alexandrův skon připisuje neinfekčním chorobám. Někteří se domnívají, že ho zabila záliba v alkoholu, která u něj vyvolala těžkou cirhózu jater. Podle jiných si Alexandr bujarým popíjením přivodil smrtelný zánět slinivky

Poměry na starověkých vladařských dvorech vždycky svádějí k podezření na dílo traviče. Alexandrova smrt nemůže být výjimkou. Podle některých toxikologů svědčí příznaky onemocnění o otravě strychninem vyráběným ze semen stromu kulčiby dávivé. Jiní sázejí spíše na otravu jedovatou bylinou kýchavicí bílou. Okruh možných travičů je široký. Kdo do něj patřil? O možných vinících se pouze spekuluje… Alexandra mohly chtít sprovodit ze světa třeba jeho manželky. Mimo podezření nejsou ale ani ambiciózní generálové v čele s Ptolemaiem I. Sótérem. 

Ochrnutí po infekci?

S velmi překvapivým výkladem smrti Alexandra Makedonského přišla na stránkách vědeckého časopisu The Ancient History Bulletin novozélandská lékařka Katherine Hallová z University of Otago. Nabízí příběh, který připomíná hororové povídky z pera Edgara Allana Poea o lidech pochovaných zaživa! „Smrt Alexandra Makedonského mohla být tím nejslavnějším případem „pseudothanatos“, mylné diagnózy smrti, který známe,“ říká Katherine Hallová. Co ji vede k tak šokujícím závěrům?

Novozélandská lékařka důkladně prostudovala nejrůznější popisy Alexandrova onemocnění a okolností jeho skonu – od těch relativně hodnověrných až po ta velmi pochybná. Podle ní je nejpravděpodobnější, že Alexandr zemřel na onemocnění nervového systému označovaného jako Guillain-Barrého syndrom. Při něm infekční onemocnění vyvolává tak silnou odezvu imunitního systému, že jeho prudká reakce poškodí nervstvo. Onemocnění končí celkovým ochrnutím pacienta. 

Většina diagnóz Alexandrova onemocnění se přednostně soustředila na vysoké horečky a úporné bolesti. Další průvodní příznaky choroby však zůstaly opomenuty. Podle Hallové však Guillain-Barrého syndrom vysvětluje projevy Alexandrova onemocnění naprosto vyčerpávajícím způsobem. Jsou pro něj typické nejen bolesti, ale také postupné ochrnutí. Stejně tak se Guillain-Barrého syndrom projevuje nezastřeným vědomí v okamžiku, kdy pacient už v důsledku poškození nervstva nemůže ani mluvit. Teorie Katherine Hallové nabízí vysvětlení i pro Plútarchem zmiňovanou záhadnou odolnost mrtvého těla vůči rozkladným procesům. V Babylónu bylo vlhké a teplé klima. Mrtvoly se tu rozkládaly takřka před očima. Jenže Alexandr nebyl mrtvý, i když se tak mohl tehdejším lékařům jevit!

Zdánlivá smrt

„Musíme vzít v potaz dva aspekty důležité pro přežití. Prvním je potřeba kyslíku. Druhým pak schopnost těla absorbovat kyslík i bez přispění práce svalů,“ říká Katherine Hallová. Jakmile Alexandra znehybnilo ochrnutí, jeho nároky na přísun kyslíku dramaticky klesly. Ležel nehnutě a zorničky měl roztažené. Skoro nedýchal. Srdce mu sice ještě stále tlouklo, ale tep nebyl pro antické lékaře při prohlášení člověka za mrtvého rozhodující. Za hlavní životní projev považovali dech a ten u ochrnutého Alexandra nedokázali rozeznat. Těžce poškozený Alexandrův organismus také neudržel tělesnou teplotu - jeho kůže proto byla na dotyk studená. To vše mělo podle Hallové za následek, že vladař největší říše tehdejšího světa byl prohlášen za mrtvého předčasně. A protože mu stále ještě pracoval mozek, nelze vyloučit, že prohlášení za mrtvého vnímal, ale nedokázal na ně nijak reagovat.

Ve stavu naprostého ochrnutí zůstal Alexandr dlouhých šest dnů. Jeho tělo po celou tu dobu vzdorovalo hnilobným procesům.  Rozklad započal, až když poslední Alexandrovy životní funkce definitivně vyhasly. 

Věda ve službách historie

Guillain-Barrého syndrom dostal jméno podle francouzských neurologů Georgese Guillaina a Jeana Alexandra Barrého, kteří ho poprvé popsali v roce 1916. Nedávno se opět dostal do širšího povědomí, když postihl některé oběti viru zika. Mnohem častější je ale Guillain-Barrého syndrom u lidí, kteří se nakazili nebezpečnou bakterií Campylobacter jejuni. Ta se na člověka nejčastěji přenese ze zvířat. Za původce Guillain-Barrého syndromu bývá považována i bakterie Helicobacter pylori. Tu lidé zcela běžně hostí v žaludku a o její přítomnosti ve svém těle většinou nemají nejmenší tušení. Za určitých okolností ale může Helicobacter pylori vyvolat záněty žaludku přecházející v žaludeční vředy a v krajních případech dokonce v rakovinu žaludku. Rozdrážděný imunitní systém pak dokáže obětem infekce poničit nervy.

TIP: Alexandr Makedonský: Jak se stal pánem tehdejšího světa?

Oponenti vyčítají Hallové hlavně to, že silně spoléhá na Plútarchův popis Alexandrovy smrti a čerpá i z dalších pramenů, které se mezi historiky netěší velké důvěře. Její důkazy považují za nedostatečné. Diagnózu Guillain-Barrého syndromu ale nelze vyloučit. V Iráku, na jehož území se Babylón rozkládal, se toto onemocnění vyskytuje častěji než v jiných koutech světa.  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907