Smrtící otravy muchomůrkou zelenou by mohly být léčitelné

Obávaná muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je nejjedovatější a nejnebezpečnější houbou Evropy a Severní Ameriky, přinejmenším podle počtu smrtelných otrav. Na její konto připadá asi 90 procent všech úmrtí po otravách houbami. Muchomůrka zelená je takovou hrozbou i proto, že stále přesně nevíme, jakým způsobem na lidské tělo působí.

Nejnebezpečnějším toxinem muchomůrky zelené je alfa-amanitin, což je zvláštní cyklický peptid s několika netypickými aminokyselinami. Po požití nasbíraných muchomůrek dochází k relativně pomalé a zpočátku často nenápadné otravě, během níž alfa-amanitin poškozuje buňky, především jaterní hepatocyty. Mechanismus jeho působení ale není detailně známý. Asi polovina otrávených zemře.

Klíčový protein otravy

Tým čínských vědců nedávno s využitím genetického editoru CRISPR a dalších metod molekulární biologie monitoroval průběh otravy alfa-amanitinem a jeho působení na buňky. Podle výsledků výzkumu, který publikoval vědecký časopis Nature Communications, hraje klíčovou roli v toxicitě alfa-amanitinu lidský metabolický protein STT3B.

TIP: Nevítaný příchozí: V Austrálii se objevila vražedná houba kyjovenka

Badatelé pátrali dál a pomocí počítačových modelů molekul vytipovali látku, která blokuje zmíněný protein STT3B. Jde o indocyaninovou zeleň (ICG), která se běžně používá v medicíně jako fluorescenční diagnostická látka. Následné experimenty na myších a lidských buňkách potvrdily, že šlo o správnou úvahu.

Bohužel se také ukázalo, že jako léčba otravy muchomůrkou zelenou je indocyaninová zeleň účinná jen při podání do 8 hodin po otravě. To je závažná komplikace, neboť tyto otravy často zpočátku unikají pozornosti a projevují se až později. Pozoruhodný objev ale každopádně otevírá cestu pro další výzkum, který by mohl vést k život zachraňujícím „protijedům“, alespoň pro některé oběti otravy touto smrtící houbou.