Bojovník za svobodu: Proč byl Ital Silvio Pellico internován na Špilberku?

26.10.2019 - Judith Krulišová

Italský patriot a dramatik Silvio Pellico strávil devět let života v rakouském vězení a pobýval i ve vězeňské kobce na pevnosti Špilberk v Brně. Kdo byl tento muž mnoha talentů?

<p>Silvio Pellico na Špilberku</p>

Silvio Pellico na Špilberku


Reklama

Hrdina Risorgimenta, hnutí za svobodu a národní jednotu Itálie… Silvio Pellico svým osudem politického vězně, který barvitě popsal v autobiografii Mé žaláře, výrazně přispěl k italskému sjednocení proti rakouské nadvládě. Mladý revolucionář chtěl měnit svět pomocí progresivního vzdělávání a literatury.

Romantický revolucionář

Silvio Pellico byl velmi vzdělaný muž se širokým rozhledem. Narodil se v revolučním roce 1789 ve městě Saluzzo v království Sardinie. Nejdříve se vzdělával v Turíně a později v Lyonu, kam odjel jako doprovod své sestry-dvojčete, která se do Francie provdala. Čtyři roky zde zasvětil studiu francouzské literatury. V ní našel inspiraci pro vlastní literární tvorbu.

Svou kariéru začal jako básník a dramatik. Jeho první tragédie Francesca da Rimini si okamžitě získala oblibu u italského publika. Není divu, autor v ní hrál na struny národní hrdosti a volal po potřebě svobodného italského národa.

Jako mladík se Pellico přestěhoval do Milána, kde se živil jako učitel. Psal články do novin a začínal se prosazovat i v literatuře, což mu přineslo známosti s italskými revolucionáři. V době, kdy Pellico stál na vrcholu tvůrčích sil, byl převážně sever Itálie centrem liberálních a patriotických myšlenek, kde se formovaly mnohdy utopistické představy o budoucnosti země. Pellico patřil do kroužku romantických revolučních autorů, kam se řadil i Vincenzo Monti, Ugo Foscolo nebo Alessandro Manzoni.

Byl oddaný patriot a tak nechyběl roku 1818 u zrodu liberálních patriotických novin Il Conciliatore. Progresivní tiskovinu, jíž se stal editorem, však o rok později zakázala rakouská policie. Tato skutečnost Silvia pobouřila a on se přidal k mnohem radikálnější revoluční skupině Karbonárům, což později vedlo k jeho uvěznění. 

Nešťastný pátek

Silvio Pellico byl zatčen v pátek třináctého října roku 1820 v Miláně. K výslechu jej odvezli do města Santa Margherita, kde se ho rakouská policie celý den vyptávala na jména jeho kompliců. Jako správný revolucionář se nenechal zlomit a neprozradil nic, co by mohlo uškodit komukoli z hnutí. Taková je alespoň verze, kterou nabízí jeho kniha. Jak tomu ale bylo ve skutečnosti? 

Buňka Karbonárů, jejíž součástí byl i Silvio Pellico, byla prozrazena, když došlo k zatčení Piera Marocelliho. Ten měl v té chvílí kapsy plné kompromitujících dopisů, které napsal buď on sám, nebo jiní členové skupiny. Když byl Maroncelli vyslýchán, prozradil všechna jména svých soudruhů a potvrdil obsah dopisů. Všichni zmínění byli zatčeni a prozradili zase další osoby, a tak pořád dál, dokud nebyla konspirace zcela rozdrcena. Realita byla mnohem prozaičtější, než jak si ji mladí intelektuálové vysnili. Vzdorovat lze s alespoň minimální vidiou úspěchu. Tu však Karbonáři neměli. Jejich činnost byla samozřejmě trnem v oku oficiální rakouské vládě už nějakou dobu. Čekalo se jen na vhodnou příležitost k dopadení revolucionářů. 

Mezi zločinci

Rozsudek Maronelliho a Pellica se četl veřejně v Benátkách 21. února roku 1822: oba byli odsouzeni k trestu smrti. Oběma byl trest naštěstí zmírněn na dlouholetý žálař.

Ke konci března se odsouzení karbonáři vydali na strastiplnou cestu. Trest totiž Pellico nastoupil nejprve v Miláně, poté byl převezen do Benátek a nakonec se přes Udine a slovinskou Ljubljanu dostal až do Brna, kde se jeho domovem stala majestátní pevnost Špilberk. Věznění karbonáři měli daleko k vrahům a zlodějům a sami dozorci na Špilberku nevěděli, jak se ke slušným vězňům chovat. 

TIP: Špilberské kasematy: Nejobávanější kriminál v Evropě

Silvio nakonec ve věznici strávil devět let. Po svém propuštění v rámci amnestie v roce 1830 se stal knihovníkem a sekretářem Giulie Colbert Faletti, filantropky a markýzy z Barola. Silvio se v té době zcela stáhnul z aktivního politického života. Dával přednost společnosti literátů a žil se svou ženou v Turíně. V paláci Barolo zůstal až do své smrti v roce 1854. Bojovník za svobodu svého národa, spisovatel a vězeň, který už navždy zůstane spojen s Moravou, je pohřben na turínském centrálním hřbitově. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

El Comandante Fidel Castro - Pro Bílý dům představoval vládce Havany úhlavního nepřítele. CIA údajně jen v letech 1959–1963 provedla neuvěřitelných 638 pokusů o atentát.

Zajímavosti

Jedovatá a nebezpečná homolice síťkovaná

Věda

Vizualizace hvězdy s obří magnetickou skvrnou - Skvrna je jasná, zabírá až čtvrtinu povrchu hvězdy a je způsobena magnetickým polem hvězdy. Při rotaci hvězdy se skvrnu objevuje a mizí na polokouli přivrácené k Zemi, což způsobuje pozorovatelné změny jasnosti hvězdy.

Vesmír

Albert Eduard byl požitkář a nic na tom nezměnil ani sňatek s princeznou Alexandrou.

Historie

Vojáci museli využívat každé příležitosti k odpočinku, během samotné bitvy jich ale moc nebylo

Válka

Růžová záplava v ohrožení

Obří hejno plameňáků růžových nedaleko keňského jezera Nakuru je oblíbenou turistickou atrakcí. Turismus zde generuje příjmy okolo 1,3 milionu dolarů měsíčně (v přepočtu asi 30 milionů korun). Jezero ale trpí značným znečištěním a poklesem hladiny. V záchraně jezera a jeho růžových obyvatel se proto angažuje místní neziskové sdružení.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907