Sovětský střední tank T-28: Neúspěšná kopie britského tanku

09.01.2017 - Jiří Novák

Sovětské obrněnce T-28 nebyly příliš efektivní a v prvních měsících po německém útoku byly téměř všechny zničeny

" class="colorbox" rel="gallery-all"> Tank T-28 -<p>Strojů T-28 se vyrobilo celkem na 500 kusů. Zde " title="Tank T-28 -

Strojů T-28 se vyrobilo celkem na 500 kusů. Zde "osmadvacítka" ve finsých barvách

">
Tank T-28 -

Strojů T-28 se vyrobilo celkem na 500 kusů. Zde "osmadvacítka" ve finsých barvách


Reklama

Historie obrněnce T-28 začala v roce 1930 návštěvou sovětské nákupní komise ve Velké Británii; hodlala zde hodlala zakoupit licenci nejmodernějšího středního tanku pro výzkum a vývoj vlastních konstrukcí. Obzvlášť ji zaujal střední A6 od firmy Vickers. Ta však nastavila  tak vysokou cenu, že Sověti na podmínky koupě nepřistoupili a následně padlo rozhodnutí vytvořit vlastní konstrukci inspirovanou britským tankem.

Inspirace z ostrovů

Zadání projektu obsahovalo parametry stroje A6 – 45mm kanón, jeden kulomet v hlavní a další dva ve dvou menších věžích. Tank měl z čelní strany chránit pancíř o síle 20 mm, na všech svislých plochách 16–17 mm, na horních plochách 10 mm a na dně 8 mm. Pohon měl původně zajišťovat letecký motor M-5 o výkonu 298 kW. První prototyp vozidla s označením T-28-1 prošel (zatím bez výzbroje) vojskovými zkouškami v květnu 1932. Po úpravách dle požadavků armády byla na konci října 1932 schválena sériová výroba, jež probíhala v tankovém závodě v Leningradu.

Osádku středního třívěžového tanku s pohonnou jednotkou umístěnou v zadní části tvořilo šest osob –  řidič-mechanik, velitel (plnící rovněž funkci střelce i nabíječe v hlavní dělové věži) miřič, radista (jenž zastával i funkci druhého nabíječe) a dva střelci v kulometných věžích. Stroje T-28 nakonec získaly kanón KT-28 ráže 76,2 mm a tři kulomety DT vz. 1928. Mechanismus otáčení věže byl elektrický, s možností ručního ovládání. Od roku 1938 se do hlavní věže montoval delší a výkonnější kanón L-10 ráže 76,2 mm, který zajišťoval na vzdálenost 1 000 m pod úhlem 60 ° probití 50mm pancíře. Pohonnou jednotku zajišťoval vodou chlazený benzínový letecký motor M-17 o výkonu 373 kW.

T-28

  • Osádka: 6 mužů
  • Hmotnost: 28 t
  • Délka: 7,44 m
  • Šířka: 2,81 m
  • Výška: 2,82 m
  • Pancéřování: 20–80 mm
  • Pohonná jednotka: M-17
  • Výkon motoru: 373 kW
  • Max. rychlost: 37 km/h
  • Hlavní výzbroj: 76,2mm kanón KT-28
  • Vedlejší výzbroj: 3 × 7,62mm kulomet DT
  • Max. dojezd: 220 km 

Tanky T-28 prošly v letech 1933–1940 více než 600 různými modernizacemi, které celkově zvýšily jejich spolehlivost a efektivnost. V roce 1933 bylo prvních deset T-28 dodáno 2. samostatnému tankovému pluku Leningradského vojenského okruhu. Z rozkazu lidového komisariátu obrany se v roce 1935 tankové pluky vyzbrojené T-28 reorganizovaly na samostatné brigády těžkých strojů, které měly ve výzbroji mimo jiné i 54 obrněnců T-28. Během zimní války mezi SSSR a Finskem Sověti použili T-28 k podpoře pěchoty a ničení ohnisek obrany nepřítele.

I když se příliš neosvědčil (hlavně kvůli slabému pancíři), stojí za zmínku, že se snadno pohyboval v 80–90 mm vysoké sněhové pokrývce. Jejich nízká bojová hodnota se plně projevila po začátku německé invaze a téměř všechny T-28 byly v prvních měsících konfliktu ztraceny. Několik strojů se účastnilo bojů o Moskvu a úplně poslední nasazení pravděpodobně proběhlo po proražení blokády Leningradu v roce 1944.  

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Svět tanků

  • Zdroj fotografií: Wikipedia /user Balcer/



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kolorovaná fotografie přibližuje, jak přesně vakovlci vypadali. Osudným se jim stal strach farmářů o stáda dobytka. (foto: Profimedia)

Zajímavosti
Zajímavosti
Věda

Americké bombardéry B-29 shazují bomby kdesi nad Koreou. Počítalo se s nimi také pro případný nukleární úder. (foto: Shutterstock)

Válka

Alice Sasko-Koburská (1843–1878) byla prababičkou prince Phillipa, nedávno zemřelého manžela královny Alžběty II. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Základ Algolova systému, vzdáleného devadesát světelných roků, tvoří velmi těsná spektroskopická dvojhvězda: Stálici hlavní posloupnosti třikrát hmotnější než Slunce doprovází ve vzdálenosti pouhých devíti milionů kilometrů podobr s 0,7 sluneční hmotnosti. Zmíněnou dvojici pak jednou za 681 dní obkrouží ještě třetí hvězda, mírně hmotnější než Slunce. (ilustrace: ESO, L. CalçadaCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907