Reklama


Stálý půvab korálů podzimu: Duběnky a hálky na růžích

01.09.2018 - Jaroslav Monte Kvasnica

Duběnky jsou v mlhavých představách mnoha lidí jakýmsi „dubovým semínkem“. Drobné kuličky jsou ovšem příbytkem larev žlabatky dubové a obdobné „hmyzí komůrky“ je možné najít i na listech šípkových růží

<p>Na podzim duběnky opadávají společně s listy a teprve mezi prosincem a únorem se z nich líhnou mladé samičky žlabatek dubových</p>

Na podzim duběnky opadávají společně s listy a teprve mezi prosincem a únorem se z nich líhnou mladé samičky žlabatek dubových


Reklama

Při výpravách do říjnové podzimní přírody jsem již v souvislosti s duběnkami – nápadnými kuličkami přichycenými na spodní straně dubových listů – vyslechl z úst otců a matek vysvětlujících vznik útvarů svým zvědavým dítkům, tolik hloupostí, že by vydaly na humornou knížečku. Z tradovaných omylů jsem pochopil, že původ duběnek není obecně známý…

Duběnky v lidové medicíně

Ve smíšených a listnatých lesích je na podzim možné objevit na spodní straně dubových listů zelenočervené kuličky o průměru asi 20 mm (až 26 mm). Takzvané duběnky jsou druhem hálky (rostlinný novotvar), kterou způsobuje drobný blanokřídlý hmyz – žlabatka dubová (Cynips quercusfolii).

V Českém herbáři z roku 1899 se na str. 62–63 dočteme: „Duběnky (Callae) vzniknou píchnutím jistého druhu vos do listí nebo plodu dubového. Jsou to bobule kulaté, asi jako lískový neb vlašský ořech velké. Nejlépe jest sbírati je zelené, poněvadž v tu dobu obsahují nejvíce třísloviny. Z Arábie a malé Asie pocházejí nejlepší duběnky. Užívá se jich při otrávení, zevně pak se přikládají co obkladek při zlomeninách, vředech, zhmožděninách aj. Odvarem lze umývati tyto neduhy. Dávají se také co prášek 10–20 gr. Z duběnek připravuje se inkoust.“

Generace na dvě „směny“

Žlabatky dubové patří do řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Živí se rostlinnou potravou a dospělí jedinci oboupohlavní generace v květnu a červnu poletují a kladou oplodněná vajíčka zespodu do žilek dubů. Právě tím na listech vytvářejí šťavnaté nedřevnatějící hálky. Ty jsou vždy jednokomůrkové, zpočátku zelené, později nažloutlé a na osluněné straně červené.

Na podzim duběnky opadávají společně s listy. Od prosince do února se z nich líhnou samobřezí (partenogenetické) samičky, které kladou vajíčka do pupenů dubů. Tím je přetvářejí na hálky, z nichž se v květnu líhnou samečci i samičky. Generace je jednoletá.

Okrasy na šípkových růžích

Obdobou duběnek jsou atraktivní „vlasaté“ útvary na šípkových keřích. Ty způsobuje žlabatka růžová (Diplolepis rosae). Tyto hálky (zvané bedeguár) se analogicky vytvářejí na větévkách a listech šípkového keře (Rosa canina) poté, co žlabatka na jaře naklade do pupenů snůšku svých vajíček. Hálky pak vznikají působením růstových faktorů ve slinách larev.

Šípkové hálky mohou být velké i jako dětská pěst a jsou obrostlé zelenavými, červenavými a žlutými chlupy. Během následujícího jara z nich vylétají dospělí jedinci. Místo žlabatek se však někdy mohou objevit lumčíci či jiný parazitický hmyz, který do hálek pronikne a živí se vyvíjejícími se larvami žlabatek růžových.

Středověk a hálky

Ve středověku si lidé hálek na šípkách všímali a využívali je. Odvarem z nich se snažili léčit průjmová onemocnění dobytka, sušené a na prášek rozemleté larvy žlabatek měly pomoci proti tasemnicím. Lidé nosili i náhrdelníky s navlečenými hálkami a doufali, že se tak zbaví černého kašle.

TIP: Symfonie třetího ročního období - Orgie barev podzimních listů

Bylinkáři dodnes doporučují šípkové hálky ve formě tinktury jako výborné tonikum, které stimuluje imunitu a léčí horečky. Legendární Pietro Andrea Mattioli o šípkových hálkách píše jako o houbách, vlasatých uzlících a poukazuje na jejich německý název – Schlafapfel – jablko na spaní.

Co ještě o hálkách nevíte

Kam za hálkami

Za duběnkami pochopitelně do listnatých a smíšených lesů – všude tam, kde rostou duby. A za šípkovými hálkami zase na stráně, na okraje lesů – prostě a stručně za šípkovými keři!

Duběnkový inkoust

Duběnkový inkoust byl také nazýván železoduběnkovým nebo železogalovým inkoustem. Tento dříve oblíbený inkoust fialovo-černé barvy byl v Evropě běžně používán od 12. do 19. století. Nejvíce byl ovšem rozšířen ve vrcholném středověku.

Pověry o duběnkách

Ve slavném Mattioliho herbáři, který sestavil italský lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli (1501–1577) o duběnkách najdeme tyto věty: „Toto pak ještě obzvláště při těchto dubových kulkách větších se nachází, že každého roku z nich o ourodě, o moru a o válce předpovídati můžeme: nebo když se rozrazí na dvé, ty, které celistvé jsou a od červův nezvrtané, měsíce ledna a února mívají uvnitř vprostředku mouchu aneb pavouka aneb červa. Protož jestliže roku moucha se najde, válku, pakli červ, neúrodu, pakli pavouk, mor vyznamenává.“ (ponecháváme půvabný původní překlad Tadeáše Hájka z Hájku).

Nejasnosti kolem duběnek

Larvy se obklopí rostlinným pletivem, ze kterého vzniká zpočátku měkká, později poněkud dřevnatějící hálka. Dospělý jedinec z hálky unikne vykousáním kruhového otvoru. Po určité době staré prázdné duběnky zplesniví a rozkládají se. Mechanismus vzniku hálky však dosud nebyl zcela uspokojivě objasněn. Nepochybně důležitou roli má chemické a mechanické působení, případně i virová infekce.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mrtvola na břehu

kosticovec

kde: Indonésie | kdy: 2017

Když se na pláži indonéského ostrova Seram objevila obrovská hromada měkké bílé masy, považovali ji domorodci za nový druh gigantické olihně. Fotografie děsivého zvířete obletěla zpravodajské weby celého světa a přitáhla spoustu pozornosti: Zaujala však i biology, kteří poukázali na zbytky lebky zachycené na některých snímcích. Nakonec se zjistilo, že tajemné stvoření je mršinou kytovce kosticovce v posmrtném rozkladu. Mrtvá velryba obvykle klesne na dno, tohoto jedince však nejspíš nadnesly hnilobné plyny, a nakonec tak skončil vyplavený v písku.

Revue

Loni se na lodích převáželo celých 90 % veškerého obchodního zboží světa.

Zajímavosti

Operačních porodů je stále víc, ač odborníci varují před riziky pro matku i dítě.

Věda

Boček měl ve zvyku krást listiny a odnášet je v tajných kapsách svého pláště

Historie

Populární rentgenová observatoř Chandra

Vesmír

Park Kirindy je zřejmě jediným místem, kde lze dobře pozorovat fosu (Cryptoprocta ferox) – velmi opatrné a mrštné zvíře .

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907