Snacha proti tchyni: Proč musela zemřít kněžna Ludmila?

Nejstarší kroniky a anály o Ludmile jako světici mlčí. Je „jen“ ženou prvního doloženého českého knížete Bořivoje z dynastie Přemyslovců. Proč tedy byla své snaše trnem v oku?

01.05.2018 - Jiří Sommer



Ludmila splnila svou povinnost manželky panovníka a dala Bořivojovi šest dětí. Bohužel, až na dva  syny – Spytihněva a Vratislava – všichni zemřeli v kojeneckém věku. Poněkud více informací máme o vládě mladšího Vratislava, který pojal za manželku kněžnu Drahomíru. pocházející z kmene Stodoranů, usídlených v  pohanském pobaltí. Za prokazatelné můžeme považovat i to, že v roce 906 byla Drahomíra už jako česká kněžna pokřtěna.

Docela šťastná rodina

Podle určitých indicií byla Drahomíra žena prudké a ctižádostivé povahy, na svoji dobu emancipovaná, hrdá, pánovitá, nepochybně zcela jiných povahových rysů, než Vratislavova matka Ludmila. Kromě čtyř dcer také zabezpečila pokračování rodu dvěma syny – budoucím svatým Václavem a Boleslavem.

Po smrti Vratislava bylo poručnictví nad tehdy ještě nezletilým nástupcem na trůn Václavem svěřeno babičce Ludmile. Jak by mohla Drahomíra něco takového s klidem přijmout! Poskakovat podle toho, jak si tchyně píská, rozhodně nemínila a nechat následníka trůnu pod jejím vlivem už vůbec ne. Tím spíš, že i politické názory Drahomíry a Ludmily snad nemohly být odlišnější

Rostoucí napětí

Vdova Ludmila se uchýlila na přemyslovské hradiště Tetín, ale do politiky zasahovat nepřestala. Začala přetahovaná o moc -  Drahomíra disponovala  slušným knížecím majetkem, ale neměla adekvátní politické postavení, Ludmila se zase opírala o moc velmožů, ale neměla tolik peněz. Rozdíl byl i v tom, že Ludmile mohlo být kolem šedesáti roků, zatímco Drahomíra byla zhruba třicetiletá. A pokud budeme v análech hledat ještě další rozdíly, pak zjistíme, že Ludmila byla tichá a dobrosrdečná paní, které se také říkalo „matka chudých“, Drahomíra byla zahleděna jen do svých soukromých problémů. Drahomíru navíc jako matku muselo dopalovat, že měl Václav údajně babičku mnohem raději, než ji. 

Zabijte Ludmilu!

Rozpor vyvrcholil v letních měsících roku 921. Drahomíra využila Ludmiliny nepřítomnosti v Praze a „tlačila“ na radu starších, aby změnila rozhodnutí o regentství. Ludmila se tomu podvolila a údajně sdělila své snaše, aby si syny vzala do vlastní výchovy a vedla je podle svého přesvědčení. Ale to už byla Drahomíra rozhodnuta tchyni definitivně odstranit z cesty.

V tomto směru jí posloužili dva muži, v legendách uváděni jako Tuna a Gomon, oba zřejmě dostatečně fundovaní ve svém „řemesle“. K vraždě mělo dojít v noci z 15. na 16. září roku 921, tedy pouhých sedm měsíců po smrti Vratislava I. Některé údaje dokonce tvrdí, že Ludmila o připravované vraždě věděla, jen snad netušila, kdy a jak by k ní mělo dojít.

Smrt světice

Tady se nabízí několik variant: Tetín byl v té době dobře ohrazen, takže oba zlotřilci buď opevnění dobře znali a dovnitř proklouzli nějakým tajným vchodem, nebo byli v kontaktu s některým členem posádky, nebo je tam pustili coby známé členy knížecí gardy. Když vnikli do Ludmiliny komnaty, tak legendy zmiňují, že ji oba najatí vrazi ponechali čas na modlitby a pak ji seznámili se svým posláním.

Mezitím si připravili „vražedný“ nástroj, ač ona je  sama prosila, aby ji sťali mečem. Ti to však odmítli, neboť dobře znali Drahomířino „zadání“ – při Ludmilině smrti nemí téct krev, jinak by totiž mohla být považována za mučednici. Oblíbená mrtvá kněžna byla vskutku to poslední, co Drahomíra potřebovala. Zřejmě jí strhli z krku šátek, možná měli připravený provaz. Dílo zkázy dovršili v nejkratším možném okamžiku. 

Den poté 

Drahomíra se musela najatým vrahům samozřejmě nějak revanšovat, proto je obdařila slušnými majetky, nicméně sama se před nimi musela mít na pozoru. Jejich meče i pro ni zůstávaly nevyzpytatelné a nikdy nemohla vyloučit situaci, že se obrátí proti ní. Po vykonaném zločinu se Drahomíře totiž zdálo, že Tuna i Gomon jaksi „přesahují“ své společenské postavení, které jim  snad pod nátlakem vymezila. Rozhodla se tedy, že je potrestá. Nakonec to „odnesl“ jen Gomon, Tunovi se totiž podařilo uprchnout. To kněžnu nanejvýš rozlítilo, takže si svoji zášť vybila na Gomonovu bratru, ale i na Tunových potomcích. Jak říká Kristiánova legenda, „v jednom dni stejným ortelem je zahubila.“

  • Zdroj textu

    100+1 historie Speciál

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci