Svátky inspirované pohanstvím: Co se slavilo před křesťanskými Vánoci?

Původně se pohanský svátek slavil o zimním slunovratu, ale s přijetím křesťanství se jeho datum ustálilo na 24. prosince. Řada původních pohanských zvyků, které se k němu tradičně pojily, se udržela nadále (některé až dodnes), i když proti nim církev vytrvale brojila. 

Příprava na příchod Krista

Křesťané si o Vánocích připomínají narození Ježíše Krista. V dobách antického Říma však byly konkurenčním svátkem ke staršímu předchůdci, řeckořímskému kultu Slunce, jehož svátek se slavil 25. prosince a za doby císaře Aurelia se stal oficiálním náboženským svátkem. Předcházely mu také Saturnálie slavené od 17. prosince, které trvaly po sedm dní a byly časem volna, veselí, zábavy, kdy se lidé ve zvýšené míře oddávali pití, orgiím a vzájemně se navštěvovali a obdarovávali dárky.

Ve středověku byl Štědrý den chápán jako příprava na příchod Ježíše Krista na svět, a tak měl být spíše časem modliteb, střídmosti a meditace. Ačkoliv tak velké množství křesťanů zbožně činilo, našla se řada lidí, kteří dodržovali praktiky a zvyky vycházející z pohanských kořenů ne zcela slučitelných s katolickou vírou. Mezi ně patřilo například svěcení vína na svatého Jana Evangelisty (27. prosince), které potom chránilo proti kouzlům, uhranutí dobytka a nemocem, jak jej popsal ve 14. století Tomáš ze Štítného.

TIP: Vánoce hororové i magické: Kde se vzaly oblíbené svátky klidu a pohody?

Z doby Václava IV. také pochází jeden z prvních popisů oslav Vánoc v Čechách – Pojednání o Štědrém večeru od benediktina Jana z Holešova z let 1397–1405. Popisuje v něm lidové zvyky, o kterých mu vyprávěli staří lidé, že je dodržovali za svého mládí. Spadají tak do období vlády Karla IV.