Stíny božského Diega: Ve věku 60 let zemřel argentinský fotbalista Diego Maradona

26.11.2020 - Nikola Schindler

Jeho kariéru doprovázely skandály, dopingové aféry i závislost na drogách. Diego Maradona byl ale především idolem mnoha generací a fotbalovou legendou, kterou dodnes nikdo nedokázal napodobit

<p>Mistrovství světa v Mexiku v roce 1986 se stalo bezesporu vrcholem Maradonovy kariéry. Předvedl při něm patrně nejlepší individuální výkon v historii fotbalových šampionátů. </p>

Mistrovství světa v Mexiku v roce 1986 se stalo bezesporu vrcholem Maradonovy kariéry. Předvedl při něm patrně nejlepší individuální výkon v historii fotbalových šampionátů. 


Reklama

Výraz „enfant terrible“ pochází z francouzštiny a doslova znamená „hrozné dítě“. Obvykle se tak označuje člověk, který se vymyká průměru a působí svému okolí obtíže a nesnáze. Na málokterou sportovní hvězdu historie sedí přitom uvedená charakteristika tak dokonale jako na Diega Armanda Maradonu.

Snad to bylo tím, že pocházel z velmi chudých poměrů, a přesto měl v životě možnosti, o jakých se mu coby malému klukovi ani nesnilo. Nebo tím, že z něj jeho fenomenální fotbalový talent udělal uctívanou ikonu příliš brzy, a on se proto spoléhal, že mu ostatní všechno prominou. Užíval si život plnými doušky bez ohledu na následky, které dříve či později musely přijít. Skandály měly na jeho kariéru drtivý dopad. Je příznačné, že nejlepší fotbalová léta prožil v Neapoli – ve městě proslulém zločinností, prostitucí a obchodem s drogami, kde se jeho „stíny“ projevily naplno.

Hvězda stoupá

V Argentině se rodí snad nejvíc talentovaných fotbalistů na světě. Navíc tam, podobně jako v sousední Brazílii a dalších latinskoamerických zemích, představuje sport jeden z mála úniků před chudobou a neradostnou sociální situací. Když se v Argentině v roce 1978 konal světový fotbalový šampionát, vzhlíželo mnoho fanoušků k jistému mladíkovi, který v reprezentaci debutoval už o rok dřív v pouhých šestnácti letech. Kouč César Luis Menotti ho však na mistrovství kvůli nedostatku zkušeností nakonec nenominoval. Dost možná si už tehdy zkušený trenér všiml Maradonovy náladovosti, která mu později na hřišti i jinde způsobovala tolik problémů.

Zatím ovšem hvězda „božského Diega“ stoupala raketovým tempem. V průměrném klubu Argentinos Juniors, kde začínal svou profesionální kariéru, nasázel ve 166 zápasech 116 branek a dovedl jej v závěru svého angažmá na pozici vicemistra země. V roce 1981 přestoupil do slavného Boca Juniors, kde chtěl hrát už od dětství, ale příliš se tam neohřál a po jediné sezoně zamířil do Španělska. Za rekordních pět milionů liber ho tehdy získal FC Barcelona.

Mezitím se na Pyrenejském poloostrově hrálo v roce 1982 mistrovství světa, kde se Diegovi nedařilo. Už tehdy platil za superhvězdu a pozornost, kterou mu věnovali obránci soupeře, často přesahovala rámec pravidel. V posledním zápase proti Brazílii, jejž modrobílí prohráli 1:3, dostal frustrovaný Maradona červenou kartu za kopnutí protihráče v závěru utkání.

Katalánská metropole se pro argentinského génia zeleného trávníku nestala právě povedenou štací. Utrpěl dvě vážná zranění a také zabředl do sporů s vedením, které po pouhých dvou sezonách působení u „blaugranas“ vyvrcholily žádostí o přestup. Prezident klubu Josep Lluís Núñez mu s úlevou vyhověl a poslal Maradonu za další rekordní obnos – 6,9 milionu liber – do provinčního italského SSC Neapol.

Kokainový pád

Fanoušci nového klubu jej vítali jako spasitele a pod Vesuvem jeho talent konečně doopravdy rozkvetl. Zejména to platí o období bezprostředně po mexickém mistrovství světa, kdy se do té doby poměrně bezvýznamný celek pod Maradonovým vedením hřál na výsluní domácí i evropské kopané. V následujících čtyřech letech byla Neapol v lize nejhůř druhá, k titulům italských šampionů z let 1987 a 1990 přidala vítězství v Italském poháru z roku 1987 a také nejcennější úspěch v klubové historii – triumf v Poháru UEFA v roce 1989.

Mistrovství světa v roce 1990 se konalo právě v Itálii, kterou argentinská hvězda považovala za svůj druhý domov. Diego však trpěl po celou dobu šampionátu se zraněným kotníkem, a jeho hra tak zaostávala hluboko za očekáváním. Finálová účast národního argentinského týmu se tentokrát považovala za malý zázrak a trofej nakonec získali Němci. Maradonu pak čekal, aniž by to sám předpokládal, poslední rok v Neapoli. Pozitivním testem na kokain – který, jak se ukázalo, užíval pravidelně – jeho angažmá prakticky skončilo. 

Styky s Camorrou

Závislost na drogách zřejmě souvisela s dlouhodobými osobními problémy. Argentinský génius byl podezřelý ze styků s neapolskou zločineckou organizací Camorra a také se mu narodilo nemanželské dítě. Na pokutách za absenci na trénincích a zápasech zaplatil za poslední roky svého působení v italském klubu sedmdesát tisíc dolarů. Stále více se ukazovalo, že jakkoliv byl nedostižný na hřišti, v soukromí šlo o nevyrovnaného a náladového člověka. Zvykl si, že mu svět leží u nohou, a nedokázal přijmout dobře míněné rady okolí. Z Neapole musel v roce 1991 odejít s ostudou. Než se vrátil domů, odehrál rok ve španělské Seville. Vypadalo to, že se už nikdy nedostane do někdejší formy.

Začátek amerického mistrovství světa v roce 1994 však naznačoval opak. Maradona v úvodních utkáních opět udivoval přehledem, přesnými přihrávkami i precizním driblingem a ve druhém zápase proti Řecku přidal i krásnou branku. V té chvíli nikdo netušil, že šlo o jeho poslední vystoupení v reprezentaci. Po utkání ho vylosovali na dopingovou kontrolu a v moči mu našli efedrin. Následoval patnáctiměsíční distanc, po kterém odehrál ještě poslední dvě sezony za svůj milovaný Boca Juniors. V době zákazu si vyzkoušel post trenéra, ovšem s katastrofálními výsledky. V klubech Mandiyú a Racing vydržel pouze dvanáct zápasů, v nichž si připsal celkově jen tři vítězství. Kariéru na hřišti ukončil v roce 1997.

Poslední pokus

Problémy v osobním životě se táhly dál. Na začátku roku 2000 zkolaboval z dodnes nezveřejněných příčin na dovolené v Uruguayi. Závislost na kokainu, kterou trpěl od angažmá v Neapoli, se výrazně podepsala na jeho zdravotním stavu. Jakmile přestal hrát, projevily se naplno už dříve dobře patrné sklony k obezitě. Vše vyvrcholilo 18. dubna 2004 infarktem myokardu v důsledku předávkování. Tehdy sice Maradona skončil s kokainem, ale vyměnil jej za alkohol, což vedlo k několika dalším hospitalizacím. V roce 2007 se dokonce objevily fámy o jeho smrti. Později pro argentinskou televizi potvrdil problémy s drogami a alkoholem, ale dodal, že už se jich zbavil.

Opět se angažoval ve fotbale. Na podzim roku 2008 získal místo trenéra národního týmu Argentiny, s nímž se mu po velkých nesnázích podařilo kvalifikovat na jihoafrický světový šampionát v roce 2010. Modrobílí tam předváděli slušný výkon až do čtvrtfinále s Německem, které skončilo výbuchem 0:4. Maradona tvrdil, že mu argentinská asociace přislíbila prodloužení kontraktu do roku 2014, k němuž ovšem nakonec nedošlo. Následovaly další kontroverze mezi trenérem a vedením svazu, které odvolaný kouč obvinil ze lži. Notorické problémy měla někdejší superhvězda i s novináři. Od samého počátku kariéry žil Maradona pod drobnohledem veřejnosti, a tak ani není divu, že mu občas ujely nervy.

Diego zkrátka platil daň za světovou proslulost, která je často spíš přítěží než požehnáním. Přiléhavě se k tomu vyjádřil jeho bývalý reprezentační spoluhráč Jorge Valdano: „Lidé jej chtěli napodobovat, byl kontroverzní, milovali ho i nenáviděli, vyvolával pozdvižení, hlavně v Argentině. Vyvíjet další tlak na jeho soukromí je chyba. Na hřišti neměl sobě rovného a jeho život se stal divadlem, osobním martyriem, které bychom neměli ještě víc prohlubovat.“ 

Prokletí závislosti ho pronásledovalo až do jeho konce. Před třemi týdny byl kvůli vyčerpání, dehydrataci a anémii převezen na kliniku v Buenos Aires, kde museli lékaři bojovat o fotbalistův život – v mozku mu objevili nebezpečnou krevní sraženinu. Operace naštěstí proběhla úspěšně, zotavení ale komplikovaly abstinenční příznaky, takže po svém propuštění z nemocnice putoval Diego přímo rehabilitační kliniku, kde se měl podrobit odvykací kúře. Včera svět obletěla zpráva, že „božský Diego“ zemřel. Pode zpráv argentinských médií utrpěl tento idol mnoha generací srdeční zástavu.

Ruka boží a gól století

Jeden z nejslavnějších gólů vstřelil Maradona rukou, aniž si toho rozhodčí všimli. Došlo k tomu ve čtvrtfinále MS 1986 proti Německu, když ve výskoku dostihl míč dřív než o dvacet centimetrů vyšší brankář Peter Shilton. Argentinec později tvrdil, že „jestli to byla ruka, byla to ruka boží“. Jeho druhý gól se však zapsal do fotbalové historie zcela po právu. Během desetisekundového sprintu obehrál čtyři bránící Angličany i brankáře a zvýšil skóre na 2:0. Tato branka byla v roce 2002 v hlasování fanoušků vyhlášena gólem století. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Už dnes je Čína téměř bezhotovostní. Platba kartou či mobilem znamená pro uživatele větší pohodlí.

Zajímavosti

První marsovské město Nüwa by mohlo vzniknout v oblasti v Tempe Mensa.

Vesmír

Pokud by bylo potřeba dokumentovat, že kosatky sebou umí pořádně hodit, tato fotka by rozhodně mohla posloužit jako výmluvný důkaz.

Příroda

Katharine a Spencer prožili na hollywoodské poměry opravdu klidný a solidní románek.

Historie
Revue

Pozemská atmosféra na snímku z paluby ISS

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907