Soutok řek Moravy a Dyje: Poslední dvočina na jihu Moravy

26.09.2022 - Petr Zajíček

Více než 70 let jsou lužní lesy na soutoku Dyje a Moravy ponechány samostatnému vývoji. Díky tomu je tato krajina evropským unikátem, kde se daří jak mnoha vzácným zvířatům, tak především zástupcům flóry…

<p>Seznamte se s oblastí, kde se stékají dvě nejmohutnější moravské řeky Morava a Dyje – seznamte se s krajinou Soutoku. <em>(foto: Petr Zajíček ©)</em></p>

Seznamte se s oblastí, kde se stékají dvě nejmohutnější moravské řeky Morava a Dyje – seznamte se s krajinou Soutoku. (foto: Petr Zajíček ©)


Reklama

Nejjižnější cíp Moravy patří mezi přírodní skvosty naší republiky, jenž skýtá útočiště mnoha druhům chráněných živočichů i rostlin. Otevřené krajinné scenérie střídají hluboké lesy a pralesy, které jsou protkány slepými rameny a tůněmi. Území ohraničené toky řeky Dyje a Moravy ukrývá nejvýznamnější komplex lužních lesů ve střední Evropě.

Zachovalosti této krajiny paradoxně napomohla skutečnost, že velká část území situovaného blíže rakouské hranici byla před rokem 1989 hraničním pásmem a tudíž nebyla přístupná veřejnosti. Z tohoto období zůstaly jen umělé valy, strážní budky a úzké asfaltové cesty, které dnes s velkou oblibou využívají cykloturisté. Jinak zůstala oblast nazývaná Soutok téměř nedotčena.

Od pralesa ruce pryč

Lužní lesy jižně od Břeclavi jsem obtěžkán fotovýbavou navštívil mnohokrát. První, co mne hned při první návštěvě zaujalo, byla jejich obrovská rozloha. Skoro nekonečné louky s rozsáhlými pásy lužních vegetačních společenstev se táhnou až k obzoru. Charakter krajiny dokreslují desítky obrovských odumírajících osamělých dubů, které slouží jako hnízdiště čápa bílého i černého. Zároveň jsou domovem významné populace mravence lužního (Liometopum microcephalum), pro nějž je zároveň oblast Soutoku nejsevernější hranicí výskytu v Evropě.

Mým fotografickým cílem byly většinou vzdálenější partie, kde jsou zachovány pralesovité části oblasti. Již Lichtenštejnové, původní majitelé pozemků, dokázali ocenit přírodní i estetickou výjimečnost těchto zákoutí a neprováděli zde inteznivní těžbu dřeva. Od roku 1949 byly zachovalé pralesy Ranšpurk a Cahnov vyhlášeny státní přírodní rezervací (od roku 1992 národní přírodní rezervací). Obě rezervace jsou více než 70 let ponechány samovolnému vývoji bez přímých vlivů člověka a od roku 1990 jsou také oploceny.

Za bobry na kole

Prales Ranšpurk se v letních měsících stává nepřehlednou džunglí a ve mně zanechal vždy nejhlubší dojem. Obrovské padlé kmeny jsou staré několik set let a do dutin některých z nich se snadno ukryje člověk. Zmlazené vegetační porosty znesnadňují průstup a ztěžují orientaci. Na podzim se stává Ranšpurk rájem hub. Bylo zde zjištěno až 650 druhů a v oblasti celého Soutoku se vyskytuje až 1 000 druhů. Unikátem je např. vzácná houba kalichovka lužní (Omphalina discorosea), kterou nenajdete nikde jinde v České republice.

Prales Ranšpurk je charakteristický výskytem extrémně velkého množství  druhů hub. Zleva pýchavka hruškovitá a rosolovka. (foto: Petr Zajíček ©)

Lužní lesy a pralesy pokračují od Ranšpurku dál na jih do nejodlehlejších částí nejblíž k vlastnímu soutoku Dyje a Moravy. V těchto partiích žijí například bobři a vydry, ale dostupnost je již komplikovaná. Cesta ostrou chůzí trvá mnoho hodin. Po odstranění „železné opony“ byla celá oblast Soutoku uzavřena pro motorová vozidla, takže nejvhodnějším dopravním prostředkem pro návštěvu je kolo.

Poslední z divočin

Krajina v okolí lužních lesů má bohatou historii. Byla osídlována již od pravěku a zdejší život dosáhl rozmachu v období Velkomoravké říše. Dokladem toho jsou významná sídliště Pohansko nebo nedaleké Mikulčice. Největší stopy zde zanechala myslivost a lesní hospodářství, a proto se také rozloha lužních lesů zmenšila z původních 58 000 hektarů na 16 000.

TIP: Vnitrozemská delta Dunaje: Zanikající vodní svět u Bratislavy

Na konci 20. století byla existence a funkce podstatné části zachovaných luhů ohrožena stavbou Novomlýnských nádrží. Ty začaly regulovat tok Dyje a zdejší vegetaci hrozilo odumírání. Proto je každým rokem vyvoláno umělé jednorázové zaplavení celé oblasti Soutoku vypouštěním vody z nádrží. Tak je funkce zdejšího porostu zachována. Lužní lesy tvoří vždy směs listnatých stromů a jejich existence je podmíněna právě krátkodobými periodickými záplavami. Kromě jižní Moravy se vyskytují lužní lesy také v Litovelském Pomoraví či v Polabí, avšak nikoliv v takovém rozsahu. Divokých a nespoutaných míst není v naší republice mnoho a oblast soutoku Dyje a Moravy mezi ně bezpochyby patří.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Petr Zajíček (se souhlasem k publikování)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V aréně římského Kolosea bojovali vedle exotických zvířat také jezevčíci. (foto: Unsplash, Katie BernotskyCC0)

Věda

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Trosky Reichstagu jen pár dní po skončení bojů. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War MuseumsCC0)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907