Smrt na Špilberku: Neslavný konec slavného barona Trenka
Války v 18. století zrodily nejednu legendu. Mezi nimi také barona Trenka, jehož život skončil ve vězení na brněnském Špilberku
Marie Terezie se hned na počátku své vlády ocitla ve velmi kritické situaci. Napadena ze všech stran válečnou koalicí několika panovníků, kteří jí jako ženě upírali právo na nástupnictví po jejím otci Karlu VI., se musela bránit. Za této situace nabídl svobodný pán von der Trenck, že na vlastní náklady najme a vyzbrojí sbor pandurů a dá je do služeb uherské a české královny.
Hrdinství i zločiny
Trenk byl osoba nanejvýš problematická. Jeho bravurní odvaha na bojišti se pojila s nezkrotnou povahou, s bezmeznou arogancí a brutalitou. Válečné úspěchy byly vykupovány vraždami, násilnostmi, loupežemi a drancováním. Jeho pád však přišel nečekaně.
Koncem září 1745 došlo u Žďáru v severovýchodních Čechách k neúspěšné bitvě s pruskou armádou a na jeho hlavu padla vina za porážku. Téměř jisté vítězství rakouských jednotek se naráz proměnilo v prohru, když panduři lačnící po kořisti opustili bojiště a vrhli se na stany pruského krále a jeho štábu. Prusům se podařilo přeskupit své síly a dosáhli vítězství. Tehdy trpělivost panovnice přetekla a volala velitele pandurů k odpovědnosti. Nakupené stížnosti proti řádění pandurů a jejich selhání v poslední bitvě bylo nutné rázně řešit. Trenkovi zjevní a skrytí nepřátelé, rivalové i závistivci, využili změněné nálady u dvora a přiložili si své polínko.
Vězení na Špilberku
Trenk byl postaven před válečný soud. Jeho prezidentem byl jmenován jistý generál Löwenwald, se kterým měl baron z dřívějška nevyřízené účty. Löwenwald vedl proces zaujatě a povolal desítky svědků, kteří proti baronovi svědčili. Zachovat rozvahu nepatřilo k Trenkově prchlivé povaze. V záchvatu zuřivosti se vrhl na Löwenwalda a chtěl ho vyhodit z okna. Tím si podepsal rozsudek, který byl vynesen v prosinci 1746 a zněl trest smrti.
TIP: Bojovník za svobodu: Proč byl Ital Silvio Pellico internován na Špilberku?
Marie Terezie sice nařídila revizi procesu, ale ani nyní nedokázal pandurský velitel jednat umírněně a takticky. Novým rozsudkem z 28. srpna 1748 byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Měl si ho odpykat na brněnském Špilberku, kde také po krátké nemoci 4. října následujícího roku zemřel.
